Americká tragédie se blíží vyvrcholení. Nejvyšší soud státu Colorado v úterý rozhodl, že Donald Trump nemůže kandidovat na prezidenta Spojených států. Snahou o zvrácení volební prohry z roku 2020 podle něj Trump porušil přísahu, kterou se při nástupu do funkce Američanům zavázal, že bude chránit ústavu. A ze čtrnáctého dodatku americké ústavy plyne, že takové jednání člověku znemožňuje ucházet se o veřejnou funkci.

Zákaz bude teoreticky platit pouze ve státu Colorado, ale rozhodnutí bude de facto závazné pro všechny státy. Dosud neplatí, protože Trumpův právní tým již oznámil, že se odvolá, a je nabíledni, že případ skončí před federálním Nejvyšším soudem. 

Ten tak bude mít před sebou jedno z nejdůležitějších rozhodnutí za dobu existence americké justice. Jeho soudci budou muset volit mezi dvěma zly a není jim co závidět. Momentem svého rozhodnutí buď Trumpa vyvážou z veškeré odpovědnosti za případné trestné činy, jichž se coby prezident nejspíš dopustil, nebo mu zakážou kandidovat na celém území USA – a sice proti vůli voličů.

Diskvalifikován!

Coloradský případ je komplikovaný sám o sobě. Skupina Trumpových odpůrců podala žalobu, v níž detailně vyčíslila důvody, které podle nich jeho kandidaturu znemožňují. 

Mezi jinými se „rozhodl zvrátit výsledek prezidentských voleb v roce 2020; pokusil se měnit počty již sečtených hlasů; podporoval vznik seznamů falešných (konkurenčních) volitelů; vyvíjel nátlak na viceprezidenta, aby porušil ústavu; a vyzval k pochodu na Kapitol“, cituje ze seznamu deník The New York Times.

Většina coloradského Nejvyššího soudu v úterý uvedla, že odpovědi na všechny klíčové právní otázky týkající se řečených voleb vyzněly v Trumpův neprospěch. „Prezident Trump je diskvalifikován z výkonu prezidentského úřadu,“ praví písemné odůvodnění. Trumpova snaha o zvrácení výsledků voleb v roce 2020 se podle tohoto výkladu rovná účasti na vzpouře. A čtrnáctý dodatek americké ústavy, jmenovitě jeho třetí článek, vzbouřencům vykonávání federálních politických funkcí zakazuje.

Daniel Deyl

U vědomí svaté povinnosti

Soud dodal: „K těmto závěrům nedocházíme lehkovážně. Jsme si vědomi rozsahu a závažnosti otázek, které jsou nám nyní předkládány. Stejně tak jsme si vědomi své svaté povinnosti aplikovat zákon, a to bez bázně i projevů přízně, aniž bychom se nechali ovlivnit reakcí veřejnosti na rozhodnutí, která nám zákon ukládá učinit.“

Případ musí řešit hned několik otázek najednou. Když Trumpovi příznivci vtrhli 6. ledna 2021 do Kapitolu a snažili se zastavit certifikaci voleb 2020, šlo o vzpouru? Pokud ano, zapojil se do ní Trump? Mají soudy pravomoc vynucovat obsah třetího článku čtrnáctého dodatku? A konečně, vztahují se jeho ustanovení na prezidentský úřad?

Je prezident činitelem USA?

Soudkyně Sarah Wallaceová z Okresního soudu v Coloradu, která se Trumpovým případem zabývala v listopadu, odpověděla kladně na všechny otázky s výjimkou poslední. Článek tři specificky zmiňuje několik úřadů, jejichž držitelů se týká; prezidentský úřad mezi nimi ovšem není. Ačkoli prezidentská přísaha samozřejmě obsahuje formulaci o hájení ústavy, je formulována jinak než přísahy vyjmenovaných úřadů. 

Wallaceová z toho vyvodila, že ustanovení o vzbouřencích se vztahuje na všechny možné federální činitele, ale nejmocnějšího z nich, prezidenta, se netýká. Coloradský Nejvyšší soud s její názorem v tomto bodu nesouhlasil; v ostatních její rozhodnutí potvrdil.

To ještě neznamená, že Trump na volebních lístcích v coloradských primárkách nebude. Odvolání k federálnímu Nejvyššímu soudu se snadno může protáhnout za 5. březen, kdy je na programu „superúterý“, nejdůležitější den primárkové sezony. Během něho se rozhodne téměř o polovině veškerých delegátů obou stran, kteří poté v létě nominují své prezidentské kandidáty. Lze si tak představit, že Trump s přehledem vyhraje primárky a poté se od soudu doslechne, že v nich kandidovat nesmí. Recept na neštěstí vypadá právě tak.

Velmi nebezpečné rozvázání rukou

Federální Nejvyšší soud se tím dostává do mimořádně delikátní situace. Z hlediska ryze právního není případ nijak složitý. O existenci pokusu o puč a Trumpově účasti na něm může být stěží pochyb; soudci se maximálně mohou tvářit, že prezident není ve smyslu čtrnáctého dodatku ústavy „činitelem Spojených států“ (čím by asi byl – borůvkovým koláčem, nejspíš?).

Pokud ovšem soudci rozhodnou tak, že na prezidenta se řečený dodatek nevztahuje, dává to Bílému domu do ruky bezprecedentní pravomoci. To by byl problém především v případě Trumpa, který před svými příznivci rád prohlašuje, že je jejich „odplata“ a že se svými odpůrci pěkně zatočí. Bez ústavní brzdy by to mohl činit zcela beztrestně. 

Teoreticky to ovšem dává zelenou i Bidenovi. Kdyby volby prohrál, což se v současnosti jeví jako nejpravděpodobnější výsledek listopadového hlasování, teoreticky může povolat federální ozbrojené síly a nechat Trumpa zatknout nebo mu jinak znemožnit převzetí úřadu. Receptů na neštěstí je mnoho. 

Daniel Deyl

Co ještě přísluší justici

Pokud však soud naopak bude jednat podle zákona a Trumpa k volbám nepustí, nastává jiný, snad ještě vážnější problém. Znamenalo by to, že soud učinil rozhodnutí, jež by podle charakteru americké společnosti mělo náležet voličům. K postoji, že něco takového justici nepřísluší, se kloní mnoho pozorovatelů – včetně těch, kteří se počítají k Trumpovým zásadním odpůrcům. 

Politická moc bývalého prezidenta je vůči právním problémům imunní. Napřesrok bude Trump stát před soudem ve třech nebo čtyřech různých trestních kauzách, ale žádné z obvinění dosud jeho postavení u republikánských voličů neoslabilo. V prezidentských primárkách zůstává s velkým náskokem lídrem, když v některých státech čítá jeho podpora mezi registrovanými voliči Republikánské strany přes padesát procent.

Naopak problémy úřadujícího prezidenta, demokrata Joea Bidena, se prohlubují. Jeho podpora Izraele ve válce s Hamásem je (zejména mezi voliči demokratů) velmi neoblíbená. Slouží mu jistě ke cti, že z ní dosud neuhnul, ale počet Američanů spokojených s tím, jak si ve funkci vede, klesl v prosinci pod 39 procent. Trump si ve výzkumech volebních preferencí již přes měsíc drží soustavný náskok okolo pěti procent. 

„Deep state“ v akci

Není proto divu, že si příznivci demokratů (a Trumpovi odpůrci v řadách republikánů) slibují od Nejvyššího soudu, že je onoho „oranžohlavého monstra“ včas zbaví. Problém z toho plynoucí je však zjevný: v takovém případě by Trumpovi příznivci měli pravdu. Politický establishment („deep state“, jak rád říká Trump) by skutečně jejich kandidáta poškodil proti vůli většiny voličů. 

Ústava Spojených států prostě nepočítá s tím, že by většina lidí chtěla za prezidenta zločince. 

Žádné smírné řešení takového filozofického patu není na obzoru. Ozbrojený střet a dramatické rozdělení Spojených států se stávají jeho stále méně nepravděpodobným vyústěním. Těžko nepostřehnout tu ironii: čtrnáctý dodatek vznikl po občanské válce Severu proti Jihu právě proto, aby takovým věcem zamezil.