Trh s elektřinou se začíná svou rozmanitostí podobat tomu s potravinami. Není to tak dávno, co bylo možné stravovat se výhradně sice výživnou, ovšem poněkud fádní elektrickou kaší, která obsahovala trochu uhlí, trochu jádra, plynu a něco málo slunce a větru. Dnes si mohou energetičtí gurmáni nechat servírovat pořádný jaderný steak nebo třeba obnovitelný salátek s tofu. A kdo chce podpořit lokální výrobce, může vyrazit na trh pro elektřinu přímo od farmáře.

Za provozovatele energetického farmářského tržiště lze označit Roberta Chmelaře, který stojí za nedávno založenou společností bezDodavatele. Identickým jménem, zaměřením na inovativní podnikání a s rozdílem necelého měsíce i datem narození by mohl být snadno zaměnitelný s partnerem Rockaway Capital Robertem Chmelařem, ve skutečnosti však jde o marketingového šéfa největšího alternativního dodavatele energií Bohemia Energy. Nový projekt je pro něj v podstatě „vedlejšák“, který financuje z peněz získaných prodejem bytu. Záda mu ovšem kryjí manželé Písaříkovi, vlastníci „Bohemky“, jejíž infrastruktu za zvýhodněných podmínek bezDodavatele využívá.

V minulosti se Chmelař zabýval nejrůznějšími fintechovými aplikacemi v bankovnictví. „Pak jsem se dostal do energetiky a tam mě překvapilo, jak je odvětví oproti bankovnictví staré a zkostnatělé. Musí to přece jít udělat lépe,“ říká přes videohovor Chmelař. Zároveň se mu v té době narodila dcera a on po přečtení knihy Neobyvatelná Země od amerického novináře Davida Wallace-Wellse začal přemýšlet o dopadech klimatických změn na život na Zemi. „Uvědomil jsem si, že změny budou mít dopad nejen na život mojí dcery, ale že se toho nejspíš dožiju i já,“ vysvětluje Chmelař, jak přišel na myšlenku zásobovat Čechy čistými energiemi z obnovitelných zdrojů.

Velké firmy i skauti

To samo by nebylo zas až tak inovativní. Průkopníkem v nabídce zelených tarifů byl už před lety Petr Rokůsek se svou skupinou Nano Energies, dnes má však ve svých cenících nějakou zelenou nabídku zakomponovanou většina dodavatelů. Nabízí ji třeba i Skautská energie, což je dodavatel českého Junáka spolupracující se společností Kolibřík energie, spadající pod Armex Energy.

Garance dodávky zelené elektřiny skrývá ovšem jednu svízel. Energetické firmy musejí prokazovat dodávku z čistých zdrojů uplatněním takzvaných záruk původu. Ty si sice musejí sehnat od opravdových výrobců obnovitelné energie, neznamená to však, že od nich musejí nakoupit i samotnou elektřinu. Typicky tak dodavatel nakoupí elektřinu z českých uhelných či jaderných zdrojů a přilepí na ni certifikát o původu koupený od norského producenta. Tím sice podpoří rozvoj čisté energetiky na globální úrovni, pro kvalitu ovzduší v Česku je to však k ničemu. Chmelař proto garantuje zájemcům dodávku z lokálních fotovoltaik či vodních elektráren. Pokud zůstaneme u potravinářské analogie, šlo by tedy o něco jako farmářskou prodejnu.

Ani to není novinka. Lokální původ čisté elektřiny nad rámec povinností dlouho nabízela jen zmíněná Nano Energies. Od loňského roku naskočila na vlnu také společnost EFG Green energy ze skupiny Energy financial group (EFG). EFG má tu výhodu, že není jen dodavatelem, ale zelenou energii si i sama vyrábí. Vlastní elektrárnu na biomasu v Mostku a bioplynové stanice ve Vyškově a v Rapotíně u Šumperka, které zpracovávají biologicky rozložitelný odpad. Poslední jmenovaná bioplynka je zároveň první v Česku, která vyrábí očištěný biometan. EFG tak nabízí v podstatě vlastní biometan i „bioelektřinu“.

Zájem o lokální elektřinu se zatím drží v mezích, ovšem roste. Třeba Nano Energies měla letos v březnu podle operátora trhu, společnosti OTE, 4210 odběrných míst. To se může zdát málo, ze 132 dodavatelů elektřiny evidovaných u OTE jich však více než polovina nedisponuje ani tisíci odběrnými místy, a Nano Energies tak lze s klidem označit za středně velkého dodavatele.

Chmelař jde ovšem ještě trochu dál nad výše popsané koncepty. Jak název bezDodavatele napovídá, jde o to, prodávat energie napřímo bez prostředníka, tedy v podstatě jako na farmářském trhu. Společnost bezDodavatele svým způsobem dodavatelem také je. Elektřinu a plyn ovšem nakupuje i prodává za spotové denní ceny na burze a nepřidává si k nim žádnou marži. Účtuje si jen zprostředkovatelský poplatek ve výši šesti korun za den.

OTE uvádí za bezDodavatele v březnu přes 300 odběrných míst elektřiny, podle Chmelaře se firmě podařilo získat zhruba tisícovku zákazníků a další tisícovku má nasmlouvanou. Klienty našla neplánovaně třeba mezi vlastníky domácích solárních elektráren, kteří jsou jednak odběrateli, zároveň však dodavateli. V době, kdy elektřinu z panelů na svých střechách nespotřebovávají, ji dodávají do sítě, většinou za nepříliš výhodných podmínek.

Prodej Chmelařově firmě a následný odkup za stejnou cenu s šestikorunovým poplatkem pro samozásobitele vychází relativně příznivě, a v podstatě tak jde o nabídku virtuální baterie, jakou nabízí třeba E. ON. Trh přitom roste, podle Solární asociace jen loni vzniklo v Česku 4846 fotovoltaik na rodinných domech, dvojnásobek oproti předchozímu roku. Vzhledem k rostoucím cenám emisních povolenek, a tedy i rostoucím příjmům dotačních programů, ze kterých je výstavba střešních elektráren na rodinných domech financována, bude výstavba domácích solárů pokračovat.

Za zmínku v této souvislosti stojí ještě jedna specialita, kterou nabízí právě zmíněný E.ON.

V rámci svého zeleného tarifu sice negarantuje lokální původ, zato je možné od loňska zvolit konkrétní obnovitelný zdroj, tedy slunce, vodu, vítr či bioplyn.

Zelená elektřina není dražší

Neplatí přitom argument, že zelená elektřina je dražší. Z renomovaných cenových kalkulátorů, jako je třeba ten od Energetického regulačního úřadu nebo serveru TZB Info, nevycházejí obnovitelné tarify sice jako ty úplně nejlevnější, ovšem zdaleka ne ani jako nejdražší. Pro standardní domácnost se jedná o rozdíl v řádu stokoruny ročně a v závislosti na nastavení se s nimi lze snadno dostat pod standardní tarify velkých dodavatelů založené na celkovém energetickém mixu.

Nabídka pro fanoušky zelené energetiky je tedy dost široká. Co však ti, kteří obnovitelné zdroje příliš nemusejí? Takových je kvůli solárnímu boomu a zpackané podpoře před deseti lety v Česku více než jinde. Špinavého uhelného tarifu se nejspíš nikdy nedočkáme, ale pokud jde o jádro, přišel nedávno s novinkou ČEZ Esco. Polostátní podnik spustil tarif pro firmy založený na dodávkách elektřiny z Dukovan a Temelína.

I v tomto případě jde o ekologii. Prvním odběratelem se stala stavební společnost Eurovia CS, která z tuzemských reaktorů odebere v průběhu dvou let trvání kontraktu 66 tisíc megawatthodin elektřiny. Jak oznámila, ušetří tak více než 39 tisíc tun CO2. Podobně, jako je tomu u obnovitelných zdrojů se zárukami původu, je i jaderný rodokmen elektřiny od ČEZ papírově doložen. Osvědčení vystavila certifikační společnost Bureau Veritas Services.

Je jasné, že v byznysovém světě nehrají sympatie k tomu či onomu typu zdroje roli a v prvé řadě jde o peníze. Podle mluvčí Eurovie Ivety Štočkové přijde jaderná elektřina společnost dráž než obvyklý mix. Více než domácnosti jsou však velké nadnárodní firmy tlačeny svými matkami – a ty zase vládami – k zodpovědnějšímu chování.

Tomáš Novák týdeník HROT

Na evropské úrovni se aktuálně rodí takzvaná taxonomie, která má ocenit jednotlivé technologie podle toho, zda jsou, či nejsou špinavé. Ti, kteří se kvalifikují jako bezemisní, budou mít mnohem snadnější a levnější přístup k financování, a to se bude týkat i jejich odběratelů. Otázka je, zda to Eurovia trochu neuspěchala. Velké boje se vedou právě o to, do jaké míry lze za bezemisní považovat jádro, a není jisté, zda štěpná reakce nakonec mezi zvýhodněné technologie spadne.

„O produktu bezemisní elektřiny jednáme se společností ČEZ několik měsíců a naše vyjednávaní nemá přímou souvislost s děním v EU. Rozlišujeme také faktické emisní koeficienty, založené na chemických a fyzikálních procesech, od těch administrativně stanovených,“ říká k tomu Štočková. Není ovšem bez zajímavosti, že Eurovia má francouzskou matku. A Francie je stejně jako Česko jadernou zemí, a jako taková se proto v bouřlivé evropské debatě zasazuje v rámci taxonomie o vstřícný vztah k jádru.

Na druhé straně za vším může být i byznysový kalkul. Zelené záruky původu sice přijdou jen asi na jedno euro za megawatthodinu, při velkých odběrech to však dá dohromady už nemalou sumu. Příplatek za jádro oproti standardnímu energetickému mixu plus náklady na certifikaci tak může vyjít výhodněji než elektřina z obnovitelných zdrojů. A alespoň pro tuto chvíli razítko „bezemisní“ má, byť evropská jednání nakonec mohou dopadnout jakkoli.

Zelený zemní plyn

Na rozdíl od elektřiny je nabídka „obnovitelného“ plynu výrazně omezenější a zájemci o bezemisní plyn musejí hledat mnohem důkladněji. Projektů v nejrůznější fázi přípravy je sice více, v současnosti je však jediným tuzemským výrobcem biometanu z odpadů zmíněná EFG. Stát sice plánuje zadotovat přestavbu stovek dosluhujících bioplynových stanic vyrábějících elektřinu na výrobny biometanu, to však ještě nějakou chvíli potrvá.

Přesto lze zelený zemní plyn už nakoupit, i když to může znít jako rozpor. Nabízí jej Chmelařova bezDodavatele. Ta nakupuje klasický zemní plyn na burzách, dodané množství ovšem vyrovnává nákupem kompenzací, které bychom hanlivě mohli označit za odpustky. Jde o princip známý od některých leteckých společností nebo autobusového dopravce FlixBus, u kterého je možné zakoupit si k jízdence podle ujetých kilometrů i ekologickou kompenzaci.

Společnost bezDodavatele původně plánovala vysazovat za dodaný plyn stromy, což je však záměr nad možnostmi začínající firmy. Přes platformu OSN proto přispívá na nejrůznější projekty ve světě, které vedou ke snížení množství vypouštěných emisí. „Je to takový e-shop projektů, kterých ale bohužel není mnoho v Evropě. Zatím mi to ovšem přijde jako nejjednodušší a nejtransparentnější způsob. Víme, kolik plynu jsme prodali a kolik CO2 vygeneroval. Koupíme si v podstatě tunu CO2 a dostaneme certifikát, že se někde vykompenzovala,“ vysvětluje Chmelař.

Pomocí OSN je tak možné zrušit svou emisní stopu třeba skrze podporu projektu na zachytávání metanu z prasečích chovů v Thajsku, na nákup ekologických sporáků pro domácnosti v Keni nebo výstavbu vodní elektrárny na Fidži.

Evropa chce být do roku 2050 klimaticky neutrální, dosáhnout nulových emisí však není u mnoha technologií fyzicky možné. Kompenzační byznys proto čekají zajímavé časy. Jedním z těch, kdo na tuto budoucnost sázejí, je třeba zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák. Energetického dodavatele Amper Market už před časem prodal manželům Písaříkovým a část peněz investoval do projektu s názvem CO2IN.

V podstatě jde o virtuální měnu krytou emisními povolenkami. Při placení CO2IN zmizí z trhu i odpovídající množství povolenek. Těch je přitom omezené množství a jejich zrušením je jednak nebudou moci využít znečišťovatelé, zároveň to povede k zintenzivnění tlaku na cenu, a tedy i tlaku na investice do čistších technologií. CO2IN má být určen všem, jak firmám, tak samosprávám či jednotlivcům.

Už tak dost nepřehledné energetické menu se bude nejspíš dál rozšiřovat a s tím nejspíš i zmatení spotřebitele, co si z přemíry pokrmů vlastně objednat. S trochou hledání si ovšem na chuť přijde každý.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.