S ředitelem Odboru statistiky obyvatelstva Českého statistického úřadu (ČSÚ) Robertem Šandou jsme hovořili o prvních výsledcích Sčítání lidu 2021. „Bylo by dost divné, kdyby mě jako člověka, který se těmito daty dlouhodobě zabývá, něco vysloveně šokovalo. Zajímavé je ale třeba rozrůznění v úrovni vzdělání. Vzdělanější kraje se zase vzdálily méně vzdělaným a taktéž cizinci odskočili českým občanům,“ říká Šanda.

Nejprve k tomu, jak ta čísla vznikají. Udělá se sčítání lidu a pak se celých dalších deset let do dalšího sčítání v kaž­dé obci sleduje a počítá, kolik lidí se tam narodilo, kolik lidí zemřelo, kolik se přistěhovalo a odstěhovalo. Jinými slovy, pořád se pracuje s daty z minulého sčítání. Takže číslo 10 682 029 se ještě opírá o minulé sčítání z roku 2011, navíc je to údaj o takzvaně trvale bydlícím obyvatelstvu.

Oproti tomu 10 524 167 jsou obvykle bydlící obyvatelé podle loňského sčítání. Z dat tohoto sčítání nyní vypočítáváme počet trvale bydlících a z něj budeme dalších deset let vycházet. A problém je v tom, že zatímco data o přirozeném pohybu obyvatel (narození, zemřelí…) jsou docela spolehlivá, evidence obyvatel, ze které průběžná data čerpáme, nepodchycuje dostatečně emigraci. Není to jen náš, ale celosvětový problém. Jakmile odsud někdo odchází, ať už je to občan, nebo cizinec, nemá moc motivaci se odhlašovat. Někdy nevědomky, jindy naprosto vědomě prostě nechce.

Cizinců je asi 490 tisíc. Tedy asi 4,7 procenta obyvatel, což je mírný nárůst oproti minulému sčítání. Největší nárůst podílu byl ovšem mezi sčítáními v letech 2001 a 2011. Teď se růst zpomalil. Dokonce můžeme říci, zatímco mezi lety 2001 a 2011 jsme rostli jen díky cizincům, teď trochu vzrostl i počet obyvatel s českým občanstvím.

Sčítalo se v březnu 2021, takže mohutné vlny s vyšší úmrtností z podzimu 2020 až února 2021 se projevily. Taky je to na těch celkových číslech přirozeného pohybu vidět. Ale ne zase tak dramaticky, aby to celková čísla nějak zásadně ovlivnilo.

Ještě se vrátím k tomu, kde se koncentrují cizinci a odkud přicházejí. Přibývají především ze zemí, z nichž přicházeli už dříve. Zatímco do roku 2001 byli ještě na prvním místě Slováci, od roku 2011 už vedou Ukrajinci a teď znovu poskočili a zvýšili svůj náskok v čele migrantů. Dnes tvoří už třicet procent cizích státních příslušníků. Za nimi následující lidé se slovenským občanstvím. Relativně výrazně přibylo Rusů. Ti všichni znovu navýšili svůj podíl. Koncentrují se především v Praze a ve Středočeském kraji. Nejvyšší koncentraci v Praze mají ruští příslušníci. Ve většině krajů je celkově nejvíce Ukrajinců, jen na východě území (Moravskoslezský, Zlínský a Olomoucký kraj) mezi cizinci dominují Slováci.

Ten posun na krajské úrovni není tak dramatický. Pokud si dobře vzpomínám, podíl obyvatel se zvedl ze 46 na 48 procent. Určitě ale došlo k velkému promíchání pořadí v lidnatosti. V roce 1991 byl ještě populačně největší Moravskoslezský kraj, který od té doby setrvale klesá. Naopak Středočeský kraj byl na začátku až čtvrtý, teď stabilně roste a dnes je první. Zajímavá je Praha, která v devadesátých letech klesla nejvíce ze všech krajů, ale od sčítání 2001 roste jak co do absolutních čísel, tak do podílu na celkovém počtu obyvatel. Podíl Jihomoravského kraje na české populaci se třicet let neměnil, ale teď lehce poskočil nahoru.

Zatím bohužel ne. Ale je pravda, že už publikovaná data o vzdělanosti jasně svědčí o tom, že nejvíce nahoru poskočily právě tři kraje, které rostou – Praha, střední Čechy a jižní Morava. Z hlediska podílu vysokoškoláků a indexu vzdělanosti byly tyto tři kraje na špici už před deseti lety, teď ale ještě více odskočily od ostatních regionů. Dynamiku tomu pravděpodobně přidávají právě ti, kdo se stěhují, včetně cizinců, kteří obecně významně zvyšují vzdělanostní potenciál celé země.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Ano, to platí o všech početnějších cizincích – s výjimkou Vietnamců. Speciálně mezi Rusy byl vždy podíl vysokoškoláků velmi vysoký, vzdělanost Ukrajinců i Slováků roste rychleji než u Čechů.

Čísla zatím nemáme, máme jen data za kraje. A osobně jsem právě na toto hodně zvědav. Význam problému hodně záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváte. Rozdíl je třeba ve vymezení podle dopravní dostupnosti, podle různých socioekonomických ukazatelů a podobně. Sčítání může ke zmapování a poznání přispět hlavně v otázce věkové struktury, v otázce podílu zaměstnavatelů, obsazených pracovních míst, dojíždění do zaměstnání apod.

Ano, to máte pravdu. V řadě případů vlastně ani nemusíte znát přesné hranice krajů a z dat indikujících perifernost vidíte, kde třeba leží hranice Vysočiny nebo východní hranice Středočeského kraje. Ona ale existence hranice je i jednou z příčin.

Počet seniorů vzrůstá docela intenzivně. Momentálně máme lehce nad dvacet procent seniorů, v roce 1991 to bylo asi třináct procent. Regionálně to rozhodně rovnoměrné není. Středočeský kraj jako atraktivní místo pro život rodin s dětmi vykazuje největší podíl dětí, a tudíž stárne mnohem pomaleji. Praha má daleko nižší podíl dětí, ale zase vyšší podíl ekonomicky aktivních, takže taky stárne pomaleji než jiné kraje. Stárnou především ty kraje a lokality, které jsou sídelně rozdrobené nebo depopulační – například Královéhradecký a Zlínský kraj.

Ladislav Mrklas

Ono je to těžko srovnatelné. Značná část Evropy mohutně přechází na takzvané administrativní sčítání a veškerá data bere z registrů, kde údaje o národnosti a víře vůbec nejsou. Pokud to ale srovnáme třeba s kolegy ze Slovenska, kteří postupují podobně jako my, tam je responzivita v otázce národnosti i religiozity podstatně vyšší. Pro mě bylo celkem překvapivé, že vzrostl počet lidí, kteří odpověděli na otázku víry. Minule neodpovědělo skoro 45 procent, teď to číslo kleslo na nějakých třicet procent. U otázky ohledně národnosti byl trend opačný. Zatímco minule neodpovědělo 25 procent, nyní asi třicet.

Můj odhad u národnosti je takový, že toto téma přestává být relevantní. V některých zemích jazyková a národnostní identita rezonuje více, protože tam prostě patří mezi významné problémy. Responzivita u víry vzrostla především tím, že se daleko více lidí definuje jako bezvěrci.

Rozhodně je to dílem právě možností přihlásit se ke dvěma národnostem. Takových lidí podstatně přibylo – konkrétně z nějakých 160 tisíc v roce 2011 skoro na půl milionu v roce 2021. Speciálně německá národnost patří mezi ty, které jsou nejvíce kombinované s jinými, hlavně samozřejmě s českou.

Mohu říci, že to pro mě bylo určité překvapení, ne však nějak dramatické. Spíše jsem očekával, že religiozita po tom velkém propadu mezi roky 2001 a 2011 bude stagnovat. Jedním z důvodů může být vyšší podíl těch, kdo na tuto dobrovolnou otázku odpověděli. Rozhodně taky klesá počet těch, kdo se hlásí ke konkrétním církvím a vyznáním, a přibylo neurčitých odpovědí. Pak je tu problém s tím, že statistici prostě nemohou být arbitry, kteří určují, co je recese a co skutečná víra.

Nevím z hlavy, zda jediným, ale pravoslaví opravdu početně vzrostlo. A určitě bude zajímavé, až budeme mít v ruce data, zda to souvisí jen s nárůstem podílu ruských a ukrajinských státních příslušníků, nebo je to i záležitost českých občanů.

Máme teprve první sadu zpracovaných dat. A počet domů prostě znamená počet domů bez ohledu na to, zda jde o rodinné domy, řadovky, nebo bytové domy o desítkách bytových jednotek. Tady si musíme počkat na další data, která budou hodně detailní a hodně si od nich slibujeme. Strukturu toho, co se postavilo, samozřejmě tušíme, ale detail ještě neznáme. V souladu s migračními toky roste především zástavba ve Středočeském a v menší míře v Jihomoravském kraji. Ale obvykle jde o rodinné domy, nikoli domy bytové, které by nějak zásadně plošně ovlivňovaly dostupnost bydlení.

Do konce kvartálu budeme mít územní detail a některé charakteristiky obyvatelstva, třeba místo narození. Ve druhém kvartálu chceme dokončit kompletní data o obyvatelstvu – zaměstnanost a dojížďku za prací a byty. Ve druhém pololetí přijdou na řadu data za domácnosti, což je to vůbec nejsložitější. Tam patří charakteristiky toho, jak lidé vlastně žijí, složení domácností, otázka, zda klesající nadúmrtnost mužů vede k vyššímu podílu života v páru, otázky singles atd.

Doteď to zdržovaly především tři věci: digitalizace tištěných formulářů, rozpoznání, co to vlastně lidé napsali v otevřených otázkách, kde je důležité kódování, které ty charakteristiky dělí do skupin, a propojení formulářů s daty z registrů. Ani byste nevěřili, kolik lidí na sčítacím formuláři uvede špatně své jméno nebo příjmení, třeba napíšou jiný tvar křestního jména nebo jen zkratku. Něco se vyřeší snadno (třeba odstranění titulů), ale ne vše. Taky si lidé „půjčují“ doklad. Jeden z rodiny vezme svoji občanku, napíše tam její číslo a na ni pak napíše další členy domácnosti. A ještě jinak: kdyby se všichni sečetli elektronicky a všichni tam uvedli správně všechna svá data, už jsme měli dávno sečteno, zpracováno a publikováno.

Bylo by vlastně dost divné, kdyby mě jako člověka, který se těmito daty dlouhodobě zabývá, něco vysloveně šokovalo. Zajímavé je ale třeba rozrůznění v úrovni vzdělání. Vzdělanější kraje se zase vzdálily méně vzdělaným a taktéž cizinci odskočili českým občanům. To ovšem znamená, že se nůžky stále rozevírají. 

Robert Šanda (43)

• Vystudoval geografii a kartografii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

• Od roku 2004 pracuje na Českém statistickém úřadu.

• Od roku 2017 je tamtéž ředitelem Odboru statistiky obyvatelstva.

• Je také věcným gestorem Sčítání lidu 2021.

• Odborně se zaměřuje především na využití registrů ve sčítání a na toto téma i publikuje.