Jednou z nejtypičtějších frází, které si člověk vybaví ve spojení s Andrejem Babišem, jsou jeho slova o řízení státu jako firmy. Ačkoli se mu tento sen nikdy nepodařilo splnit a sám uznal, že jeho představy o fungování veřejné správy byly dost zkreslené, v jednom přece uspěl.

Od roku 2015 „jeho“ ministerstvo financí každoročně sestavuje kromě obvyklých výkazů o rozpočtech také speciál­ní analýzu. Ta nahlíží na stát a všechno, co mu patří, de facto očima firemního auditora. Výsledkem je konsolidovaná účetní závěrka Česka jako holdingu o tisících „dcerách“.

V listopadu ministerstvo financí vydalo výsledky auditu za minulý rok a uvedlo je tiskovou zprávou s tradičním optimistickým titulkem. Firma Česko si prý loni polepšila a její majetek se zvýšil na 5,85 bilionu korun. Dál v textu byly i horší zprávy, třeba že celkové dluhy stouply na 3,4 bilionu. A až úplně na konci stála informace o hospodářském výsledku – ztrátě 199 miliard korun.

Auditorská zpráva o holdingu Česko je spíš teoretické cvičení. Zároveň ale hezky vykresluje, jak komplikovaný moloch je český stát, co všechno tomuto veřejnému koncernu patří, za co utrácí a jak obrovské se v tom točí peníze.

Covidová ztráta

Původně operovaly Babišovy konsolidované závěrky, podobně jako třeba státní závěrečný účet, pouze přímo se složkami státu, místních samospráv a jim podřízených organizací. Pak se ale přidala další důležitá aktiva: přes čtyři stovky obchodních firem, a to jak přímo státních, tak státem majoritně vlastněných, a také zdravotní pojišťovny.

Celkem má dnes seznam „dceřiných společností“ více než osmnáct tisíc položek od nejmenších úřadů přes školy a nemocnice až po firmy s miliardovými obraty. Zpráva tvrdí, že každá z nich poslala auditorům vlastní výkazy. Ti je pak zpracovali na konsolidované bázi – tedy třeba s vyloučením vzájemných vztahů mezi „dcerami“.

Účetnictví tak poskytuje širší pohled na stát Česko než státní rozpočet. Do příjmů řadí jak berním úřadem vybrané daně, tak třeba zisky ČEZ. Ve výdajích se najdou vedle sociálních dávek či důchodů také například náklady na výplaty pro zaměstnance Českých drah.

V posledních letech relativně slušně hospodařil stát, radnice a dařilo se taky firmám. Kladný konsolidovaný hospodářský výsledek se díky tomu v letech 2018 a 2019 pohyboval kolem 150 miliard korun. Loni stát stáhly do téměř dvousetmiliardového minusu především náklady spojené s covidem. Stejně tomu bude nejspíš i letos.

Jmění v nemovitostech

Po sečtení aktiv všech více než osmnácti tisíc „dceřiných společností“ dochází analýza k impozantnímu číslu bezmála 5,9 bilionu korun. Taková je účetní hodnota všeho, co státu přímo nebo zprostředkovaně patří.

Téměř tři čtvrtiny této částky tvoří dlouhodobý hmotný majetek, z nějž největší podíl připadá na budovy a další stavby. Stát jich vlastní za více než 2,6 bilionu. Nejhodnotnější portfolio staveb má podle účetní závěrky Ředitelství silnic a dálnic, a to v hodnotě skoro 345 miliard. Mezi další nemovitostní specialisty v rámci státu pak patří ČEZ, Správa železnic nebo hlavní město Praha.

Další více než půlbilion je uložený v pozemcích. V jejich případě je lídrem v rámci holdingu státní podnik Lesy České republiky s pozemky téměř za padesát miliard, na více než třicet mi­liard své portfolio ohodnotily také hlavní město Praha a Ředitelství silnic a dálnic.

Co se ostatního hmotného majetku týče, je opět nejhodnotnější složkou holdingu Česko společnost ČEZ a díky velkým flotilám dopravních prostředků také České dráhy a Dopravní podnik hlavního města Prahy.

V oddíle o aktivech se lze dočíst i další zajímavé věci, například které složky státu sedí na největší hotovosti. Jasným lídrem je v tomto ohledu Praha, která na běžných účtech měla loni zůstatky skoro padesát miliard korun. Miliardové částky účetní závěrka ukazuje také u ČEZ, společnosti Čepro, Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd nebo Správy železnic.

Polovina na provoz

Za pozornost stojí i výsledovka holdingu Česká republika. Díky zahrnutí státních firem a majetkových účastí se najednou stát jeví jako mnohem větší, než když jej nahlížíme jen skrze státní rozpočet. Zatímco výdaje eráru loni dosáhly asi 1,8 bilionu korun, celkové konsolidované náklady státu podle ministerstva financí činily skoro dvojnásobek: 3,4 bilionu.

Jan Němec

Zhruba polovinu nákladů spolkne jen samotný provoz státu. Jde o takzvané náklady na činnost, tedy třeba peníze na spotřebu materiálu, odpisy nebo mzdy. Právě platy jsou zároveň nejvyšší položkou ve výkazech a zjednodušeně řečeno firma Česko svým zaměstnancům loni vyplatila přes půl bilionu korun.

Bez zajímavosti není, že největší mzdový rozpočet ze všech osmnácti tisíc dcer měla společnost ČEZ (21,9 miliardy korun), následovaná ministerstvem obrany (tedy armádou) se mzdovými náklady necelých osmnáct miliard, Českými drahami (10,7 miliardy) a Českou poštou (10,3 miliardy).

Druhou nejvýznamnější nákladovou položkou jsou podle účetní závěrky transfery, tedy například důchody, sociální dávky, ale také nejrůznější dotace nebo odvody do rozpočtu EU. Na sociálních dávkách stát v roce 2020 utratil zhruba 685 miliard a na investičních i neinvestičních dotacích rozdal přes 320 miliard korun. Přeborníkem v utrácení je mezi složkami státu Česká správa sociálního zabezpečení, která vyplatila více než půl bilionu.

Jestliže státní rozpočet drtivou většinu příjmů čerpá z daní a dalších odvodů, v širším pojetí účetnictví státu jako konsolidovaného holdingu jde jen asi o necelou polovinu celkových výnosů činících bezmála 3,2 bilionu korun. Další stovky miliard do výsledovky přidávají především firmy a asi nebude překvapením, že dominantní roli opět hraje polostátní energetická společnost ČEZ. Mezi další významné přispěvatele pak patří také Pražská plynárenská, České dráhy, Lesy ČR nebo Čepro.

Za důležitý zdroj označuje analýza ministerstva financí také přijaté transfery, tedy v první řadě dotace z fondů Evropské unie. Nejzdatnějšími „čerpači“ jsou podle účetnictví obce, které si z nich ukously více než polovinu. Další desítky miliard pak vykázala v černých číslech ministerstva zemědělství, dopravy a místního rozvoje.

Holding táhne byznys

Kdyby se struktura všech osmnácti tisíc jednotek konsolidovaného holdingu Česká republika nakreslila do schématu, vznikla by obrovská nepřehledná pavučina zasahující do všech myslitelných sektorů ekonomiky a obecně života. Ukázala by, jak naivní byla představa mikromanažera Andreje Babiše, když chtěl obrovský slepenec nesourodých institucí řídit jako svůj „bývalý“ holding prostřednictvím esemesek.

Jako předem prohraný se kvůli tomu zdá i boj proti korupci. Stát ve své aktuální podobě přerostl v neřiditelný moloch, který živí téměř milion lidí, z nichž každý má svoje zájmy. Přes tisíce institucí protékají biliony korun. Lákavých šancí přilepšit si je příliš mnoho na to, aby se daly ohlídat.

Nabízí se proto pochopitelně otázky, jestli by se nabobtnalá korporace nemohla zmenšit, jestli stát potřebuje majetek za biliony a zda či do jaké míry se má zapojovat do byznysu. Mimo jiné by to měla být jedna z hlavních výzev pro novou vládu.