Sokolovská uhelná by se mohla přejmenovat na Sokolovskou vodíkovou, Sokolovskou developerskou nebo třeba Sokolovskou zoologickou. Všemi těmito směry se totiž úvahy vlastníků hnědouhelné skupiny ubírají. Vedle Jaroslava Rokose jsou to především děti tragicky zesnulého Františka Štěpánka, jejichž zájmy hájí právník Pavel Tomek. Ten stojí v čele svěřenského fondu, do kterého dědicové vložili svůj většinový podíl ve společnosti.

Jak však vysvětluje Tomek, transformace už probíhá. Ani nové jméno není třeba vymýšlet. Už loni vznikla sesterská společnost SUAS Group, která postupně přebírá a rozšiřuje všechny neuhelné aktivity skupiny. „V tuto chvíli SUAS Group vyrůstá ze Sokolovské uhelné, z jejího majetkového a finančního potenciálu a potenciálu lidských zdrojů. Samozřejmě je však SUAS Group připravovaná tak, aby budoucnost stála jenom na ní, zatímco uhelná energetika spolu se Sokolovskou uhelnou budou pomalu odcházet,“ říká Tomek.

Nejviditelnější částí této proměny, možná i jejím symbolem, má být jezero Medard na západ od Sokolova. Jeho okolí se má v následujících letech pod taktovkou brzy bývalých těžařů proměnit v „nové Lipno“ nebo „druhé Zell am See“ a pojmout až deset tisíc lidí.

Region trpí tím, že spousta mladých lidí odchází, průměrný věk obyvatelstva se zvyšuje a chybí pracovní příležitosti s vyšší přidanou hodnotou. Hledáme proto témata, která by přivedla do regionu zpět mladé. Kromě tvorby pracovních příležitostí musíme nabídnout i vhodné podmínky pro život, což je vedle rezidenčního bydlení i oblast služeb a volnočasových aktivit. Jezero představuje příležitost, jak tyto oblasti propojit. Má necelých 500 hektarů vodní plochy a kolem lokality jsou dva tisíce hektarů pozemků.

Jedinečná výhoda spočívá v tom, že tam nejsou kolize vlastnických vztahů. Pozemky patří Sokolovské uhelné. Historicky vznikly studie, jak lokalitu vy­užít, vždycky se však zabývaly jen dílčí částí lokality. Shodli jsme se proto, že to nepůjde bez komplexní urbanistické studie.

Podařilo se zapojit Karlovarský kraj, který si vzal za své, že bude pořizovatelem studie. My jsme zadavatelé, náklady jdou tedy k tíži Sokolovské uhelné, ale není to jen projekt Sokolovské uhelné. Loni na jaře jsme začali s výběrem architektonického studia, ze kterého nyní vyšlo jako vítěz studio A8000, které má za sebou řadu referenčních projektů včetně těch na Lipně. Bylo zajímavé, že si udělali demografický průzkum o poklesu počtu obyvatelstva Karlovarského kraje, jeho věkovém složení a dopadech na HDP. Tímto směrem cílili své úvahy, co kraj a lokalita potřebují.

Jezero je obklopeno Slavkovským lesem, Doupovskými a Krušnými horami, je zasazené do lázeňského trojúhelníku, takže volnočasové aktivity se nabízejí. Jednou z vizí je dostupnost vodních ploch po celém obvodu jezera. Velmi zajímavě pojali i některé dominantní prvky, které přitáhnou pozornost a pozvednou atraktivitu. Je to třeba komplex hotelu a administrativní budovy na umělém ostrově. Zajímavě se tváří i návrh koncepce přístavu a bydlení na vodě. Uvažujeme, že by to mohl být jeden z vůbec prvních projektů.

Zatím to je jen návrh. Věřím, že na toto téma budeme diskutovat s odborem regionálního rozvoje a s jednotlivými zástupci měst a obcí v regionu. V zadání je jak bydlení rezidenční, tak oblast hotelových služeb, služeb pro turismus. Uvažujeme také o projektu malé zoologické a botanické zahrady. To jsou prvky, které v Karlovarském kraji chybějí.

Představa je, že deset tisíc lidí by měla být lokalita schopna pojmout. Je to ale dlouhodobý projekt, není to nic, co bychom byli schopni dotáhnout během pěti deseti let. I třicet let je hodně ambiciózních.

Vrátím se k časovému harmonogramu. První studie má být hotová v druhé polovině tohoto roku, následující v druhé polovině roku příštího. To bude odrazový můstek a díky spolupráci s krajem věřím, že budeme schopni promítnout výsledky do zásad regionálního rozvoje, a tudíž i do územních plánů jednotlivých měst a obcí. To je základní předpoklad, abychom mohli začít budovat infrastrukturu a bavit se o tom, na které projekty má ambice Sokolovská uhelná a SUAS Group a na které bude muset hledat partnera či investora. Studio nám doporučuje, abychom drželi co nejdéle kontrolu nad lokalitou, aby se vlastnicky nerozpadla, a byla tak zajištěna koncepce zástavby.

Od roku 2019 jsme kvůli odklonu od uhlí pod celospolečenským a ekonomickým tlakem. Proto byla v dubnu loňského roku vytvořena sesterská skupina SUAS Group, která stojí na vícero pilířích. Jedním z nich je oblast energetiky, výstavba fotovoltaických elektráren, obchod a distribuce energií, ekologie, krajinotvorba . Ale budou do ní zapadat i další rozvojové projekty. V tomto trendu bychom se chtěli postavit i k lokalitě Medard. Chtěli bychom se podílet na výstavbě rodinných a bytových domů využívajících trendy z moderní energetiky. Nechceme být plně závislí na vztazích s třetími osobami, ale mnoho věcí si zajistit i v rámci skupiny. Proto loni proběhla akvizice nejvýznamnější regionální stavební firmy Bau-Stav, čímž jsme doplnili kapacity už existující ovládané stavební společnosti. Obě firmy se budou pohybovat na objemu tržeb okolo 700 až 800 milionů korun ročně a máme v nich zázemí pro přípravu projektů infrastruktury. Díky znalosti místního prostředí můžeme výkony těchto firem nabízet i dalším investorům.

Jedním ze základních cílů je dát pracovní příležitosti lidem, kteří budou odcházet z uhelné energetiky. V tuto chvíli se řeší otázka financování projektů fotovoltaických elektráren, u kterých jsou již podány žádosti do Modernizačního fondu. Jeden z těchto projektů bude plně financován ze strany naší skupiny, ostatní projekty jsou partnerské, to znamená ve spolupráci například s Pražskou energetikou. Jsou to investice zhruba za 1,7 miliardy korun.

V této fázi máme připraveno devadesát až sto megawattů. Celkový cíl máme kolem 150 megawattů a připravují se i studie na větrné elektrárny o šedesáti až sedmdesáti megawattech. Tuto etapu neuzavíráme, stále jsou identifikovány další plochy, které z 99 procent mají charakter brownfieldů, kde je kultura půdního fondu velmi nízká. Věříme, že během třiceti až čtyřiceti let, což je životnost fotovoltaické elektrárny, se podaří půdu zkvalitnit a další využití může být pro budoucí generace již zcela jiného charakteru.

To je otázka, na kterou vám nikdo nedá konkrétní odpověď. Víme však, že to není dlouhodobá záležitost, a proto cílíme k odchodu z uhelné energetiky v roce 2030. Volatilita trhu je však kvůli palivové základně hodně složitá. Určitě jste vnímali, jaké dopady mají změny cen plynu a elektřiny. Pro nás je v tuto chvíli výhodou, že stojíme na vícero nohách, jednak tradiční uhelné energetice a jednak máme kvalitní paroplynovou elektrárnu. Pokud by se však úroveň cen na trhu pohybovala na úrovních roku 2021 a počátku tohoto roku, tak budou maximálně vytěženy uhelné zdroje. Tím bychom byli schopni udržet pro spotřebitele přiměřený meziroční nárůst cen tepla. Na rozdíl od jiných lokalit, kde teplo už dodávají z plynových kotelen, nejsme závislí na nárůstu cen plynu.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

To ano. Přiznejme si, že na jaře loňského roku, když se cena povolenky pohybovala mezi 32 a 35 eury, všichni říkali, že se možná dostane na čtyřicet eur. V současné době jsme mezi 96 a 99 eury. To nepředpokládal nikdo ani v černých scénářích. Na druhou stranu nikdo ani v černých scénářích nepředpokládal, jak drahá bude elektřina. Nikdo nečekal, že plyn, který se v roce 2020 obchodoval na úrovni čtrnácti či patnácti eur, bude za sedmdesát nebo osmdesát eur. Během šesti měsíců se neskutečně rozhýbal trh s energiemi, se vstupními palivy a není úplně jednoduché definovat, kam se bude ubírat. Uhlí máme ve skupině, plyn musíme nakupovat, takže budeme vždycky hledat nejefektivnější cestu, která povede k výrobě tepla a elektřiny.

Tento trend zpomalil. Při ceně zemního plynu, emisních povolenek a elektřiny nedává výroba elektřiny ze zemního plynu ekonomicky smysl. Pro tuto chvíli. Všichni věříme, že druhé pololetí může být jiné, i když to nejsme schopni ovlivnit. Bude to mimo jiné závislé na vztazích Ruska a Ukrajiny a na zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Věřím, že nebudeme muset dovážet břidlicový plyn z Ameriky a že bude Evropa dostatečně zásobená plynem z Ruska za ekonomicky přijatelných podmínek. Zároveň je to však ukázka toho, jak závislost na dodávkách zemního plynu ohrožuje energetickou soběstačnost.

Je to výzva. V tomto směru má neskutečný potenciál výrobní závod ve Vřesové, kde původně byla umístěna i tlaková plynárna. Ta dříve spalovala energoplyn, který vznikl zplyňováním uhlí a mimo jiné obsahoval čtyřicet procent vodíku. Takže ani vodíková energetika nám není cizí. Je tam infrastruktura, a tedy i schopnost s vodíkem pracovat. Je to jedno z témat, kterým věnujeme pozornost. Postupně můžeme snižovat emisní zatížení při spalování vodíku se zemním plynem.

Ne, to nesměli. Dá se vyrobit elektrolýzou, na výrobu elektřiny se dá využít elektřina z fotovoltaických elektráren. Hledáme proto technologie pro elektrolýzu. Vodík je však komodita, která je velmi obtížně transportovatelná a dlouhodobě skladovatelná. Sám o sobě je neskutečně těkavý, projde čímkoli a dlouhodobě ho neudržíte. Chtěli bychom proto navázat vývojovým a výzkumným centrem zabývajícím se tím, jak dál postupovat při transformaci vodíku a případně jeho přepracování do jiných, dlouhodobě udržitelných plynů, se kterými se dá lépe pracovat.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Čpavek a metanol.

K vodíku přidáte CO2, tím ho stáhnete z ovzduší a vyrobíte metanol. V tu chvíli máte udržitelnou energii, kterou můžete skladovat a transportovat. Je to však energeticky strašně náročné. Vynaložíte energii na elektrolýzu, pak na to, abyste udělal z vodíku metanol, a pak zase, abyste z metanolu udělal vodík. Asi to nebude téma pro oblast osobních automobilů, ale určitě to bude téma pro nákladní automobily, lokomotivy, lodní přepravu.

Pokud bychom se dostali ke stolu za půl roku, asi budu schopen říct něco konkrétnějšího. Závěr posledních týdnů je, abychom s poradenskou společností a dalšími partnery připravili první fázi a pak další fáze. A první fází je výroba vodíku a přidání do plynu. Z toho pak bude vycházet i ekonomičnost projektu. Není to sci-fi, něco z toho už je celkem hmatatelné, ale samozřejmě je za tím spousta nezodpovězených otázek.

Je to téma, které je stále živé. Věříme, že se nám podaří najít technologického investičního partnera, který by měl zájem lokalizovat výrobu baterií pro automobilový průmysl na Sokolovsku. V České republice jsou tři lokality, kde by gigafactory mohla vzniknout. Pokud by však šlo o projekt velké gigafactory s potřebou sto a více hektarů, jedinou lokalitou je Staré Sedlo u Sokolova. To má ideální předpoklady i z hlediska infrastruktury a zázemí.

Kvůli covidu setkání moc neprobíhají, je to spíše ve fázi poskytování informací o jednotlivých zónách, jejich infrastruktuře a o tom, za jakých podmínek by mohly být vhodné pro umístění takového projektu. Věříme, že během tohoto pololetí se budeme s informacemi posouvat dál a začne to nabírat konkrétnější obrysy.

Skupina RSJ je vlastníkem výsypek v Horním Slavkově i Cínovci, kde přichází v úvahu možnost povrchové těžby. Vytěžený materiál by následně mohl být přesouván na Vřesovou, kde by docházelo k separaci rud a písku a následné rafinaci. V tuto chvíli jsme pozastaveni v úvahách, s jakou technologií k rafinaci lithných rud přistoupit. V zásadě jsou dvě metody, jedna je louhování, což je chemická úprava, a dávalo by smysl ji situovat do areálu Vřesové, kde byl chemický provoz a jsou tam splněny přísné parametry výroby. Druhá metoda je separace v cementárenských pecích, což je ve zkušebním provozu a je to s nižším zatížením a dopadem. Probíhají zkoušky, hodně se o to zajímají kolegové ze Skupiny ČEZ. Zatím nemáme hmatatelné výsledky, byť je deklarováno, že postupují v přijatelných krocích vývoje zařízení, které by to mělo umět. Je to ale otázka roku až dvou, než se vůbec ukáže, že existuje technologie, která by to uměla separovat.

V případě metody separace by se proces u nás omezil na těžbu a separaci pro RSJ na výsypkách. Jsme schopni zajistit i přepravní kapacity do lokality Vřesová, tam provést separaci lithných rud a písku. Potom by se rudy transportovaly někam jinam k dalším úpravám. Pokud bychom však směřovali k chemické rafinaci, mohli bychom projekt realizovat na Vřesové. Připravili jsme ale koncepci celého bateriového řetězce od těžby přes separaci, rafinaci až po fázi recyklace a využívání baterií, které se stahují z provozu jako úložiště pro elektřinu z fotovoltaiky. Do toho zapadá i gigafactory.

V tuto chvíli jsou účetní závěrky v závěrečné fázi a probíhají audity. Budeme se však pohybovat v řádech desítek milionů korun. Je to tedy oproti předchozímu roku méně, ale ne zásadním způsobem. Z pohledu provozního financování je to srovnatelné s rokem předchozím, z pohledu EBITDA také bez zásadních odchylek. Je rovněž třeba vnímat, že vytváříme opravné položky v uhelné energetice v rámci zkracování životnosti uhelných zařízení.

Ano, došlo mimo jiné k převzetí společnosti T-Watt, která už nese název SUAS Commodities. Je to společnost, na kterou cílíme naši budoucnost v oblasti obchodu s elektřinou, zemním plynem a emisními povolenkami. Od doby převzetí jsme ji personálně posílili a rozšířili o licenci pro obchodování s plynem. Od konce loňského roku rozšířila své aktivity i do oblasti retailu, to znamená, že chceme zajistit dodávky i koncovým spotřebitelům.

I domácnostem. Já osobně jsem jedním z odběratelů.

Nebyli jsme na to připraveni, ale to, co postihlo skupinu Bohemia Energy, dopadlo na řadu našich zaměstnanců, kolegů a známých, kteří se dostali k dodavatelům poslední instance. Oslovili jsme proto naši dceřinou společnost, zda by byla schopna obsloužit desíky až stovky odběrných míst, a to se podařilo. Oproti Bohemia Energy je obrovskou výhodou vazba na výrobce elektřiny. Nespekulujeme, pro eliminaci rizik máme výrobní zdroje a víme, za kolik elektřinu vyrobíme.

Je to otevřené, ale myslím, že se tomu přikládá větší význam, než ten příběh má. Proběhla první splátka vypořádání, proběhla už i druhá splátka a nic nenasvědčuje tomu, že bychom nebyli schopni dostát vzájemným jednáním.

Ta částka je významně menší, pro skupinu to neznamená žádné riziko. 

Pavel Tomek (50)

• Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

• V Karlových Varech založil vlastní advokátní kancelář. Od roku 2006 spolupracuje se Sokolovskou uhelnou.

• Po smrti majoritního vlastníka Sokolovské uhelné Františka Štěpánka se stal správcem svěřenského fondu, do kterého vložili dědicové své podíly. Zastává pozici místopředsedy dozorčí rady Sokolovské uhelné i SUAS Group.

• Má dvě dcery a nedávno se kvůli zimním sportům přestěhoval do Nových Hamrů, zatím však na lyže neměl příliš času, stejně jako na tenis.