Dne 3. ledna 2020 v iráckém Bagdádu naposledy vydechl velitel speciálních jednotek Quds Íránských revolučních gard, generál Kásim Sulejmání. Byl zabit na rozkaz amerického prezidenta Donalda Trumpa a samotná exekuce byla vykonána v blízkosti mezinárodního letiště prostřednictvím rakety vypálené jedním z řady bezpilotních letounů, kterými americké letectvo disponuje. Tato událost znamenala kromě další ho ochlazení ne zrovna vřelých vztahů mezi USA a Íránem také předzvěst de finitivní změny paradigmatu ve vedení kinetických operací. 

Ta totiž ukazuje, že dnešní mladí muži sloužící u speciálních sil budou možná poslední generací elitních vojáků, kteří hráli v rámci provádění kinetických operací takto zásadní roli. A jakkoli budou všichni milovníci starých časů s kolty proklatě nízko u pasu, mezi něž se počítá i autor tohoto textu, ronit slzy, pravda je, že budoucnost kinetických operací patří právě bezpilotním prostředkům a mnoha dalším na dálku řízeným, či dokonce autonomním strojům. 

Speciálně vycvičení vojáci určitě ani v této budoucnosti nezmizí, nicméně jejich úkoly se promění a v případě nut nosti provést rychlý úder na druhé straně světa a na nepřátelském území budou až druhou volbou. 

Kýžená výhoda 

Popisovaný dojem z nastupujícího tren du umocnil jen pár měsíců po zabití Sulejmáního hned další konflikt, a to druhá válka o Náhorní Karabach, která vypukla ke konci září téhož roku. Sym bolem tohoto konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem podporovaným Tu reckem se staly rovněž bezpilotní pro středky. V průběhu znovuobnoveného konfliktu především ázerbájdžánská strana, vybavená mimo jiné tureckými drony Bayraktar TB2, izraelskými vý zvědnými drony Heron TP či kamikaze drony SkyStriker, zjistila, že bezpilotní prostředky mohou přinést zejména v hornatém prostředí probíhajícího kon fliktu kýženou výhodu nad protivníkem a umožní efektivní přesné údery na jinak vůči pozemnímu útoku odolné pozice, a to vše navzdory protivzdušné obraně navržené na výrazně větší letadla. 

Co zatím ve výbavě praporu schází, jsou větší drony schopné nést výzbroj a s tím spojené ofenzivní schopnosti. 

A jak Armáda České republiky (AČR) využívá dva roky starých poznatků pro svou přípravu na budoucnost konflik tů? Na české poměry vlastně zase ne tak špatně. Souběžně s popisovanými udá lostmi totiž už v AČR vznikal v lednu 2020 na základech původní roty bezpilotních prostředků 102. průzkumného praporu nový útvar věnující se této problematice – 533. prapor bezpilotních systémů. Ten spadá do struktury 53. pluku průzku mu a elektronického boje a je disloko ván v Prostějově.

Mezi schopnostmi, na které cílí, je průzkumná činnost v teré nu, zaměřování cílů na straně nepřítele a včasné rozpoznávání hrozeb a jeho nej výkonnějším strojem ve výbavě je zatím letoun ScanEagle s maximální vzletovou hmotností 25 kilogramů, doletem přes sto kilometrů a výdrží přibližně dvacet letových hodin. I když tato čísla je po třeba brát s určitou rezervou, protože na délku letu má významný vliv mno ho faktorů včetně ročního období, resp. teploty, a stejně tak nadmořské výšky, ze které ScanEagle operuje. Každopádně co zatím ve výbavě praporu schází, jsou větší drony schopné nést výzbroj a s tím spojené ofenzivní schopnosti. 

Za pět minut dvanáct 

To by se však mohlo v nadcházejících letech změnit. O nákupu větších „bojo vých“ dronů již v minulosti mluvil jak současný náčelník generálního štábu Aleš Opata, tak bývalý ministr obrany Lubomír Metnar. Ti zmiňovali nákup bojových dronů někdy mezi lety 2023 a 2027 v přibližné hodnotě kolem 1,5 miliardy korun. Nebude tedy zřejmě náho dou, že to bylo zrovna během loňských Dnů NATO v Mošnově, kdy se poprvé ve střední Evropě ukázal stroj spadající do této kategorie, a to americký MQ-9 Rea per. Pořízení víceúčelového taktického bezpilotního systému zmiňuje i takzva ná KVAČR 2030 (Koncepce výstavby Ar mády České republiky).

Skutečnost, že je strategický nákup souběžně s deklaracemi politiků a šéfů armády také zanesen v KVAČR, tak dává určitou naději, že alespoň v tomto případě dosáhne AČR adekvátních schopnos tí, když už nic, tak v čase za pět minut dvanáct, a to na rozdíl od jiných projektů, jako jsou nová bojová vozidla pěchoty či tanky, kde jsme již pět minut po. I když v kontextu současné války na Ukrajině, vyvolané ruským agresorem, se ukazuje, že ani tento časový příměr neplatí. Bohužel. 

Autor je vydavatelem týdeníku Hrot