V Poslanecké sněmovně se projednává novela zákona o pedagogických pracovnících, kterou zástupci pedagogických fakult označují za dekvalifikační a deprofesionalizační. Tato novela se už projednávala v minulém volebním období a po vrácení Senátem ji už Sněmovna znovu projednat nestihla.

Novela kromě řady pozitivních změn přináší de facto neregulované otevření regulované profese „učitele“ absolventům vysokých škol bez pedagogického vzdělání. Jde o bezprecedentní krok, který je v rozporu se strategickými školskými dokumenty i s praxí v ostatních vyspělých zemích. Je dokonce i v rozporu s Chartou učitelů, přijatou před více než padesáti lety UNESCO a ILO především jako vodítko rozvojovým zemím. O nic pokrokového tedy evidentně nejde.

Tři průšvihy

V souvislosti s touto novelou jsme si znovu připomněli tři základní nedostatky řízení českého regionálního školství:

Dlouholeté podfinancování a vytvořený vnitřní dluh, které se obvykle v médiích redukují jen na otázku platů pedagogických pracovníků. Opomíjí se zcela záplatování a vícecestné financování kritických míst především dotacemi z evropských fondů, které jsou však dle kritiků čerpány se zhruba třetinovou efektivitou.

Neprofesionální a nesystematické řízení ze strany ministerstva, krajů i obcí, které až příliš často ignorují tvrdá data, doporučení odborníků, ale i poptávku rodičů a žáků. Zde si dovolíme dát jako příklad hanebného selhání loni přeplněné střední školy v Praze a ve Středočeském kraji. Na přípravu kapacit přitom měly zodpovědné politické elity celých čtrnáct let!

Netransparentní řízení resortu na všech úrovních s extrémním vlivem lobbistů všeho druhu. Ministerstvo se dlouhá léta omezuje na komunikaci s konformními organizacemi, které často reprezentují jen minoritní názory či nereprezentují ani odbornou nebo rodičovskou veřejnost.

Novela má nově umožnit doplňující pedagogické studium i mimo pedagogické fakulty.

V souvislosti s tím jako ilustraci uvedeme vliv programu Učitel naživo, který ročně připravuje ve spolupráci s Vysokou školou mezinárodních a veřejných vztahů Praha v kurzu na učitelské povolání pro neučitele 25 absolventů, tedy necelé jedno procento všech nově kvalifikovaných pedagogických pracovníků. Určitě kvalitně, ale za mnohonásobek nákladů, které mají pedagogické fakulty. Bohužel po přijetí novely budou moci nové učitele připravovat i subjekty, u nichž kvalita zajištěna nebude.

Chybějí data

Přesto novela zákona o pedagogických pracovnících má jako řešení nedostatku učitelů kromě zmíněné deprofesionalizace garantovat úroveň průměrných platů pedagogických pracovníků ve výši 130 procent průměrné mzdy. V letošním roce se očekává pokles tohoto průměru cca na 110 procent, i když v době krize mohlo zvýšení na 130 procent pozitivně zapůsobit i na nejméně padesát tisíc plně kvalifikovaných pedagogických pracovníků, kteří ze školství odešli nebo do něj vůbec nenastoupili.

Zde je potřeba připomenout, že ministerstvo deprofesionalizaci zdůvodňuje nedostatkem pracovníků podle ankety z roku 2019, kdy se udávala potřeba šesti tisíc učitelů a učitelek, převážně v MŠ a na prvním stupni ZŠ. Tyto úzkoprofilové obory ale novela neřeší. Na těchto stupních škol je základem odbornost pedagogická, která absolventům jiných vysokých škol chybí. Trh práce navíc ovlivnila koronakrize a aktuální data chybějí. Poptávka je ale evidentně po učitelích matematiky, fyziky či informatiky a zde bude zřejmě jediným řešením stipendizace nedostatkových oborů, kterou nedávno připustil i ministr školství Vladimír Balaš.

Budoucnost školství se týká všech, a proto je třeba si připomenout jeden z bodů Friedricha Dürrenmatta k jeho hře Fyzikové: „Co se týká všech, mohou řešit jen všichni.“ A to se týká jak financování, tak odbornosti i transparentnosti. ×

Autor je viceprezidentem spolku Pedagogická komora.

Autorka je psycholožka, dříve byla ředitelkou základní školy