Kdo má smysl pro absurdní humor, přišel si na přelomu září a října v Británii na své. Hlavní role nevídaného představení obsadili ministerská předsedkyně Liz Trussová a její ministr financí Kwasi Kwarteng. Vedlejších rolí se ujali jejich kritici, což je termín, pod nějž se tentokrát vejdou jejich kolegové z kabinetu, partajní souvěrci z Konzervativní strany, labouristická opozice, centrální banka, firmy velké i malé, chudí voliči, (někteří) bohatí voliči, Mezinárodní měnový fond, Evropská unie – na koho si vzpomenete.

Liz Trussová se do skromného sídla v Downing Street nastěhovala po Borisi Johnsonovi na začátku září v nezáviděníhodné pozici. Celkem vzato o ni v nejvyšší volené funkci v zemi nikdo nestál; jen shoda okolností v podobě podivuhodných pravidel britské politické scény ji vynesla až na vrchol – na chvíli.

Když Johnson kabinet opustil, mnoho Britů si oddechlo. Necelé tři roky pod jeho vedením byly superchaotické, když to řekneme zdvořile. Trussová po něm převzala správu věcí veřejných v době, kdy dlouhodobý problém číslo jedna (následky opuštění Evropské unie) uvolnil místo problému krátkodobě ještě palčivějšímu – inflaci, která hrozila uvrhnout značnou část tamní populace do chudoby.

Kwartengův minimalismus

Trussová tedy před sebou měla dva naléhavé a navzájem propojené trable. První byl její vlastní, politický problém, který jí velel konsolidovat náhle nabytou moc. Druhý problém představovala ekonomická situace, která hrozila pohřbít naděje konzervativců v parlamentních volbách naplánovaných na příští rok. Opoziční labouristé měli v průzkumech voličských preferencí navrch v průměru o deset procentních bodů, přičemž první příčinou poklesu popularity konzervativní vlády byla právě ekonomická nejistota.

Trussová se do toho rozhodla šlápnout naplno a vyřešit oba problémy jednou ranou. Její ministr financí Kwasi Kwarteng za tím účelem představil v pondělí 26. září „minirozpočet“ (tuzemská politická hantýrka takové věci říká podle dobové módy buď balíček, nebo souhrn opatření). A všem spadla čelist.

Tandem Trussová–Kwarteng stavěl na tom, že podmínkou úspěchu je ekonomický růst. Chtěl zároveň opatření prosadit dostatečně brzy, aby stačilo zabrat do voleb. Až sem to dává smysl; provedení už je jiná věc. Kwarteng oznámil, že vláda provede radikální daňové škrty, které budou stát 45 miliard liber. (Později vyšlo najevo, že v rozporu s praxí ani nedal vědět parlamentnímu úřadu pro dohled nad rozpočtem.) Nejvíc pozornosti přitáhlo zrušení nejvyšší sazby daně z příjmů pro lidi s ročním příjmem nad 150 tisíc liber ve výši 45 procent. Namísto toho měla zůstat v platnosti sazba čtyřicet procent, platná od padesáti tisíc liber příjmů ročně.

To je politicky přinejmenším nešikovné, ačkoli rozdíl v přínosu státní pokladně mezi oběma sazbami čítá všeho všudy dvě miliardy liber. Horší bylo, že Trussová zároveň naznačila, že vláda nebude zvyšovat sociální dávky úměrně inflaci, jak sliboval Johnson. To může nebo nemusí být ekonomicky moudré – ale kombinace masivních daňových škrtů pro nejbohatší a de facto snížení reálných důchodů je vždycky bolestivá věc.

Nevadí, řekla si Trussová. „Nebudu na tom nic měnit,“ opakovala ministerská předsedkyně během týdne po zveřejnění minirozpočtu snad stokrát. „Jsem připravená být neoblíbená,“ tvrdila v ­televizních rozhovorech. Pamětníci si vybavili Margaret Thatcherovou a její „the lady’s not for turning“ (zhruba „dáma v kopci nepřepřahá“). To ­podle všeho není náhoda: Trussová uvádí Thatcherovou jako svůj politický vzor (tedy alespoň od doby, kdy od Liberálních demokratů přešla ke konzervativcům) a minirozpočet sám vypadá, jako by z oka vypadl tomu, jejž na počátku osmdesátých let prosadil ve Spojených státech Ronald Reagan. „O deficit se nestarám,“ říkal tehdy, „je dost velký, aby se o sebe postaral sám.“

Vybájený růst

Tak nějak to mysleli i Kwarteng s Trussovou. Ministr financí – jenž předtím začal svoje působení v úřadu vyhozením svého nejvýše postaveného úředníka, respektovaného Toma Scholara – se neobtěžoval s konkrétní odpovědí na dotazy, kde vezme chybějících 45 miliard liber. Naznačil pouze, že ekonomika poroste tak rychle, že celkové příjmy budou vyšší. To je standardní konzervativní přístup k věci – nebo by jím byl, kdyby se dal tak mohutný ekonomický růst očekávat, tedy kdyby politici z růstu udělali svoji prioritu číslo jedna.

Naneštěstí Kwarteng sám je jedním z těch, kdo v posledních šesti letech dvakrát obětovali ekonomický růst ideologicky motivovanému opuštění Evropské unie – což zemi podle nejrůznějších odhadů stojí plus minus čtyři procenta kýženého růstu. (Další ironie tomu chtěla, že Trussová začala mluvit o uvolňování přísné imigrační politiky – tedy přesně o tom, čeho se většina příznivců odchodu země z EU obávala.)

Daniel Deyl

Ekonomové – včetně těch, které nelze pomluvit jako levičáky – se shodují na tom, že i v podmínkách Spojených států byla reaganovská léčba růstem sporná věc a že ji nelze jen tak replikovat v podmínkách britských. Trhy daly najevo, že Kwartengovi nevěří ani slovo (viz box). A co hůř, brblat začali i nespokojení podřízení Trussové v kabinetu i Dolní sněmovně – lidé, na jejichž vůli osud ministerské předsedkyně bezprostředně závisí.

Náznaky vnitropartajní rebelie začínaly nabírat na obrátkách před nedělí 2. října, kdy se konzervativci sjeli do Birminghamu na každoroční partajní konferenci. Pro Trussovou to měla být příležitost triumfálně vstoupit do úřadu, potvrdit vnitrostranickou loajalitu, nabrat dech k představení nových odvážných myšlenek na režírování budoucnosti a takové věci. Namísto toho v neděli večer z televize znělo defenzivní tvrzení, že předsedkyně svým kritikům neustoupí.

Co víc, nebyla to pravda. Tou dobou si již Kwarteng připravoval prohlášení na pondělní ráno: „Naslouchali jsme a došlo nám to.“ Znamenalo to, že onen kontroverzní škrt nejvyšší daňové sazby se nakonec konat nebude. Částečně se uklidnily i trhy; jak napsal deník Financial Times, „především proto, že ministr financí dal najevo, že za svou politikou nestojí“. Trhy se podle listu zotavily proto, že čekají, že Kwartengovo „šílenství neschopnosti“ musí padnout celé. The Economist, obvykle zdvořilý týdeník (a partnerská publikace týdeníku Hrot), zase psal o „mimořádné pitomosti“ Kwartengových opatření.

Horké brambory

Aby toho nebylo málo, ministr financí i jeho šéfová poté začali svalovat autorství nepopulárního škrtu nejvyšší daňové sazby jeden na druhého. „Ministerská předsedkyně se mnou návrh minirozpočtu konzultovala,“ snažil se zbavit odpovědnosti Kwarteng. „Bylo to ministrovo rozhodnutí,“ hodila mu horký brambor zpět Trussová.

Během deseti dnů tak Liz Trussová a její nejdůležitější ministr dokázali tři věci najednou. Zaprvé, nemají představu o tom, jak své zemi ekonomicky pomoci; jediné, co je napadlo, je napůjčovat si strašlivé peníze za současného oslabení těch nejslabších Britů a posílení těch nejsilnějších. Pro partaj, která po generace žije z pověsti ekonomické zdatnosti, to není zrovna lichotivé.

Zadruhé, dnešní toryové nejsou schopni své kroky ovládat tak, aby jimi nezakroutili krkem vlastním volebním šancím (labouristé měli minulý týden náskok 33 procentních bodů). Zatřetí, každý z nich je ochoten kdykoli podrazit kohokoli druhého, pokud mu z toho kouká sebemenší politický zisk – a je mu jedno, že se to o něm ví.

Tak vypadá politická sebevražda v přímém přenosu; kdyby byl Boris Johnson ještě seděl v Downing Street namísto Trussové, stěží to mohlo být horší. Jenže o něm si lidé mysleli, že je děsivou výjimkou, nikoli ještě děsivějším pravidlem.

65 mld. £ Bank of England ve středu 28. září spustila nouzový program nákupu dluhopisů v hodnotě 65 miliard liber, když se začalo mluvit o tom, že penzijní fondy jsou vystaveny riziku platební neschopnosti.4,3 % Výnosy britských desetiletých státních dluhopisů vzrostly z 3,5 na 4,3 procenta (v pátek po intervenci Bank of England klesly přibližně na 4,05 procenta). Rostoucí výnosy z dluhopisů naznačují nedostatek ochoty mezi investory vlastnit dluh, protože kupující požadují nižší cenu za jejich nákup.10,6 % Inflace cen potravin meziročně stoupla na 10,6 procenta.232 Index londýnské burzy FTSE 100 se od 26. září propadl o 232 bodů, když se vyplašení investoři dali na útěk.33 % Labouristé měli minulý týden (podle průzkumu firmy YouGov) před vládními konzervativci 33procentní náskok.1,03 Libra klesla v pondělí 26. září vůči americkému dolaru na rekordní minimum: koupila jen 1,03 dolaru. Následující pátek se vrátila k hodnotě 1,12 dolaru za libru, kde minulý týden plus minus zůstala.1621 Během tří dnů po Kwartengově výstupu stáhly finanční domy z trhu 1621 hypotečních produktů kvůli nejistotě stran budoucího vývoje úrokových sazeb.