Sportovní sázky se navíc podle některých náznaků z ministerstva financí mají stát terčem daňových změn. Loterijní daň by u nich měla vzrůst ze současných 23 na 25 procent. Podle Knybela další zvyšování daní ale nedává smysl.

V loňském roce měl Tipsport rekordní výsledky. Všechny společnosti ze skupiny dokázaly dramaticky zvýšit ziskovost. Jak se vám to povedlo?

Tipsport má v porovnání s konkurencí nesrovnatelně lepší produkty, s nimiž navíc intenzivně pracuje. Šíře kurzové nabídky, unikátní sázkařská komunita, nejširší nabídka streamů, dobrá práce s kurzem, bonusové a marketingové aktivity – to jsou přidané hodnoty, díky nimž jsme si dokázali udržet tržní pozice i růstový trend, a to navzdory zdanění, které je v kurzových sázkách téměř nejvyšší v Evropě. 

Upřímně, všiml jsem si jednoho detailu – všechny firmy ze skupiny drží na účtech obrovské množství peněz. V součtu přes dvě miliardy. Je k tomu nějaký důvod?

Sázková kancelář je něco jako banka. Klient musí mít vždy jistotu, že dostane své peníze. Na to je třeba mít dostatečné rezervy. Při stoupajícím obratu rostou i rizika výplaty výher v určitém konkrétním období. I do budoucna počítáme s růstem rezerv v návaznosti na náš stále se zvyšující obrat. To je ten hlavní důvod pro tvorbu a držení rezerv. Ale jsou i jiné. Třeba obrovská nestabilita tržního prostředí, neustálé zvyšování daní a změny legislativy k takovému obezřetnému chování přímo vybízejí. 

Teď se vám volné peníze na účtech asi budou hodit, že ano? Dnes platí asi víc než kdy dřív, že cash is king.

Ano. Naši bookmakeři dokážou předpovědět hodně, ale pandemii jsme v roce 2019, o kterém hovoříte, skutečně předpovědět nedokázali. Nicméně jsme velmi rádi, že jsme do roku 2020 nějaké rezervy měli. Hodily se nám už na jaře. Díky nim jsme mohli nechat dva tisíce zaměstnanců uzavřených poboček doma se 100 procenty mzdy, nakoupit tisíce respirátorů – a tehdy nešly sehnat – a dalších hygienických a dezinfekčních pomůcek a tu nejhlubší krizi přestát.

Jak se chová rok letošní? Jak dramatický pokles za celý rok očekáváte a daří se výpadek ze sportovních sázek vykrýt jinými hrami, třeba online kasinem?

Výpadek byl ve druhé polovině března, v dubnu a květnu opravdu obrovský. Svou nabídku dokážeme uzpůsobit i mimořádným situacím, jako je současná pandemie, ale musí být na co sázet. Když se ve druhé polovině března přestalo hrát a závodit a nebylo nač vypisovat sázky, spadly nám náběry až ke 30 procentům obvyklých hodnot. Jakmile se znovu začalo hrát, vrátili se postupně i sázkaři a dnes jsme asi na 90 procentech očekávaných náběrů. Celkově počítáme v kurzovém sázení s celoročním propadem oproti plánu asi o 10 procent v případě, že druhá vlna epidemie nebude mít za následek globální zastavení sportovního života.

Na ministerstvu financí se v rámci budoucích fiskálních opatření začíná mluvit o znovuotevření tématu zdanění jednotlivých her. Nyní to vypadá na snahu vrátit se k původnímu návrhu, který počítal se sazbou 25 procent pro kurzové sázky. Bylo by takové zvýšení sazby pro vás přijatelné?

My jsme si tuto cifru přečetli před časem v deníku Právo, od té doby jsme ji nezaznamenali nikde jinde a předpokládám, že čerpáte ze stejného zdroje. Průměrná výše zdanění sportovního sázení v zemích EU je 17,6 procenta, v Česku je to 23 procent, jsme tedy o víc než pět procent nad průměrem evropského zdanění. A v kurzovém sázení, na rozdíl od jiných druhů hazardu, už není kde brát. Naše marže jsou velmi nízké a při dalším zvýšení loterijní daně stát znovu vybere méně než teď, což se stalo už při minulém navyšování. Od roku 2017 stát sazby navyšuje, ale výběr daně konstantně klesá, naposledy se daně zvyšovaly sportovnímu sázení před rokem. A jestli mě paměť neklame, za posledních pět let došlo ke zvýšení daní v oblasti hazardu již sedmkrát. Umíte si to představit v jakémkoli jiném oboru podnikání?

To neumím, chápu váš argument, ale společensky má sázení a hazard obecně zkrátka specifické postavení, nemyslíte?

Je ale dobré uvědomit si, že hazardní společnosti jsou zatíženy dvakrát: nejprve platí hazardní daň ve výši 23 procent, ale z tržeb, a k tomu ještě standardní daň ze zisku ve výši 19 procent jako každý jiný podnikatelský subjekt. Hazardní firmy také ze zákona nemohou uplatňovat odpočet DPH. Takže všechny služby a výrobky nakupují de facto s přirážkou 21 procent. Stát by měl ve snaze o nalezení dodatečných zdrojů spíš razantně potírat nelegály než znovu zvyšovat daně legálním provozovatelům. Stovky milionů na daních už znovu mizí v zahraničí na kontech ilegálních sázkových serverů. Přitom máme v zákoně o hazardních hrách krásný nový způsob, jak nelegální provozovatele „potírat“ – jedná se o blokování jejich internetových stránek.

Otázkou zůstává, jak velký ten nelegální trh skutečně je. O kolik provozovatelů podle vás jde?

Celkový počet internetových stránek umístěných na černé listině v rámci 17 sledovaných zemích v Evropě činil ke 30. červnu letošního roku 93 623. Meziročně toto číslo vzrostlo o víc než 42 procent. K tomuto nárůstu ale Česká republika nepřispěla, protože za toto období na listinu nelegálních webových domén nepřidala jedinou webovou stránku. A s celkovým počtem 121 nepovolených webových adres se Česká republika řadí na samý chvost evropského žebříčku mapujícího aktivitu regulátorů v boji s nelegálním internetovým hazardem. Nadměrné zdanění povede ke snížené konkurenceschopnosti českých firem na trhu, otevře se tak automaticky prostor pro nárůst černého trhu a v extrémním případě mohou české firmy přesídlit do zemí, kde jsou nižší daně, a provozovat svůj byznys „odněkud“, když je v Česku stejně nikdo nezablokuje.

Co je podle vás hlavní motivací politiků, že si hazard berou často na mušku?

Politici často hovoří o tom, že zvyšování daní z neřestí, jako je hazard, alkohol, cigarety, vede k omezení poptávky po těchto neřestech, a tím pádem k ochraně spotřebitele. To ale platí jen v případě, že navýšení daně má přímý dopad na konečnou cenu produktu. V oblasti hazardu tomu tak rozhodně není. Když se zvedne daň našemu segmentu kurzového sázení, nijak se sázení klientům nezdraží. Prostě klient, který na svůj tým sázel v minulosti 100 korun, bude sázet i nadále svých 100 korun, a to bez ohledu na zdanění provozovatele. Klient si v hazardu určuje výši sázky sám, a tak argument, že vysokou daní stát chrání spotřebitele, je v tomto případě zcela lichý.