Málokterý vojenský odborník si v tuto chvíli troufne předvídat, jak se bude vyvíjet konflikt na Ukrajině. Jasné je pouze jedno: Rusové se nechali ošálit svou vlastní propagandou, když předpokládali velmi slabou ukrajinskou obranu a snadné vítězství. Západ měl být postaven za několik dní před „fait accompli“ a zbytek by se „nějak“ vyřešil. Nic z toho nevyšlo.

Nikdo od dob posledního Romanovce nespáchal větší omyl než Vladimir Putin: reputačně, ekonomicky i politicky je to pro Rusko absolutní katastrofa.

Na mnoho let nemůže Rusko ani pomyslet na dovoz jakýchkoli citlivých „duálních“ technologií ze Západu a reverzní inženýrství těch, které se podaří různými kanály propašovat, bude ne­uvěřitelným způsobem vázat lidské, finanční i materiální zdroje – o tom jsme už v Hrotu psali.

Válka na Ukrajině kromě všeho jiného rozbila léta usilovně budovaný obraz ruské armády coby dobře vycvičené, disciplinované a moderně vyzbrojené síly. To je dnes zcela passé a rozsah ruského selhání se nedá vůbec srovnat s tím, co se stalo Američanům v Afghánistánu. To sice byla zahraničněpolitická blamáž „erste Klasse“, ale nezpochybnila schopnost Američanů provádět vojenské operace, a už vůbec ne povědomí o technologické převaze Spojených států.

Kdo si to koupí?

Rusové byli a jsou druhým největším vývozcem zbraní na světě – po Američanech –, byť v posledních letech jejich podíl na světovém trhu postupně klesá. Jestliže v letech 2012–2016 dosahoval 24 procent, v následující pětiletce podle údajů klasického referenčního informačního zdroje v tomto oboru, institutu SIPRI ze švédského Stockholmu, klesl o čtvrtinu, na devatenáct procent.

Pokud jde o strukturu, skoro polovina ruského vývozu zbraní připadala na leteckou techniku, zbytek je poměrně pestrá směs obrněnců, systémů protivzdušné obrany, řízených střel a raketové techniky.

Vývoz zbraní z Ruska je teritoriálně hodně koncentrovaný – devadesát procent připadá na pouhých deset zemí, z toho suverénně největším, skoro čtvrtinovým, klientem je Indie, což mimochodem docela dobře vysvětluje její dosavadní velkou zdrženlivost v odsouzení ruského vpádu na Ukrajinu. Indie odebrala půlku vývozu letecké techniky, včetně stíhaček Suchoj Su-30 MKI, ve snaze o transfer a lokalizaci technologií, včetně Ruskem nabízených pokročilých stíhaček Suchoj Su-35. Dvojkou je Čína, následovaná Alžírskem, Egyptem a Vietnamem.

Konec mírové dividendy

Svět není momentálně bezpečné místo (a velkou „zásluhu“ na tom má právě Rusko), takže výdaje na obranu porostou. K naplnění závazku výdajů na tyto účely ve výši nejméně dvou procent HDP se koneckonců rozhoupaly i členské země NATO, které dlouho spoléhaly na mírovou dividendu a ochranný americký deštník, čímž není míněno jen Česko, ale především Německo, které v letech studené války do bundeswehru investovalo nesrovnatelně více peněz a teď, po třicetileté pauze, znovu investovat bude.

Miroslav Zámečník

Ti, kdo dosud brali ruský vojenský hardware za levnější, ale stále zcela použitelné a konkurenceschopné zboží s dobrým poměrem „cena–výkon“ oproti technologiím od Američanů a dalších západních zbrojařských koncernů, dostali důvod k zamyšlení. Ruské tanky s utrženou věží po zásahu protitankovými střelami Javelin od americké firmy Raytheon Missiles & Defense určitě musejí odradit nejednoho zájemce o ruskou techniku. Totéž platí i pro záběry zničených nejmodernějších bojových helikoptér Ka-52, které sundaly přenosné protiletadlové střely, ovladatelné po krátkém zácviku třeba příslušníky domobrany.

Těžko najdete na světě někoho, kdo by tvrdil, že výkony na Ukrajině poptávku po ruských zbrojních systémech zvednou. Jenže mnohé země do svých ozbrojených sil postavených na ruské technice nainvestovaly tolik, že s ní budou muset žít desítky let. I kdyby důvěru v ni ztratily již předevčírem, nemohou nákupy rychle ukončit. Trend však jistě bude mít jasnou klesající křivku. Alternativou bude… Asi zase Čína, ale najdete i jiné ctižádostivé dodavatele, kteří se mohou něčím blýsknout.

Bayraktar, nebo Reaper?

Jestli existuje zbraň kromě Javelinu, kterou válka na Ukrajině proslavila, pak je to turecký dron Bayraktar TB2, který pro Ukrajince znamenal významnou posilu jak při průzkumu, tak při bojových operacích.

Při nosnosti pouhých 150 kilogramů a doletu kolem 150 kilometrů je ovšem Bayraktar slabým odvarem toho, jak by dovedly ruským jednotkám „zatopit“ dodávky amerických dronů MQ-9 „Reaper“ od General Atomics s desetinásobným doletem i nosností zbraňových systémů. Cenovky u amerických zbraní bývají vysoké, Reaper stojí 32 milionů dolarů, ale účet proplácí americká vláda. Nebylo by to poprvé.

Lend-Lease 2

Pokud mají mít Ukrajinci šanci ubránit se Rusku, musejí mít k dispozici nejen vyřazovanou sovětskou techniku, která ještě zůstala v arzenálech armád nových členů NATO, ale také nové zbraňové systémy a masivní finanční, materiální a informační podporu Západu, která by kompenzovala ruskou přesilu.

Miroslav Zámečník

Ukrajinci v podstatě nežádají o nic jiného než o masivní reprízu zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act) schváleného Kongresem USA a podepsaného prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem na jaře 1941, tehdy na pomoc v Evropě zcela osamocené Velké Británii. (Sovětský svaz měl tehdy s nacistickým Německem Molotovův–Ribbentropův pakt a dodával mu až do června 1941 strategické suroviny.)

Podstatou zákona o půjčce a pronájmu bylo umožnit zásobování spojence válečným materiálem, aniž by se jeho dodavatel přímo účastnil válečného konfliktu. Ještě důležitější a ekonomicky rozhodující byla přitom velkorysá platební podmínka: splácela se pouze malá část, devadesát procent pohledávek z půjčky a pronájmu bylo posléze odepsáno.

Rusko, jehož ekonomika je o něco menší než ta italská, dávalo na zbrojení před konfliktem v absolutních číslech zhruba dvanáctinu toho, co Spojené státy (jejich výdaje jsou zhruba stejné jako dalších deseti největších obranných rozpočtů dohromady). Za druhé světové války byl Sovětský svaz druhým největším příjemcem Lend-Lease po Velké Británii. Rusové vědí, jaká to byla tenkrát pomoc, a proto teď dělají, co mohou, aby repríze zabránili. I proto vyhrožují jaderným konfliktem.