Zabít dvě mouchy jednou ranou. Tak by se dal charakterizovat japonský záměr obnovit provoz jaderných reaktorů, čímž by Japonsko pomohlo snížit závislost na dovozu fosilních paliv z Ruska. Nejen svou – tímto krokem by podle slov premiéra Fumia Kišidy pomohlo i spojencům a samotné Ruskem napadené Ukrajině.

„Restartování jednoho jediného jaderného reaktoru by mělo na světový trh stejný efekt jako dodání jednoho milionu tun zkapalněného zemního plynu ročně,“ připomenul potenciál „nahození“ odstavených bloků jaderných elektráren na japonských ostrovech premiér Kišida. Potíž je v tom, že proces je zdlouhavý a z těch bloků, které by mohly teoreticky znovu dodávat proud do sítě, jich je v provozu jen třetina.

Přitom dvacet rychle zprovozněných jaderných bloků by už pro energetickou bilanci Japonska znamenalo opravdu hodně. Navíc většina veřejnosti, natožpak představitelů byznysu, tuto myšlenku podporovala z ekonomických důvodů a v době konfliktu na Ukrajině otázka energetické bezpečnosti a vysokých nákladů rezonuje ještě silněji.

Kurz jenu vůči dolaru je totiž na dvacetiletých minimech, což ještě více prodražuje dovoz komodit. Není divu, že 57 procent dotazovaných podniků v dubnovém průzkumu chtělo, aby vláda jaderný restart urychlila. V březnu si to v jiném průzkumu myslelo 53 procent Japonců oproti 44 procentům loni v září.

Embargo, ropná krize a Fukušima

Závislost na dovozu surovin a paliv přišla Japonsko již několikrát v historii velice draho, a to doslova i v přeneseném slova smyslu. Získání kontroly nad zdroji bylo jedním z hlavních vysvětlujících motivů japonského imperialismu, který skončil pro Japonsko totální porážkou a bombami v Hirošimě a Nagasaki. Poválečný hospodářský rozmach se nesl zcela v duchu mírumilovného merkantilismu, kdy si Japonsko dokazovalo svoji sílu nikoli armádou a válečným námořnictvem, ale činorodou snahou o tvorbu obchodních přebytků a později i velkými investicemi v zahraničí.

Před nedostatkem domácích alternativních zdrojů a závislostí na dovozu ale jen tak neutečete a za obojí Japonsko vytrestala první ropná krize v roce 1973. Tehdy již sice mělo v provozu pět jaderných reaktorů, ale dvě třetiny elektřiny stále vyrábělo z ropy dovážené z Blízkého východu.

Miroslav Zámečník

Diverzifikace dodavatelů a rozvoj jaderné elektroenergetiky byly ve své době perfektně racionální reakcí a zároveň odpovědí na otázku, jak zajistit nižší energetickou zranitelnost a dostatečný základní výkon soustavy, a po přijetí Kjótského protokolu se posléze připojila i snaha omezit pomocí masivní výstavby nových reaktorů emisi klimatických plynů. Na jaře 2001 se počítalo s tím, že jich do roku 2011 přibude ještě dalších jedenáct, ve skutečnosti se jich však spustilo během desetiletí jen pět. Pak přišla katastrofa v podobě tsunami a havárie ve Fukušimě. Těsně před ní, v březnu 2011, vyrábělo Japonsko téměř třicet procent své elektřiny z jádra a plány počítaly s dalším navýšením podílu: na 41 procent v roce 2017 a padesát procent v roce 2030. Odstavení jaderných bloků ale fakticky neznamenalo nic jiného než návrat k fosilním palivům, neboť obnovitelné zdroje narychlo nemohly ani náhodou vzniklý výpadek produkce elektřiny z jádra nahradit. Ve velkém se začala zvedat kapacita elektráren na dovážené uhlí a zkapalněný zemní plyn (LNG), včetně investic do zahraničních projektů „pojišťujících“ dodávky paliv od spolehlivých dodavatelů typu Austrálie, která byla loni největším vývozcem LNG na světě (před Katarem) a přilákala řadu japonských investorů.

Miroslav Zámečník

Potíž je v tom, že pokrytí potřeb Japonska, třetí největší ekonomiky na světě podle nominálního HDP ve výši zhruba pěti miliard amerických dolarů, znamená dovážet i ze zemí, s nimiž momentálně nemá nejlepší vztahy. To platí i pro Rusko, s nímž nemá uzavřenu ani mírovou smlouvu kvůli čtyřem Kurilským ostrovům v Ochotském moři, jež do konce druhé světové války patřily k císařství.

Japonsko není Německo

Nahradit Rusko, které se na japonských dovozech ropy podílí asi pěti procenty a LNG 8,8 procenta, sice jde, ale nikoli jednoduše. Proto se také znovu přetřásá návrat k jaderné energetice, notabene když Japonsko – na rozdíl od Německa – nikdy nerozhodlo o tom, že od jádra definitivně odejde. Hlavní motiv byl a je ekonomický, ale svou úlohu v potvrzení role jádra hrál i závazek dosáhnout karbonové neutrality do roku 2050.

Miroslav Zámečník

Podíl obnovitelných zdrojů by po­dle loňské energetické koncepce (Basic Energy Plan) měl ve finančním roce 2030 dosáhnout 36 až 38 procent, oproti roku 2019 by tedy stoupl na dvojnásobek. I když obnovitelné zdroje jsou hlavní strategickou osou, nejrychlejší nárůst podílu ze šesti procent na 20 až 22 procent by měl patřit znovu zprovozněným jaderným elektrárnám. I když podle agentury Kjódo dokument neobsahuje záměr „renesance jádra“, numerické hodnoty jsou tam, kde byl podíl jádra stanoven již v předchozí verzi v roce 2018. Co se změnilo, je růst váhy obnovitelných zdrojů na úkor fosilních paliv.

Přestože se od té doby ke snaze o snižování závislosti na jejich dovozu přidal ještě tlak Američanů, aby se císařství „odstřihlo“ od dodávek z Ruska, je „jaderný restart“, včetně dokončení dvou rozestavěných bloků, velmi pomalý. Zpřísňování předpisů kladených na bezpečnost existujících zařízení znamenalo dodatečné stavební i technické úpravy, včetně výstavby velmi nákladných ochranných valů a hrází. Svou roli sehrály i vleklé soudní spory a posunování zákazu či povolení provozu mezi jednotlivými instancemi. Japonsko má 33 jaderných reaktorů, které jsou označovány za provozovatelné („operable“), z původních 54, nicméně skutečně do sítě dodává jen deset z nich.

Miroslav Zámečník

Podle stejného metru, jakým výkon „jaderek“ přepočítává na miliony tun LNG ročně Fumio Kišida, by dvacítka restartovaných bloků představovala ekvivalent dvojnásobku ročních dodávek zkapalněného plynu z ruského dálněvýchodního terminálu na Sachalinu. Nikdo není tak naivní, aby čekal, že Rusko pro zkapalněný plyn nenajde odbyt, hned o pár set kilometrů dál je Čína. Nicméně terminál na LNG má Rusko na Dálném východě jen jeden a v případě ukončení dodávek plynovody do Evropy nemá kam plyn udat – chybějí nejen kapacity na zkapalňování, ale i samotné roury umožňující dodat obrovské objemy plynu na alternativní asijské trhy.

Loni podle specializovaného serveru Argus Media dovezlo Japonsko 74,3 milionu tun LNG, z toho 6,6 milionu tun z Ruska. Samotný fakt, že slavnostnímu otevření LNG terminálu v Prigorodnoje na jihu Sachalinu v roce 2009 přihlížel tehdejší japonský premiér Taró Asó, berte jako potvrzení toho, jak moc se časy změnily. Teď se momentálně hraje o to, kdo bude mít plyn příští zimu, a každý milion tun LNG se počítá.