Patří mezi nejvlivnější ženy Česka. A byla jednou z prvních Češek, které na vlastní kůži vyzkoušely, co to znamená pracovat v londýnském City i na Wall Street. Více než třináct let působila v investičních bankách jako J.P. Morgan, Credit ­Suisse či Goldman Sachs. „Pravda je, že člověk musí být v takovém prostředí hodně ve střehu a mít ostré lokty,“ říká finanční investorka Kateřina Zychová, které se někdy podle známého filmu s Leonardem DiCapriem přezdívá „Vlčice z Wall Street“.

Získané zkušenosti ji inspirovaly k založení vlastní finanční společnosti Verdi Capital a současně působí jako předsedkyně představenstva společnosti Green Horizon Renewables. Ta investovala do několika projektů větrných elektráren ve Finsku a nakonec je úspěšně prodala s výrazným zhodnocením fondu BlackRock, který je největším investičním fondem na světě.

Obnovitelné zdroje hrají důležitou úlohu v další oblasti, kam soustředila svou pozornost – zemědělství. Pro kvalifikované investory založila Verdi fond farem, který se jako jediný v Česku zaměřuje na nákup, zefektivnění a rozvoj farem. Zemědělství je podle ní stabilní sektor, který je velmi odolný i v dobách krize.

„Zemědělské komodity a potravinová soběstačnost se i v návaznosti na covid-19 a na válku na Ukrajině staly klíčovými tématy,“ říká Zychová, podle níž fond klade důraz právě na ekologii a udržitelnost. Instaluje například fotovoltaické elektrárny a vyrábí elektřinu v bioplynových stanicích, což může provoz dále zefektivnit. Aktuálně má fond podíl ve třech zemědělských farmách v Česku a v následujících letech plánuje koupit další farmy s celkovou investicí až do jedné miliardy korun.

Ano, pracuji na tom, ale ještě ho nemám.

Auta jsem nikdy neřešila. Když jsem před lety v Londýně poprvé dostala skutečně velkou výplatu, koupila jsem si Maserati a asi za měsíc jsem ho prodala. Pro Londýn to bylo nepraktické. Pořídila jsem si místo něj skútr Vespa a auto Mini Cooper.

Traktor vlastně souvisí s mým současným byznysem, tedy zemědělstvím, i když jsem člověk z města. Když už jsem se do tohoto oboru pustila, rozhodla jsem se i pro řidičák na traktor. A také mi připadá, že zaměstnancům na farmě nemůžete udělat větší radost, než když jim koupíte moderní traktor. Jen na okraj: v současné globální krizi není nedostatek jen osobních aut, ale i traktorů. A pokud jsou k dostání, jejich ceny se významně zvedly.

Ty nejlepší vyjdou třeba na pět šest milionů korun, i když se samozřejmě dají pořídit i levnější. Když si ale do těch nejmodernějších strojů vlezete, je ne­uvěřitelné, co všechno už umějí – například je možné spustit autonomní řízení. Naším hlavním cílem je ale navýšit hodnotu zemědělských farem především pomocí restrukturalizace a efektivního vedení, ale také zaváděním precizního zemědělství.

Vybíráme zejména malé a střední farmy, které se zabývají rostlinnou a živočišnou výrobou. Při výběru je pro nás důležitý také dopad na životní prostředí. Dvě ze tří farem vlastníme v západních Čechách, kde je krajina místy stále velmi zanedbaná. Jednu z nich už provozujeme v biorežimu a postupně ji zvětšujeme: oblast zbavujeme náletových rostlin, plánujeme rozšíření honitby a postavení skleníků. Zaměříme se také na distribuci vlastních výrobků – nabízet budeme maso, mléko, máslo nebo jogurty v biokvalitě a naši investoři na ně budou mít velkoobchodní slevu.

Nemůžu teď říct, jestli jich přikoupíme dalších deset, nebo dvacet. Není to nic snadného, farmáři jsou se svou půdou hodně spjatí. Chceme se proto zpočátku zaměřit na rozšiřování současných farem. A bedlivě sledovat trh, který se bude měnit díky nově upraveným dotacím.

Byla to trochu náhoda. Prostřednictvím jiné investiční akce jsem se seznámila se šikovným mladým ekonomem, který se od obchodu se zemědělskou půdou dostal až k řízení celých farem. Zemědělská půda sama o sobě už moc nevydělává, ale v případě celých zemědělských podniků je to něco jiného. Pak přišel s nápadem, že bychom si jeden takový podnik mohli pořídit spolu, protože na jeho nákup byla zapotřebí větší částka ve stovkách milionů korun. Šlo o farmu na Mariánskolázeňsku o rozloze cca dva tisíce hektarů.

Když jsem si udělala základní investiční matematiku, zjistila jsem, že je možné do tohoto oboru vstoupit s příznivou kupní cenou a že je zde velká možnost rozvoje, zefektivnění, konsolidace i šance na získání dalších dotací. Na rozdíl od klasického realitního trhu s rodinnými domy, kancelářemi či byty je to navíc oblast, o niž se nezajímá tolik investorů, jsou tam menší vstupní bariéry. Odhaduji, že jde o sektor, který prožije velkou renesanci.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Pro kvalifikované investory je fond určen na pět let. Nespoléháme se pouze na pasivní růst cen podkladových aktivit, jako je třeba půda. Dobrým hospodařením máme možnost výkonnost fondu dále pozitivně ovlivnit. Mnoho farmářů již dnes nemá kapacitu a čas vyřizovat si dotace, ve kterých je často velmi obtížné se zorientovat. Náš fond disponuje profesionálním managementem se zkušenostmi v zemědělství, v řízení farem i v investičním bankovnictví.

Pro naše farmy tak umíme získat dotace jak z národních, tak z evropských rozpočtů. Po několika letech si chceme udělat závěr a rozhodnout se, co dál. Což může být přesun například do nějakého infrastrukturního fondu, který bude produkovat pravidelné dividendy. Možný je ale i prodej třeba strategickému partnerovi nebo jinému fondu. Taková je naše vize.

To je samozřejmě naprosto relevantní dotaz. Takto ale běžně postupují největší světové fondy privátního sektoru. Jde o to, vybrat vhodný sektor, který má budoucnost, a do něj investovat. Patří mezi ně například reprodukční medicína, energetika nebo třeba kyberbezpečnost. Podle mne je zajímavým sektorem také zemědělství. Je to obor, který má v Česku a na Slovensku budoucnost.

Každou investici ale musíte postavit na dobrém managementu zkušených lidí. Samozřejmě jsem si zemědělský obor pořádně nastudovala, nikdy ale nedoženu toho, kdo se mu věnuje třeba třicet let. Hodně času proto trávíme tím, že vybíráme vhodné odborníky. Dáváme šanci také mladým lidem, kteří mají vystudovanou zemědělskou školu, dělali v oboru a chtějí se dál posunout.

Odsud z Prahy jim samozřejmě pomáháme, staráme se například o veškeré finanční řízení včetně komunikace s bankou. Těmito záležitostmi nechci naše zemědělské odborníky zatěžovat. Plus jsme ještě najali kolegyni, která dříve pracovala ve Státním zemědělském intervenčním fondu, kde měla na starosti dotace, takže se v této problematice skvěle orientuje. Dotací jsou desítky – od kola pro traktor až po robota na krmení.

To se zatím nedá odhadnout. Každopádně jsem do fondu vložila opravdu velké peníze a jsem připravena poskytnout další prostředky. Ostatně je to i má zásada: investorům nikdy nenabízím nic, kam bych sama nedala vlastní peníze.

Předpokládám ale velký zájem. Současná situace je velmi napjatá, šestnáctiprocentní inflace, při které se smazávají úspory, nutí lidi vážně zvažovat, kam vloží své peníze, aby o ně nepřišli. Pořád mi chodí e-maily, kde se mě členové rodiny i známí ptají, co mají dělat. Nabízejí se samozřejmě třeba investice do nemovitostí, ale ty jsou předražené. Zemědělství má podle mě výhodu i v tom, že je hodně subvencované.

Ať si koupí například akcie ČEZ nebo jiných výrobců elektřiny, případně se zaměří na dividendové tituly v defenzivních sektorech. To mi v dnešní době dává smysl. A pokud mají jeden milion korun nebo i víc, můžou se připojit k Verdi fondu farem.

Slovo strach tady neexistuje. Jelikož do projektů vkládám i své peníze, tak si za nimi stojím. Nedala bych je do něčeho, kdybych si myslela, že o ně můžu přijít. Myslím, že zemědělství je ideální investice, bezpečná. Kupujeme farmy i s půdou, jejíž cena roste, navíc je zde možnost nejrůznějších dotací… Farmy fungují desítky let a není důvod, aby tomu tak nebylo i nadále. A není ani žádný rozumný důvod, proč by najednou Evropská unie přestala zemědělství dotovat.

Jsem dítě komunismu. Maturovala jsem v době sametové revoluce. Ale asi jsem se už narodila s tím, že mě to táhlo k obchodu. Jako dítě jsem přemýšlela, jak si něco přivydělat. Pocházím z Ostravy, jezdili jsme proto do Polska nakupovat kazety, reklamní igelitové tašky nebo džíny. A prodávali jsme to na ostravské burze. Pak jsem jezdila pro zboží do Turecka, ale chodila jsem i po brigádách, třeba v mlékárně se začínalo v pět ráno. Později jsem se začala poohlížet po akciových trzích.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Měla jsem do značné míry štěstí. V devadesátkách se tady měnilo všechno včetně finančních trhů. V Praze tehdy fungovaly jen dvě investiční banky: Credit Suisse First Boston a J.P. Morgan. Obě banky byly unikátní v tom, že si ve své strategii vyhodnotily, co se v Česku bude v devadesátých letech odehrávat, a chtěly u toho být. Vytušily příležitost, na které by mohly vydělat. A otevřely si zde své kanceláře.

Jedním z těch vizionářů byl Karl-Heinz Kranich, který přišel z frankfurtské pobočky J.P. Morgan a zakládal kancelář v Praze. Byl třeba u privatizace Českého Telecomu a dalších velkých transakcí. Ten mne přijal, ale jenom na zkoušku, přes léto. Mimochodem, dělala jsem tehdy v pražské kanceláři všechno, co bylo zrovna potřeba, včetně příprav různých memorand. Osvědčila jsem se, čímž se mi otevřela další kariéra.

J.P. Morgan si mě na dva dny pozval do Londýna, kde mě a další lidi zkoušeli zprava zleva. Naštěstí jsem uměla i dobře anglicky a z asi padesáti oslovených jsem se dostala mezi pět, které si nakonec vybrali. Myslím, že svou roli hrálo také to, odkud jsem pocházela, že se jim zdejší region opravdu líbil a viděli tady velké možnosti. Zkrátka jsem dostala dobrou nabídku. Ale to, co následovalo, bylo opravdové peklo.

Pracovala jsem klidně i osmdesát hodin týdně, bylo to skoro jako na vojně. Napřed nás poslali na několikaměsíční kemp do New Yorku, kde jsme makali dvanáct hodin denně. Od osmi od rána. Absolvovali jsme odborné přednášky a pořád dělali nějaké testy. Než nás pustili do praxe, pořádně nás vytrénovali. Byli jsme tam lidé z celého světa. Nakonec nás poslali do londýnského City, kde jsem pracovala asi rok. Chodila jsem z práce domů běžně ve tři ráno. A do toho jsem dělala další kvalifikační testy. Ale dneska už to tak tvrdé není, přístup se změnil.

Můj český přítel pracoval v New Yorku. Zažádala jsem si proto o přestup. Musím říct, že se ke mně zachovali opravdu úžasně: dali mi vybrat, do kterého oddělení bych chtěla nastoupit. Bylo to taky docela drsné, i když už ne tolik. Opět dvanáct hodin v práci, někdy také o víkendu. Navíc v hodně konkurenčním prostředí. Firma každý rok propouštěla určitý podíl zaměstnanců, takže jste byl pořád ve stresu, že musíte být lepší než váš kolega. Neustále jste byli sledováni a hodnoceni, každý si hrál na vlastním písečku. Poznala jsem se tam naštěstí s kolegou z Michiganu, s nímž jsme kamarádi dodnes. Ostatní si ale šli dost po krku.

To si vymysleli čeští novináři, kteří se mnou dělali rozhovor v době, kdy měl premiéru film Vlk z Wall Street s Leonardem DiCapriem. Film je film, nemůžete brát všechno doslova. Pravda ale je, že člověk musí být v takovém prostředí hodně ve střehu a mít ostré lokty. 

Skupina Verdi Capital

Investiční skupina, která se zaměřuje na likvidní a alternativní investice. „Soustřeďujeme se především na investice do likvidních nástrojů obchodovaných na světových trzích. V rámci svých služeb jsme se rozhodli diverzifikovat a nabídnout klientům také alternativní investice. Naše projekty se propojují v orientaci na téma udržitelnosti, sociální odpovědnosti a dnes velmi často nadužívaného pojmu ESG.

V minulosti jsme investovali do solárních elektráren v České republice a na Slovensku a do větrných elektráren ve Finsku. Do všech projektů jsme vložili vlastní prostředky a zároveň umožnili spoluinvestovat i našim klientům. Za sebou tak máme několik úspěšně realizovaných projektů, kdy se nám podařilo klientům výrazně zhodnotit jejich prostředky,“ říká zakladatelka skupiny Kateřina Zychová.

Kateřina Zychová

• Vystudovala ekonomii na Slezské univerzitě.

• Následovala University of Hamburg a Rochester Institute of Technology v USA.

• Více než třináct let působila v investičních bankách jako J.P. Morgan, Credit Suisse či Goldman Sachs.

• V roce 2010 založila investiční skupinu Verdi Capital.