Rusko může sklouznout do plnokrevného fašismu, pokud bude Vladimir Putin svržen, varuje britský novinář a historik Owen Matthews ve své nové knize Přecenění vlastních sil: Příběh Putinovy války proti Ukrajině zevnitř (Overreach: The Inside Story of Putin's War Against Ukraine). Kniha vychází v době, kdy Putinovo postavení utrpělo po ústupu ruských vojsk ze strategicky důležitého jihoukrajinského města Cherson.

První ruskou reakcí bylo odpálení raket, které zanechaly deset milionů lidí v zemi bez dodávek energie. Mezitím však začalo mezi Rusy růst znepokojení nad tím, jak válka pokračuje. Devět měsíců poté, co Putin invazi 24. února nařídil, a po řadě následných vojenských neúspěchů se objevilo několik jmen jako možných prezidentových nástupců. Často opakovaná jména v této souvislosti patří Jevgeniji Prigožinovi, který financuje žoldnéřskou armádu vagnerovců, a Nikolaji Patruševovi, 71letému tajemníkovi Rady bezpečnosti Ruska.

Silovikům se vede dobře

Matthews však řekl, že každý, kdo na Západě sní o konci Putinova režimu, by si měl dávat pozor na to, co si přeje. Matthews, jenž byl v letech 2006 až 2012 šéfem moskevské redakce týdeníku Newsweek, mluvil na toto téma s reportéry britského serveru Express. „Putin zatím drží moc v rukou velmi bezpečně, protože ovládá ruskou propagandu. Žádný jeho zjevný nástupce se nerýsuje,“ řekl.

Přestože velká část ruské vlády a podnikatelské elity je z války zoufale nešťastná, existuje na vrcholku pyramidy ruské moci úzká skupina lidí, jimž to hraje do noty. „To, co se ukázalo jako katastrofa pro Rusko, nebylo nutně katastrofou pro siloviky kolem Putina,“ říká Matthews.

Svůj podíl na tom podle něho mají protiruské ekonomické sankce. „Ruské elity sankce násilně oddělily od jejich aktiv na Západě. Z pohledu siloviků je to jinak – příslušníci elit již nemusejí dělit svoji loajalitu napůl mezi ruský režim a Západ.“

To podle Matthewse vytváří nebezpečnou dynamiku. „Důležité je mít na paměti, že opozice vůči Putinovi, jak v celé zemi, tak v Kremlu, se skládá z lidí, kteří jsou mnohem nebezpečnější a agresivnější než Putin sám. V tomto smyslu by změna režimu byla velmi nebezpečná pro Ukrajinu i pro celý svět, což je jedna z hlavních hrozeb, které s sebou konec války může přinést.“

Zatímco se svět obává, že Putin se pokusí průběh války zvrátit jaderným úderem, reálné nebezpečí čeká podle Matthewse jinde. Putinova stále drsnější rétorika a stále častější narážky na možnost použití jaderných zbraní jsou podle Matthewse nesmyslné: „Neexistuje žádný reálný scénář, podle kterého by mu to mohlo vojensky pomoci. Použití jaderné zbraně by znamenalo vojenskou a nakonec i režimní sebevraždu.“

Spíše císař Vilém než Hitler

Soustředění na jadernou hrozbu tak zakrývá potenciálně horší problém – co se stane, až Putin padne. „Kdokoli nahradí Putina ve scénáři porážky, bude patřit k ultranacionalistické protiputinovské opozici, nebude to rozhodně nějaký prozápadní liberál,“ říká Matthews.

„Mnoho západních vůdců v čele s Emmanuelem Macronem se proto obává povzbuzování Ukrajiny až k úplnému vítězství – právě ze strachu, že to v Rusku vytvoří revoluční situaci.“

Podle Matthewse je proto zavádějící srovnání Putina s Adolfem Hitlerem. „V tomto smyslu Putin není Hitler, je to císař Vilém II. – arogantní idiot, který dostal svou zemi do nevyhratelné války, která, pokud bude následovat ponižující mír, povede k vzestupu skutečného ruského fašismu.“

Největší Putinova záhada

Matthewsova kniha Přecenění vlastních sil sleduje Putinovu proměnu z vypočítavého oportunisty a rafinovaného mistra politického šachu v bezohledného hazardního hráče, jehož agrese hrozí zničit samotné Rusko.

Zabývá se největší záhadou Putinovy ​​invaze na Ukrajinu – jak se z myšlenky násilného vytvoření Velkého Ruska podporované mystickým ortodoxním nacionalismem na okraji ruské politiky stal oficiální postoj Kremlu?

Jak a proč se Putin rozhodl přes noc vyhodit desetiletí pečlivě budovaných makroekonomických a diplomatických zisků oknem a zahájit válku tak bezohlednou a riskantní, že její podrobnosti až do posledního okamžiku neznala dokonce ani většina ministrů jeho vlády? ptá se Matthews.

Jak sám říká, celý příběh války budeme znát až dlouho po jejím vojenském ukončení. Problém je, že to už může být pozdě.