Většina hlasujících Berlíňanů dospěla k závěru, že by teď mělo hlavní město Německa omeletu vrátit zase zpátky do vajíčka a majitele nemovitostí s více než třemi tisíci bytovými jednotkami vyvlastnit, převést na neziskového správce. Dodejme, že podpora v referendu byla obrovská: 1 034 709 voličů hlasovalo pro návrh, což je skoro tolik, kolik dostali v Berlíně vítězní sociální demokraté, druhá CDU a třetí Zelení dohromady.

Organizátoři referenda si připadají velmi silní v kramflecích a hýří sebevědomými prohlášeními, jakkoli jeho výsledek není pro politiky závazný. Vyvlastnění by se mělo vztahovat asi na 240 tisíc berlínských bytů (ve městě žije v nájmu osmdesát procent obyvatel), z toho 110 tisíc patří veřejně obchodované společnosti Deutsche Wohnen (DW), která dala celému hnutí název.

Dobře už bylo

Nářky Berlíňanů na činžovní drahotu lze pochopit v historickém kontextu, protože pokud jde o nájemné, platí, že „dobře už bylo“. Ještě v roce 2004 bylo v Berlíně sto tisíc a v bývalém východním Německu 1,3 milionu neobsazených bytů. Komunální bytové podniky nevěděly, co s nimi, sídliště zela prázdnotou a vybrané nízké nájemné ani náhodou nestačilo na řádnou údržbu. Nájemníci měli při privatizaci předkupní právo, ale nízká činže spolu s tradicí nájemního bydlení v Německu způsobila, že se jim nákup bytu za účetní cenu zdál drahý.

V tehdy (i dnes) po uši zadluženém Berlíně vládla „rudo-rudá koalice“ (sociální demokraté s bývalými východoněmeckými komunisty) a jako kupujícího si v roce 2004 třeba pro bytový komunální podnik GSW s 65 tisíci bytů nevybrala nikoho menšího než zasloužilé „americké imperialisty“, tedy konsorcium Goldman Sachs a Cerberus, kteří zaplatili necelé dvě miliardy eur, z toho ovšem 1,5 miliardy eur představovalo převzetí dluhu. Je zbytečné říkat, že se investorům peníze hezky zhodnotily, když GSW udělala v dubnu 2011 primární emisi a vstoupila na frankfurtskou burzu. Dnes je součástí Deutsche Wohnen, obchodované tamtéž.

Levnější než v Praze

Vyvlastnění za náhradu je podle vícera dobrozdání v souladu s článkem 15 německé ústavy, ale shodit se dá celý nápad úplně jednoduše - nejsou na něj peníze. DW měla minulý týden tržní kapitalizaci oscilující kolem devatenácti miliard eur a kurz byl na historických maximech. Paralelně se snahou o vyvlastnění běží do 4. října nabídka na převzetí DW za 53 eur za akcii ze strany dalšího hráče na trhu německého bydlení, společnosti Vonovia, což je svým způsobem také laťka pro to, co je adekvátní kompenzace při vyvlastnění. Případné spojení by vytvořilo evropskou jedničku s více než 550 tisíci bytů. Berlínská politická reprezentace by měla být uchlácholena nabídkou prodeje dvaceti tisíc bytů z kombinovaného portfolia za účetní cenu, závazkem pětileté střídmosti, pokud jde o zvyšování nájemného, a výstavby třinácti tisíc nových bytů. Berlínskému starostovi, sociálnímu demokratovi Michaelu Müllerovi, se údajně zamlouvá.

Pro našeho čtenáře bude asi nejzajímavější, kolik ty finanční korporace, jež je třeba za náhradu vyvlastnit, od nájemníků vlastně vybírají. DW na svých stránkách uvádí, že si za „Kalt miete“, bez poplatků a energií, letos účtuje 7,11 eura za metr čtvereční měsíčně. Takže o dost méně, než je průměrná tržní činže u dlouhodobého pronájmu v nejlevnějším pražském obvodu. Dojemné.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.