Sešli jsme se začátkem února ve stejný den, kdy předseda Rady Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Stanislav Trávníček představil poslancům hospodářského výboru výroční zprávu ERÚ za rok 2020. Debata se ale vedla také o aktuálních problémech s vysokými cenami energií, ochraně spotřebitelů a možných nových kompetencích ERÚ – aby se už neopakovaly případy po krachu Bohemia Energy s 900 tisíci zákazníky a dalších společností. Nikde v Evropě se totiž dodavatelé energií neregulují, děje se to pouze u dopravy energií, tedy u distribuce a přenosu elektřiny a plynu. Pro tento účel ostatně ERÚ vznikl. Regulace se zaměřuje na monopoly, nikoli na trh s komoditami, kde existuje konkurence, která má být podle evropských směrnic a nařízení podporována.

„Naše kompetence nám umožňují zaměřit se na nekalé obchodní praktiky, na to, když zákazníkům někdo účtuje jiné než nasmlouvané ceny, na to, že jim brání ve změně dodavatele nebo že jim najednou změní smluvní podmínky. Nemůžeme ale zákazníky ochránit před tím, když nějaký dodavatel opustí trh ze dne na den, nemáme žádné možnosti se to dozvědět dopředu ani tomu nějak zabránit,“ říká Stanislav Trávníček. Teď by se to ale mohlo změnit.

Finalizujeme výsledky průzkumu, jak jsou na tom obchodníci pro letošní rok. Dokončujeme zpracování nových došlých dat, následně budeme informovat vládu, jak jsme to udělali i posledně. Podobný průzkum jsme už dělali ke konci minulého roku pro stanovení situace do konce roku 2021. Tam se skutečně potvrdily předpoklady, že někteří malí obchodníci mohou ukončit činnost. Případný krach dalších dodavatelských firem je ale poměrně složitá otázka. Jde hlavně o to, jak se budou vyvíjet ceny elektřiny. Současná krize nemá původ v České republice. Pokud by se ceny i nadále z jakéhokoli důvodu vyvíjely negativně, i poměrně seriózní obchodníci by na to jen těžko mohli být připraveni. Poměrně velcí a nezávislí obchodníci, kteří mají nad sto tisíc zákazníků, přežít zatím dokázali. Budeme s nimi mluvit na základě dodaných údajů a pak budeme chytřejší.

Ti největší nezávislí dodavatelé už dříve potvrdili, že i přes vzrůstající ceny energií chtějí na našem trhu zůstat a nastavují procesy tak, aby přežili. Určitou výhodou se pro ně paradoxně stalo to, že jim přibyli noví zákazníci od Bohemia Energy. Úplně vyloučit se ale pád dalšího obchodníka nedá. Pokud se ovšem ceny na světových burzách stabilizují, nebo dokonce začnou klesat, neměl by už žádný větší nezávislý dodavatel skončit.

Je to otázka, kterou si klademe. Nejen my, ale také analytici, politici a nepochybně i mnoho domácností. Důležité je si uvědomit, jak vlastně současné vysoké ceny vznikly. Těch důvodů je totiž více. Jedním z nich je nezajištění dlouhodobých kontraktů na dodávky plynu, protože Evropa vždycky preferovala spíše ty krátkodobé, které byly výhodnější. Ceny ovlivnila také vysoká poptávka po energiích po covidovém útlumu ekonomiky. Nastartovala se nejen Evropa, ale také Asie.

Například Čína, která byla dlouho závislá na uhlí, se začíná více spoléhat na plyn. Vypověděla i z politických důvodů smlouvy na uhlí s Austrálií. Svůj vliv má rovněž geopolitická situace, především napětí mezi Ruskem a Ukrajinou, které se promítá do celkových vztahů s Evropou. Důležitou roli hraje rovněž odložená certifikace plynovodu Nord Stream 2. Určitým signálem pro trh je také letošní plánované uzavření největšího evropského ložiska zemního plynu Groningen v Nizozemsku.

K tomu se musí započítat Německo, kde se v hnědouhelných elektrárnách měla původně přestat vyrábět elektřina v roce 2038, ale na konci loňského roku tamní nová spolková vláda posunula tento termín už na rok 2030. Loni se tam rovněž odstavily tři jaderné elektrárny, další tři to čeká. Zároveň je stále nedostatek obnovitelných zdrojů, stačí, aby přestalo foukat na severu Německa, přičemž se musejí spustit současné fosilní zdroje elektřiny v Evropě, které ale musejí nakupovat drahé uhlí, plyn a emisní povolenky. Sledujeme také zajímavý jev, že trh je více ovlivňován psychologickými aspekty, které mají vliv na zajišťování rizik proti nejistotě. Jde o něco, co se běžně vyskytuje na akciových trzích, v dodávce elektřiny a plynu to tak obvyklé nebylo.

Na přelomu roku se například objevila zpráva, že do Evropy míří ze Spojených států tankery se zkapalněným plynem. Přestože posloužily jen na krátkodobou spotřebu, i tak cena zemního plynu spadla o dvacet procent, a to i v produktech obchodovaných na další rok.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

To se těžko odhaduje. Nicméně v kontraktech, které se dnes obchodují na rok 2023, je vidět poměrně významný pokles, ceny mohou klesnout o třicet až padesát procent oproti současnosti. Stále to ale bude více, než byly ceny elektřiny před rokem nebo dvěma.

Máme přehledy, které zpracovává operátor trhu s elektřinou. Na začátku února zůstávalo v tomto režimu ještě asi pět procent bývalých zákazníků Bohemia Energy. Ta čísla neustále klesají, i když už ne tak rychle jako na začátku problému. Jelikož zanedlouho vyprší lhůta, kdy zákazníci mohou být v tomto speciál­ním režimu, existuje značné riziko, že některé domácnosti na nového dodavatele nepřejdou, takže se mohou dostat do takzvaného neoprávněného odběru elektřiny. Týká se to stále tisíců spotřebitelů, kteří nereagují na výzvy. Může se tak stát, že budou odpojeni od dodávek proudu a plynu.

Myslím, že se to týká dvou skupin lidí. Jedni výzvy skutečně nezachytili, například kvůli svému vysokému věku nebo zdravotnímu stavu. A té druhé skupině do hlavy opravdu nevidím.

Samozřejmě jsme se nad tím zamýšleli a dospěli jsme k jednoznačnému závěru, že nikoli. Skutečně jsme neměli a dosud nemáme žádné nástroje, jak sledovat strategii dodavatelů, jak nakupují elektřinu, a jakkoli do této strategie zasahovat. Je to systémový jev. Jak je známo, energetický sektor je rozdělen na dvě části: část, která se reguluje, a část, která nikoli.

Právě u neregulované části, kam patří výrobci a dodavatelé, nemá žádný regulátor v Evropě kompetence na to, aby dohlížel na jejich obchodní strategie. Poslání regulačních úřadů je v regulaci monopolních činností distributorů a přepravců energií, ne v zasahování do interních činností a strategických rozhodnutí obchodníků.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

K tomu můžu říct jen to, že výběrové řízení na dodavatele energií nesouvisí s činností ERÚ. Jako státní organizace se musíme při výběru dodavatele řídit platným zákonem o zadávání veřejných zakázek, kde je rozhodujícím kritériem nejnižší cena. To jednoduše musíme dodržovat. Mimo jiné jsme v té době nemohli vědět, že za nějakou dobu nastane cenová energetická krize a několik dodavatelů zkrachuje. Nemohli jsme porušit zákon a nechat se obvinit z nedodržení podmínek platných pro výběrová řízení.

Podle mého názoru je mnohem zásadnější to, že se u nás trh dvacet let dereguloval. Spoléhalo se jen na to, že konkurence mezi dodavateli vytvoří co nejnižší ceny. To se naplňovalo, ale jen do okamžiku, kdy se ceny na světových trzích zvýšily až pětinásobně. Takovou situaci nikdo neočekával. Žádná politická reprezentace u nás za patnáct let zcela otevřeného trhu s energiemi nepřišla s návrhem jej regulovat. Kdokoli by v minulosti s takovými návrhy přišel, tvrdě by narazil. Je to proti smyslu liberalizace, proti všem platným směrnicím o otevírání trhu. Někteří naši kritici přirovnávají energetický trh k bankovnictví, ale v něm panuje velmi tvrdá regulace. Nic z toho v energetice neexistuje, neplatí žádná evropská směrnice, která by říkala, že má stát dohlížet na chování dodavatelů v oblasti obchodních strategií, obchodníci v tomto směru nemají stanoveny žádné povinnosti, které by měli dodržovat. Evropská legislativa vlastně říká opak, nesmí se klást překážky pro podnikání v dodávkách energií.

Jde především o to, aby byly zákonem vyjmenované povinnosti dodavatelů, na které pak regulační orgán může dohlížet. Pokud tedy budou stanovena jasná kritéria, jak se má dodavatel chovat, kolik má mít nakoupeno energie, jaké má mít například pojištění, jaké má mít základní jmění, jak svou činnost musí vykazovat, my ho posléze můžeme kontrolovat, sankcionovat a vyžadovat nápravná opatření. Taková ustanovení ale v současné době neexistují.

Jsou to opatření ve třech oblastech. Zda, do jaké míry a jakým způsobem regulovat činnost obchodníků. Pak se v nich odrážejí zkušenosti s fungováním dodávek a přechodu k dodavatelům poslední instance, tedy jak tento systém vylepšit. A třetí oblastí jsou kompetence Energetického regulačního úřadu ke sledování toho, jak dodavatelé své povinnosti dodržují.

Dobrý dotaz, ale my se řídíme jen zákonnými pravidly. Musí je nastavit politická reprezentace. Ministerstvu průmyslu a obchodu jsme navrhli sérii opatření včetně jejich výhod a nevýhod nebo rizik. Je jich asi třicet, ale když se použijí dvě nebo tři, bude to optimální. O detailech a celkovém nastavení trhu, tedy jestli má být více, nebo naopak méně zregulovaný, se bude diskutovat a záleží na politické vůli.

Navrhovali jsme například povinné audity či certifikace obchodníků, kterými by museli průběžně procházet na základě jasných kritérií. Výsledky by se pak i zveřejňovaly. Dalším bodem je povinné výkaznictví, které by v určité podobě mělo být rovněž veřejné. Bylo by to jakési vodítko pro nás i zákazníky, kteří by se mohli rozhodnout, jestli jít do nižší ceny, ale většího rizika, nebo dát přednost jistotě s vyšší cenou. Dále je tam třeba návrh na určité pojištění obchodníků proti úpadku. Podobně to funguje kupříkladu u cestovních kanceláří. Pojistné plnění by pak bylo vůči zákazníkům nebo dodavatelům poslední instance, kteří by po určitou dobu museli dodávat elektřinu za nižší ceny, než aktuálně nabízí trh. Existuje třeba také možnost skládání určitých finančních jistin, i když to nepokládáme za příliš vhodné. Myslím, že komerční pojištění je v tomto ohledu lepší.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Otázkou například je, zda by na konci maximální doby, po kterou může být zákazník v tomto režimu, neměl následovat automatický přechod na standardizovanou smlouvu. Pravidlem by mělo být, aby krachující dodavatelé museli včas dodat dodavatelům poslední instance všechny údaje o svých zákaznících, aby je bylo možné rychle kontaktovat. Nejaktuálnější údaje včetně adresy bydliště a telefonu má totiž vždycky původní obchodník. Zvažovali jsme rovněž možnost, že by nový dodavatel, který převzal zákazníka od dodavatele poslední instance po několika dnech, mohl formálně dodávat zpětně, tedy od okamžiku, kdy klient spadl do tohoto přechodného mimořádného režimu.

A kompetence regulačního úřadu?

Ty vyplývají z toho, co jsem dosud říkal, tedy dohlížet na konkrétní povinnosti obchodníků. A pokud by je neplnili, dávat jim závazná opatření, aby zjištěné nedostatky do určité doby odstranili. Abychom jim za prohřešky mohli dávat sankce. Uvažovali jsme rovněž o možnosti nucené správy u dodavatele, případně nuceného převzetí, ale to by se muselo podrobně rozpracovat. Návrhů je ještě více. Myslím, že tyto otázky bude nutné projednat s Evropskou komisí, která by v důsledku aktuální situace s vysokými cenami energií mohla změnit stanovisko a přiklonit se k jisté regulaci trhu, který je nyní skutečně hodně volný.

Chystá se nový energetický zákon, ambicí je, aby byl připraven k příštímu roku. Myslím, že vůle je velká, ale jde o velmi citlivou oblast, musí se to důkladně promyslet. Každopádně jsme připraveni se na všem podílet. Jak je to ale složité a že to nemusí být rychle vyřešené, ukazuje například poslední novela energetického zákona: začala platit od letošního ledna a dává nám nové kompetence v oblasti takzvaných zprostředkovatelů. První záměry, jak platnou legislativu upravit, se přitom objevily už v roce 2018.

Ano, je, i když samozřejmě platí, že je to především odpovědnost každého zákazníka, co podepíše – byť novela energetického zákona ulehčuje odstoupení od těchto nevýhodných smluv. Začátkem února jsem byl na hospodářském výboru Poslanecké sněmovny, kde se probírala naše výroční zpráva za rok 2020. Spotřebitelé se na nás obrátili zhruba s dvanácti tisíci podáními, přičemž polovina se týkala právě zprostředkovatelů.

Toto číslo oproti minulým rokům opravdu významně vzrostlo. Stává se například, že domácnosti musejí platit vysoké pokuty, když chtějí smlouvu vypovědět, mnohdy ani nevědí, kdo je jejich skutečný dodavatel elektřiny nebo jaká je skutečná výše všech poplatků. A podle předběžných údajů za rok 2021 to je opět výrazně více – podání zákazníků je asi 22 tisíc, a opět polovina problémů se týká zprostředkovatelů. Obávám se, že nové podmínky, které na ně klade zmiňovaná novela energetického zákona, jsou poměrně měkké. Od původních požadavků, v nichž se počítalo například s jejich průběžným vzděláváním nebo odbornou praxí, se postupně upustilo. Teď se volá po větší regulaci mnohem většího a citlivějšího segmentu, který představují dodavatelé elektřiny, což přinese značné dopady na ekonomiku a fungování energetického trhu. Nemělo by se to uspěchat pod vlivem krachu Bohemia Energy a dalších dodavatelů elektřiny. 

Stanislav Trávníček (48)

• Absolvoval inženýrské a doktorské studium na ČVUT v Praze na Fakultě elektrotechniky se zaměřením na ekonomiku a řízení energetiky.

• Energetikou se pracovně zabývá od roku 1998.

• V letech 2004 až 2012 působil jako ředitel Odboru elektroenergetiky ERÚ. Byl také členem pracovních skupin za elektřinu v organizaci CEER a ACER v Bruselu.

• V letech 2005 až 2008 předsedal výboru účastníků trhu při OTE (Operátor trhu s elektřinou).

• Od roku 2012 se jako manažer ve společnosti Ernst & Young podílel na modelování a designu různých aspektů trhu s elektřinou. Zabýval se také strategickým poradenstvím pro energetické společnosti v ČR a ve střední a východní Evropě.

• Od srpna 2019 je předsedou Rady ERÚ.