„Nikdy jsem svůj věk neřešila, a najednou se objevila krize! Pátrala jsem v odborné literatuře, ale moc jsem toho nenašla…,“ popisuje psycholožka Iva Poláčková Šolcová, co pro ni bylo impulzem k zahájení výzkumu krize středního věku.

V učebnicích psychologie je o středním věku pár stránek, přitom se jedná o poměrně dlouhé životní období. Mezi odborníky nepanuje shoda ani nad tím, jak dlouho toto období trvá či zda něco jako krize středního věku vůbec existuje - v některých studiích ji vůbec nenašli. „Krize středního věku je mnohem více řešena v populárních médiích než v odborné literatuře. Jako by společnost konstrukt krize potřebovala a chtěla jako povolenku ke změně života,“ míní.

Krize středního věku existuje v řadě kultur, je zakotvena v jazycích a je vnímána jako vývojový milník. Její důležitost a význam se ale odvíjejí od kulturních zvyklostí. „V naší kultuře je stáří vnímáno spíše negativně, proto je střední věk takový strašák. V zemích, kde se se stářím dostáváte do vyššího společenského postavení, je vnímání samozřejmě jiné,“ popisuje psycholožka, která v tříletém výzkumu chce se svými kolegy popsat, co se v období středního věku děje - co lidé ve věku od čtyřiceti do šedesáti let prožívají, jaká témata řeší i co se od nich očekává z pohledu společnosti, a to jak v České republice, tak v Německu, Nizozemsku, na Kostarice a v Egyptě.

Žádná šeď a nuda

Střední věk se stereotypně popisuje jako období plné rutiny a nudy. „Naplnit stereotypy a najít do výzkumu středním věkem znuděného člověka je podobně obtížné jako sehnat pasivního seniora -nejsou,“ směje se vědkyně. Předběžné výsledky jejich výzkumu naznačují, že střední věk rozhodně není rutina, nuda a šeď, ale že je to velmi dynamické a rozmanité období plné změn a zvratů, překvapení, výzev, ale i břemen, jež musí jedinec řešit.

Tomáš Novák týdeník HROT

doc. PhDr. Bc. Iva Poláčková Šolcová, Ph. D.

Působí v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR. Jejími výzkumnými tématy jsou především emoce a sociální a mezikulturní psychologie. Od loňského roku řeší tříletý výzkumný projekt zaměřený na krizi středního věku, jenž byl finančně podpořen Grantovou agenturou ČR.

Stereotypní je i společenské vnímání krize středního věku. „Muže vykreslujeme s drahým autem a mladou milenkou, ženy zase smutnící nad,prázdným hnízdem‘, s menopauzou a kily navíc. Je to hloupá a zároveň nepatřičně zlehčující redukce prožívání a,řešení‘ krize,“ míní Iva Poláčková Šolcová. Z výzkumu přitom vyplývá, že pro ženy jsou větším tématem například vztahy a snaha skloubit potřeby rodiny, práce a ty osobní než tělesné změny a menopauza. Muži zase častěji zmiňují břemeno, že se musejí postarat a uživit, což na takzvanou sendvičovou generaci, která jako vůbec první v historii lidstva řeší až pět generací (péči o vlastní vnoučata i prarodiče), vytváří obrovský tlak.

Účastníci výzkumu také popisují očekávání, která na ně klade společnost -mezi ta typická patří, že mají vyřešené bydlení a dobrou kariéru, že budou předávat zkušenosti a že jsou na vrcholu svých sil. Řadu z nich ale překvapuje očekávání, že budou podporovat ekonomiku a významně utrácet za drahá auta, VIP programy ve fitness centrech či luxusní dovolené.

Krize je známkou života

„Krizí středního věku si vůbec nemusí projít každý, ale že přišla, bezpečně poznáte, případně vás upozorní vaše nejbližší okolí,“ míní psycholožka. Mezi nejčastější příznaky patří pokles duševní pohody bez evidentní příčiny, negativní prožitky spojené se sebou samým a s blízkými, nespokojenost a ztráta motivace. „Všechny tyto prožitky si zaslouží pozornost a řešení. Říci si o pomoc není selhání, ba naopak. Společnost ale někdy tyto projevy bagatelizuje,“ varuje Poláčková Šolcová. Všímavost a pomoc okolí přitom mohou zachránit život - ve středním věku dochází k největšímu počtu sebevražd a také je značné riziko vzniku závislostí.

Podle vědkyně je ale chyba vnímat krize negativně - naopak jsou prostorem pro růst a vypořádávání se se sebou a se svými potřebami, dávají prostor pro zásadní rozhodnutí. „I když daný okamžik bolí a není příjemný, je důležité si uvědomit, že jsme v danou chvíli neuvěřitelně naživu. Krize může být impulzem ke změně, ale i k setrvání a uchování. Je prostorem k revizi, jak co máme a jestli to tak chceme. S odstupem často krize vnímáme pozitivně a čerpáme z nich po zbytek života.“

Životní audit

Střední věk je o bilancování - je to takový vnitřní audit. Je to poprvé, co nám dochází, že jsme za půlkou života a že smrt je den ode dne blíže. „Zatímco pro první polovinu života byly naše cíle spíše,vytvářecí‘ a řadu jich již máme splněných - děti, bydlení, kariéru, poznání, vztahy -, pro druhou polovinu života si stanovujeme cíle nové, mnohem více zaměřené na to, co potřebujeme a co je podle nás smysluplné,“ popisuje Poláčková Šolcová. „Ve středním věku ještě máme čas na změnu - můžeme si najít nového partnera, dostudovat a změnit kariéru či začít psát ten úžasný román.“ Střední věk zároveň určuje kvalitu našeho života ve stáří a vnímání výsledné smysluplnosti našeho života. „Ve středním věku přicházejí významná rozhodnutí, za která neseme odpovědnost, a promítají se do toho, jak budeme spokojeni na konci života a zda si budeme moci říci: Jo, stálo to za to, byl to dobrý život.“

Krize středního věku

Nejčastěji přichází ve věku od 35 do 55 let

• Projevy

- pokles duševní pohody bez zjevné příčiny - dlouhodobá nespokojenost - ztráta smyslu a motivace

• Prevence

- dlouhodobé budování osobní odolnosti - péče o fyzické i duševní zdraví - budování socioekonomické stability - sociální vazby

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.