Uprchlická krize vyvolaná agresí Putinova Ruska na Ukrajině sílí s každým dalším dnem bombardování civilních cílů a už dnes dalece přesáhla dosavadní největší evropskou zkušenost se zvládáním válečné migrace. Zatímco v roce 2015 do Evropy kvůli bojům v Sýrii a Iráku přišlo zhruba milion lidí, během prvních tří týdnů války na Ukrajině se jich na západ vydalo na tři miliony.

Ironií osudu proudí největší počty uprchlíků do východoevropských zemí, které se v minulosti k migraci stavěly odmítavě. Nyní se Polsko, Slovensko, Maďarsko i Česko musejí popasovat ještě s daleko větším náporem, než jaký zažilo třeba Německo před sedmi lety.

Prozatím se východo- a středoevropským zemím daří s maximálním nasazením příliv běženců relativně slušně zvládat. Problém je, že konec krize je v nedohlednu a počty uprchlíků – a samozřejmě také s tím spojené náklady – podle všech odhadů ještě výrazně porostou.

Je proto nejvyšší čas přestat přistupovat k válečné migraci z pozice nadšení a altruismu a začít s daleko více „technokratickým“ pojetím. Jakkoli se to může zdát cynické, právě racionální přístup je jedinou cestou, jak předejít problémům v příštích měsících a letech. Mnoho studií z minulosti říká jasně: Pokud se migrace zvládne, sladkou odměnou pro hostitelský stát jsou ekonomické přínosy, které převáží úvodní nemalé investice do běženců.

Matka všech uprchlických krizí

První týdny s pomocí Ukrajincům prchajícím před Putinovými vrahy civilistů pomáhala z velké části veřejnost. Zapojení tisíců lidí, kteří převáželi uprchlíky z ukrajinsko-slovenských hranic a nabízeli jim ubytování u sebe doma, působilo až dojemně. Soukromé kapacity byly ale brzo vyčerpané a nyní musí hlavní roli hrát stát. Řešení uprchlické krize bude po čínské chřipce v krátké době druhý zatěžkávací test funkčnosti české veřejné správy.

Ještě před nastíněním otázek, které bude třeba v příštích měsících i letech řešit, není od věci uvést rozsah dnešní uprchlické krize do souvislostí. Z čísel je patrné, že jde skutečně o bezprecedentní událost.

Česká republika kvůli odmítavému přístupu v roce 2015 nemá příliš zkušeností. Během existence samostatného Česka jsme zažili jedinou větší uprchlickou vlnu, a to během války v bývalé Jugoslávii. Počty lidí opouštějících rodné země kvůli bojům sice i v devadesátých letech dosáhly stovek tisíc, do Česka ale dorazilo jen zhruba šest tisíc Chorvatů, Srbů nebo Bosňanů. Zvládnutí takové „vlnky“ nepředstavovalo žádný zásadní problém.

Rozměr dnešní krize ale překonává i situaci v roce 2015 v západní Evropě. Pro srovnání, Německo tehdy přijalo necelých 900 tisíc lidí, což představovalo o něco více než procento německé populace.

Česko k minulému čtvrtku přiznalo podle údajů ministerstva vnitra pobytové oprávnění v souvislosti s válkou na Ukrajině asi 170 tisícům uprchlíků. Spolu s těmi, kteří na vyřízení razítek čekají, u nás útočiště před válkou hledá už více než 250 tisíc Ukrajinců. Podle ministra Víta Rakušana se ale zřejmě budeme muset postarat až o 400 tisíc běženců. Jinými slovy – v poměru k počtu obyvatel budeme řešit oproti Německu v roce 2015 až čtyřnásobně velký problém.

Největší starostí z krátkodobého pohledu letošního roku bude zajistit pro běžence důstojné ubytování či sociální zabezpečení. Už nyní je nutné si přiznat, že to státní rozpočet bude stát rozhodně více než jednotky miliard, o kterých zatím vláda opatrně hovoří.

Například organizace PAQ Research a České priority společně s dalšími odborníky minulý týden vydaly studii s detailním návodem, jak uprchlickou vlnu i integraci Ukrajinců v Česku zvládnout. Otevřeně v ní píší, že jen letos náklady půjdou do desítek miliard, a to spíš vyšších desítek.

Hlavně ne tábory

Při řešení hlavního krátkodobého problému – hledání střechy nad hlavou – Česko zpočátku výrazně těžilo z místní velké ukrajinské diaspory. Podle statistik loni v Česku žilo přes 180 tisíc Ukrajinců a právě oni se z velké části postarali o příbuzné a známé, kteří utekli před Putinem. Ministerstvo vnitra odhaduje, že sto tisíc z 250 tisíc uprchlíků si našlo bydlení právě touto cestou.

Zčásti se pak běženců ujaly také soukromé osoby, Češi nebo třeba firmy zabývající se nájemním bydlením. A právě ubytování v soukromí má i podle zmiňované studie o integraci běženců stát preferovat také do budoucna.

Tomáš Turek

Za své to vzala i vláda, která minulý týden představila finanční podporu pro domácnosti, které ubytují Ukrajince u sebe doma či ve svých nemovitostech. Solidární příspěvek má činit tři tisíce korun měsíčně za každou osobu, maximálně pak devět tisíc na jeden byt. Studie PAQ Research tvrdí, že při vhodném nastavení příspěvků se mohou lidé takto ujmout až více než sto tisíc dalších uprchlíků.

Další výdaje státu jsou spojené s příspěvky na nouzové ubytování například v obecních nemovitostech nebo hotelích. Pokud obce poskytnou třeba tělocvičny a podobné kapacity, dostanou z eráru 200 korun za osobu a noc. Majitelé hotelů pak inkasují 250 korun za uprchlíka a noc. Potenciální kapacity se odhadují až na několik tisíc pokojů.

V týdeníku Hrot jsme před časem psali o velkém počtu rekreačních nemovitostí ve vlastnictví státu (viz Hrot č. 20/2021) a právě ty se mají stát dalším příspěvkem veřejné správy ke zvládání uprchlické krize. Desítky lidí prchajících z Ukrajiny jsou už ubytované třeba v rekreačních zařízeních Poslanecké sněmovny v Lipnici nad Sázavou a v Harrachově. Postupně mají následovat i další státní hotely. Studie PAQ Research odhaduje, že celkem má stát ve vlastních nemovitostech kapacity až dvacet tisíc lůžek. Problém je, že část z nich leží takříkajíc „mimo civilizaci“.

Už nyní některá města vyhrazují běžencům také část svého obecního bytového fondu. Pražský i brněnský magistrát a také městské části české i moravské metropole už předaly Ukrajincům několik desítek bytů a další slibují. V krajských městech jsou možnosti menší, i tam ale volné nemovitosti nabízejí uprchlíkům. Celkový potenciál? Podle autorů studie až osm tisíc bytů v horizontu několika měsíců.

Studie PAQ Research apeluje, že výše zmiňované možnosti by měl stát preferovat. Cílem má být, aby se co nejmenší část příchozích ocitla ve stanových uprchlických táborech. Cesta k integraci je z nich totiž nejnáročnější, a navíc také nejnákladnější.

Kam složit hlavu

Se solidaritou lidí nebo firem nelze počítat donekonečna a z dlouhodobějšího pohledu je třeba hledat jiné možnosti. Nyní je nemožné odhadovat, jak dlouho bude trvat válka, jak destruktivní budou její dopady na ukrajinská města a kdy, případně jak velká část uprchlíků se vrátí v dohledné době – v horizontu měsíců – zpátky domů.

Zkušenosti z minulých uprchlických krizí v Evropě i jinde po světě naznačují, že pokud se ruská invaze do sousedního státu bude protahovat, bude také klesat pravděpodobnost rychlého návratu. Střízlivé odhady proto tvrdí, že musíme počítat s dlouhodobým pobytem až sedmdesáti procent lidí, kteří do Česka přišli a v následujících týdnech a měsících ještě přijdou.

Počty uprchlíků v Česku se zvyšují každý den až o několik tisíc. Jen v pražském asistenčním centru už úřady odbavily na 42 tisíc Ukrajinců hledajících azyl. foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Zajistit trvalé bydlení pro 400 tisíc a možná i více běženců, respektive nových spoluobčanů, bude ovšem ještě daleko náročnější úkol než najít přístřeší na pár týdnů nebo měsíců. I pokud se uprchlíci finančně osamostatní, bez zásadního urychlení nové bytové výstavby bude problém neřešitelný. Uprchlická krize by tak měla být pro politiky dosud nejsilnějším impulzem ke změně stavebního práva a urychlení povolování nové výstavby, případně rekonstrukcí.

Alternativou ke kamenným domům mohou být podle studie o integraci také modulární stavby, jež v Česku proslavil někdejší vsetínský starosta Jiří Čunek a které se osvědčily i v Německu. Například Jihomoravský kraj už podobné možnosti sonduje a oslovil hned několik českých dodavatelů. Ti ale upozorňují: Minimálně do poloviny letošního roku není možné očekávat zázraky kvůli plnění smluv a dodávek z minulosti. A ani pak nebude v silách českých firem postavit „kontejnerové“ bydlení pro desítky tisíc lidí.

Města by tak měla zvažovat i případný vstup na trh komerčních nájmů – třeba formou garantovaných nájmů. Nutná bude také spolupráce regionů a nastavení systému přerozdělování, aby se problém s bydlením nekoncentroval pouze v Praze, případně dalších velkých městech. Ministerstvo vnitra zatím nepřišlo s kvótami, sleduje ale kapacity a stanovilo například finanční pomoc krajům podle toho, kolika běženců se jejich města ujmou.

Jiní migranti

Přejděme ale k potenciálním přínosům uprchlické vlny, tedy především pomoci českému pracovnímu trhu. Ty se dostaví až v řádu měsíců či let a dnes je těžké je predikovat. Například uváděná studie odhaduje, že by přínos jen z daňových odvodů pro erár mohl v budoucnu činit deset i více miliard korun ročně.

Situace ale není zdaleka tak jednoduchá, jak naznačují třeba podnikatelské svazy či zástupci byznysu. Je sice pravda, že Česku chybí na 300 tisíc pracovníků na nejrůznější pracovní pozice, pohled na demografickou strukturu příchozích Ukrajinců ale ukazuje, že by bylo naivní počítat s tím, že uprchlíci uvolněná místa jednoduše zaplní. V současné migrační vlně zdaleka převažují ženy a děti. Mužů v aktivním věku je jen kolem dvaceti tisíc. Nenaplní se tedy očekávání, že by uprchlíci zaplnili místa na stavbách nebo ve fabrikách, mohou ale naopak pomoci v „ženských“ profesích, například sociálních službách.

Jan Němec

S ohledem na rychlost, s níž přicházejí do Česka tisíce a tisíce lidí, zatím není možné dost dobře analyzovat, jaký potenciál pro český pracovní trh vlastně ve skutečnosti představují. Autoři studie PAQ Research odhadují, že skladba aktuální uprchlické vlny zhruba odpovídá průřezu ukrajinské společnosti, a to s mírnou převahou majetnějších lidí.

Jinými slovy, současnou krizi nelze příliš srovnávat třeba s rokem 2015, kdy naopak většinu představovali muži, často mladších ročníků. Je navíc pravděpodobné, že letos do Evropy přicházejí kvalifikovanější uprchlíci. A právě to bude hlavní výzva: využít jejich potenciál a nepřipustit, aby například vysokoškolsky vzdělané ženy pracovaly jako uklízečky nebo pokladní.

To opět představuje velkou výzvu pro státní správu: pracovní úřady, už nyní zavalené desítkami tisíc žádostí o finanční podporu v nouzi, budou muset s uprchlíky daleko důkladněji pracovat a pomáhat jim s hledáním odpovídajícího zaměstnání.

Aby bylo vůbec možné ekonomický potenciál využít, je nutné upravit i legislativu. Studie například navrhuje, aby běženci v současné výjimečné situaci nemuseli čekat na povolení k trvalému pobytu pět let jako nyní, ale pouze rok. Zároveň bude třeba změnit systém uznávání kvalifikace ze zahraničních středních a vysokých škol a samozřejmě zajistit – nejlépe povinnou – výuku češtiny.

Důraz na relevantní zařazení uprchlíků zároveň předejde tomu, před čím poněkud necitlivě varoval odborový předák Josef Středula – a sice zapojení nových uprchlíků do pracovního procesu na nejméně kvalifikovaných pozicích, kde by přispěli k tlaku na nižší mzdy českých zaměstnanců. Stejně důležité bude ochránit Ukrajince neznalé prostředí před pracovními agenturami či rovnou vykořisťováním místními mafiemi, které „pasou“ uprchlíky pro tuzemské firmy.

Nezapomínat na naše

Autoři studie upozorňují ještě na jednu věc. S postupujícím časem bude vstřícnost Čechů k „privilegovaným“ uprchlíkům klesat. Ostatně už nyní se ozývají odpudivé hlasy, které dokážou závidět lidem prchajícím před tanky a děly pět tisíc měsíčně od státu. Kromě extremistických partají z obou okrajů spektra se navíc tématu ujímá i největší opoziční strana ANO.

Vláda by proto měla myslet také na řešení potíží Čechů: na zdražující energie či pohonné hmoty, na rostoucí životní náklady a dvoucifernou inflaci. V opačném případě pnutí ve společnosti může dosáhnout skutečně odpudivých podob a potenciální výnosy migrace přijít vniveč.