S politologem Piotrem Sulou jsme si povídali týden a něco před polskými parlamentními volbami, které proběhnou 15. října. Rozhovor probíhal v monumentální aule univerzity ve Vratislavi, tedy ve čtvrtém největším polském městě, které má velmi blízko k našim dějinám. Kromě samotných voleb jsme hovořili o demokracii, šancích vládních i opozičních stran, vztazích k sousedům, obrazu Polska v českém prostředí, roli církve, médií a občanské společnosti a řadě dalších témat. Náš host, stejně jako velká část akademického prostředí v Polsku, velmi kriticky hodnotí stávající vládu a přeje si, aby se opozice vedená Tuskovou Občanskou platformou brzy ujala řízení země.

Podle mého názoru to budou jedny z nejdůležitějších, možná vůbec nejdůležitější volby po kolapsu komunistického režimu. Důvod je jednoduchý, osm let vládne v Polsku jedna politická strana, Právo a spravedlnost (PiS), která ignoruje demokratické mechanismy a zvyky a snaží se po malých kouscích, ale dost evidentně demontovat důležité prvky demokracie. Jako občan i jako politolog říkám, že je čas, aby to skončilo. A nejen to. Každý den polská média přinášejí důkazy o korupci, která provází vládnutí PiS, o rozhazování veřejných rozpočtů na zbytečné aktivity. V poslední době hlavně v kauze vydávání víz. Důležité je ale to, že s tím vším máme mnozí osobní zkušenost. Případů, kdy se korupce nebo drobné bezpráví bezprostředně dotkly jednotlivých lidí, jsou už dnes statisíce. Lidé si stále více uvědomují, že odbourávání demokratických procedur, oslabování kontrolních a soudních institucí a demontáž nezávislosti veřejných médií měly a mají za cíl zamést tyto případy pod koberec a pokračovat stejným směrem dál.

Zkušenosti nás naučily určité skepsi. Prvním důvodem je počet agentur, které v předvolebním čase přinášejí informace o preferencích a modelech. Druhým důvodem je práce novinářů s těmito daty. A třetím důvodem jsou chyby, kterých se různé agentury, tedy i ty, jež se průzkumům věnují dlouhodobě, dopouštějí. Podle mě jsou důležitější trendy než konkrétní čísla. A trendy jsou u většiny agentur stejné – opozice sílí na úkor vládní strany, jejíž voliče víc a víc nahlodávají různé korupční a jiné aféry politiků. 

To je těžké. Každopádně nejméně důvěryhodná je CBOS, což je nadace financovaná vládou – a podle toho také vypadají její výsledky. Naopak za docela důvěryhodný považuji Kantar, který pravidelně zpracovává sondy pro největší privátní televizní zpravodajský kanál TVN24. Jen je potřeba upozornit, že Kantar měl vždycky tendenci o něco nadprezentovat Občanskou platformu. 

Morawieckého kabinet? Paradox na paradox!

Ano, co se dálnic a železnic týče, je to pravda. Tady bych ale zároveň podotkl, že českou optikou je obdiv docela logický. Všichni víme, jak pomalu a složitě stavíte dálnice. Polsko skutečně maximálně finančně a ekonomicky těží ze svého členství v Evropské unii. Velká část infrastruktury se tu buduje z evropských peněz. Podobné je to s naší pomocí Ukrajině. Je to náš bezprostřední soused, máme k ní blízko, takže pomáhala by asi každá polská vláda, protože je to zkrátka v našem zájmu. Na druhou stranu je třeba se ponořit hlouběji. A tady vidíme, jak naše vláda přistupuje k importu ukrajinského obilí. Nejdříve několik měsíců obstruovala a pak ho úplně zakázala a na zákazu trvá přes protesty Ukrajinců i rozhodnutí Evropské komise. Je to gesto určené před volbami polské společnosti, a hlavně zemědělcům. Polsko je pro Ukrajinu přirozený most k Západu a ten most by podle mého soudu mohl a měl fungovat ještě lépe než nyní. 

A obecně k hodnocení Morawieckého kabinetu. Za vše mluví bobtnající skandál kolem udělování víz. Vláda PiS se oficiálně profiluje jako bojovnice proti imigraci a militarizuje hranici s Běloruskem, aby byla zcela neprůchodná. Na druhou stranu praktikuje naprosto liberální imigrační politiku a vydává statisíce pracovních povolení ročně. To je strašné pokrytectví. A to ani nemluvím o tom, jak korupční prostředí tu ve vízové oblasti vzniklo a jak se tu vyhazovaly oknem peníze na zahraniční „zaměstnance“, kteří zřejmě nikdy nepřijeli, případně přijeli, ale do práce nikdy nenastoupili. Což mimochodem může znamenat i potenciální bezpečnostní riziko, před kterým vláda PiS tak často a ráda sama varuje. Je to paradox vedle paradoxu. 

Určitě se to dá říci o opozici. Opozice má strategickou dohodu, že každá z jejích částí míří na svou cílovou skupinu a snaží se o maximální vytěžení jejího potenciálu. Je potřeba vidět, že každá ze tří částí má dost odlišný elektorát, a proto i odlišný volební apel, jinak laděnou kampaň apod. Zároveň ale všechny tři opoziční formace v poslední fázi kampaně jasně deklarují, že jsou připraveny hledat společný kompromis a v případě úspěchu společně vládnout. 

Oproti tomu vztahy PiS a Konfederace jsou odlišné. Politici PiS se snaží maximálně distancovat od radikálních názorů a některých opravdu extremistických politiků Konfederace. A zároveň chtějí dosáhnout toho, aby její voliči přešli k PiS a Konfederace byla marginalizována. Také samotná Konfederace jasně mluví o tom, že s PiS nechce vládnout. Samozřejmě bude záležet na tom, kolik přesně mandátů budou obě strany mít. Pokud jich budou mít dost, dokážu si představit, že PiS sestaví vládu, vyjde vstříc řadě programových požadavků Konfederace a ta ji následně bude tolerovat. Politici Konfederace se také nechali slyšet, že by si uměli představit, že po volbách budou od Morawieckého chtít funkci maršálka Sejmu. 

Kampaň se od jara zásadně změnila

To je opravdu velmi složitá otázka. Kampaň se totiž dost zásadně časově vyvíjela. Předkampani během jara dominovaly otázky socioekonomické, především inflace a její dopady na obyvatele, a pak zásadní útok Občanské platformy na příliš velký vliv katolické církve na veřejné dění, když má sama máslo na hlavě v podobě pedofilních kauz a jejich zakrývání a bagatelizace. PiS začalo se slibováním navýšení stávajících a zavedení nových sociálních dávek pro rodiny ke zmírnění inflace. PO kontrovala, aby PiS nečekalo s dávkami a začalo je přidělovat hned. 

Ano, později se objevily nové motivy – migrace a její regulace, změna vládní politiky vůči Ukrajině, a především vypukl už zmiňovaný skandál s vízy, který opozici poskytl skvělý terč – tedy korupci v řadách vládnoucích stran. Připomeňme, že PiS nevládne samo, jeho koaličním partnerem je Suverénní Polsko ministra vnitra Ziobra, odpovědného za provádění vízové politiky. V reakci na to premiér Morawiecki, a dobře patrné to bylo na velkém mítinku PiS v Katovicích, začal znovu strašit návratem Donalda Tuska, kterého líčí jako úplného ďábla. Říkal, že Tusk půlku země prodá Rusku a půlku EU.

Ale abych odpověděl na otázku ohledně priorit. Právo a spravedlnost žádá co nejvíce suverenity v rozhodování a kritizuje EU, někdy opravdu principiálně, ale vždycky pak vezme zpátečku, když se začne hovořit o odchodu. Standardní součástí je boj proti ilegální imigraci, i proto se vláda připojila k uzavření hranic se Slovenskem. A také boj proti interrupcím, které výrazně omezilo rozhodnutí Ústavního soudu, jenž je nyní v rukou vládní kliky. Podobné priority, ale v mnohem vypjatější a radikálnější podobě, má i Konfederace. Občanská platforma a její spojenci se soustřeďují na kritiku korupce a nepotismu, klientelismus, ohrožení demokracie a riziko, že Polsko přijde v jejich důsledku o finanční pomoc ze strany EU. A slibují, že tyto věci rychle napraví a čerpání z fondů zajistí v plné výši, aby se země mohla dále rozvíjet.

Také Levice kritizuje korupci a klientelismus a žádá marginalizaci vlivu církve na veřejný život, včetně omezení a výhledově zrušení církevního školství. A samozřejmě také žádá daleko liberálnější úpravu potratů. Třetí cesta, složená z agrárně orientované lidové strany a středového uskupení kolem bývalého prezidentského kandidáta Hołownii, nabízí tlak na větší konsenzus ve společnosti a zmírnění ideologické polarizace. A říká o sobě, že Polsko by se už nemělo vracet zpět, ale soustředit se na cestu dopředu, která znamená například daleko větší orientaci na vzdělání, životní prostředí a boj proti klimatickým změnám. 

Spojení opozice je hlubší

Ano, opozice má společného nepřítele. To je pravda. Přesto si myslím, že to její spojení je hlubší. Programových bodů, na kterých se shodne, je více. Patří sem otázka liberálnějšího potratového zákona, nová úprava finančního zajištění matek po porodu, řada úprav daní, větší odolnost demokratických institucí, důraz na reformu školství apod. Hlavně tam ale vidím velkou vůli se společně dohodnout na pozitivních bodech. 

Otázkou je, jak tato referenda proběhnou. Slyšel jsem z několika zdrojů, že lokální autority mají velké výhrady vůči jejich organizaci. Některé z nich, ač jsou za organizaci referenda odpovědné, doteď vůbec neobdržely instrukce, jak to bude probíhat. Nevědí, jak zajistit, aby se o nich voliči dozvěděli. Zatím to spíše vypadá, že PiS potřebovalo mít další možnost, jak v kampani legálně utratit více peněz. Ty investuje do referendové propagandy ve stylu, jak se máme dobře, když máme tak skvělou vládu úspěšně bránící hranice, bojující proti nelegální migraci a prodeji strategických podniků. Očekávám, že spousta voličů bude referendum bojkotovat. Vposledku se tedy tento krok může obrátit proti samotné vládě a proti PiS. 

Veřejná televize je ze sta procent kontrolována vládou. Nepřináší žádné kloudné informace, je to jen provládní propaganda. V popisu práce má i organizovat veřejnou debatu lídrů, kterou přímo upravuje náš volební zákon. V této debatě mají právo vystoupit zástupci všech kandidujících stran. A teď přijde zápletka. Tato debata měla původně proběhnout v prime timu. Vedení TVP ale na poslední chvíli přišlo s jiným, dřívějším časem, který nepochybně přinese snížení sledovanosti. S tím, že v hlavním vysílacím čase proběhne diskuse, kde budou redaktoři provládní TVP skončenou debatu komentovat. Vedení televize také debatu přesunulo do okrajové části Varšavy. Účast v ní navíc dopředu odmítl šéf PiS Jarosław Kaczyński, který se už roky vyhýbá přímému střetu s Donaldem Tuskem. Asi proto, že Tusk jej naposledy na hlavu porazil. 

Druhou zajímavou epizodou je překvapivý krok PO, která už dlouho TVP ignoruje. A teď se najednou rozhodla využít vyhrazených bloků televizních spotů a zařadila sem materiál o tom, jak vláda vedená PiS kšeftuje s vízy. To byl pro vedení televize i pro samotnou vládu velký šok. 

Paralelní světy

Některá jsou velmi kritická vůči vládě. To je i případ druhé největší komerční televize TVN, která se, ač je opravdu hodně protivládní, snaží svou práci dělat mnohem méně černobíle než veřejná televize. Pak tu máme televizi Polsat, vlastněnou miliardářem Zygmuntem Solorzem-Żakem, která se snaží hledat rovnováhu. 

Ano, je to dáno tím, že Solorz je na vládě nezávislý a TVN vlastní americká skupina Warner Bros., která se už několikrát ozvala a proti níž si PiS netroufne vystoupit. 

To je velmi dobrá otázka. Jedním z důvodů změny je vysoká míra kritičnosti konkurenční Konfederace. Ta kritizuje sociální i jinou podporu určenou Ukrajincům. Vládní strany ve snaze nadbíhat jejím voličům obracejí celý kurz země vůči Ukrajině i ukrajinským uprchlíkům. Po volbách tedy může být všechno jinak. 

Záleží na tom, co a koho všechno považujete za občanskou společnost. Říkám to, protože PiS zkouší už dlouhé roky založit a z veřejných zdrojů významně finančně podpořit vznik konkurenčních subjektů, které pak vstoupí do soutěže s těmi existujícími a spontánně vznikajícími. Proti liberálně orientované občanské společnosti, která je z velké části postavena na dobrovolnictví, buduje jakousi paralelní, provládní, konzervativně laděnou „občanskou společnost“.

Ne, spíše na úrovni centrální. Založili například kruh ženských organizací, který se snaží konkurovat jiným ženským organizacím. Snaží se prezentovat souhlas s názory vlády, která hlásá, že by ženy měly v zájmu silného Polska a přežití národa zůstávat co nejdéle doma, mít co nejvíce dětí a starat se o ně. Proti tomu liberální ženské organizace hovoří o větší svobodě, emancipaci, rovných příležitostech, skloubení profesního a rodinného života. 

Zároveň platí, že v Polsku existují desítky a stovky oficiálních organizací, z nichž mnohé jsou vůči vládě velmi kritické. A pak je tu občanský život lidí mimo neziskovky, mimo oficiální registrované struktury, kteří se zapojují do protestních aktivit proti PiS, případně proti konkrétním krokům vlády vedené Kaczyńským a Morawieckým. Nedávný „Pochod milionu srdcí“ ve Varšavě pořádala PO za podpory Výboru na obranu demokracie a také dalších opozičních stran. Účastníci určitě nebyli jen straníci, vždyť PO nemá ani padesát tisíc členů a tady byl opravdu skoro milion účastníků.

Nevím přesně, ale určitě ne více než padesát tisíc. 

Episkopát katolické církve před volbami nezaujímá jasné stanovisko v tom, koho volit. Zároveň ale vydává pastýřský list, ve kterém napíše, že správný katolík musí chtít to a to a toto, z čehož je v zásadě jasné, koho má volit. 

Ano, ale určitě ne na úrovni biskupů. Biskupové jsou ve většině otázek jednotní a velmi konzervativní a tradicionalističtí. Odlišné hlasy zaznívají od některých katolických kněží nebo aktivistů, jako je Tomasz Terlikowski, nebo od některých významných členů řeholních řádů. A velmi názorově rozdělené jsou i některé katolické komunity na úrovni farností i biskupství, řádů, spolků, médií nebo teologických pracovišť.

Tak v prvé řadě jsem rád, a nejsem určitě sám, že naše vztahy jsou excelentní. Oproti tomu mnohem složitější a obecně horší vztahy máme s Německem a teď i s Ukrajinou. Vztahy s Českem se ani po volbách příliš nezmění. A pokud ano, tak spíše k lepšímu, neboť případný nástup opozice by mohl polské postoje přiblížit těm českým. Tedy pokud bude v Praze vládnout stále stejná vláda. 

Momentálně je to tak, že jedinou zemí s vládou oddanou demokracii je Česká republika. Po volbách už je jasné, že to rozhodně není Slovensko. A uvidíme, jak to bude po našich volbách. Každopádně je dnes ještě více důvodů, proč se spojovat, než dříve. Jsou tu problémy EU, budoucnost NATO a armádní spolupráce, situace na Ukrajině během války a po ní, vztah k Rusku. Ale tím myslím hlavně Polsko a Česko. Dokud bude v Maďarsku Orbán a na Slovensku Fico, půjde to dohromady jen hodně ztěžka. 

Tipovat nebudu, vyjádřím své přání. Přání a víru jako občan, ale i jako politolog, který je opravdu přesvědčen o tom, že v Polsku je teď postupně demontována demokracie. Věřím, že po volbách nebude vládnout nikdo z PiS, ale naopak někdo z PO, respektive ze současné opozice, protože ta demokracii ohrožovat nebude. Jestli ale budou stávající opoziční strany vládnout dobře, to opravdu nevím. To už je totiž úplně jiný příběh.

Piotr Sula (1976)Vystudoval politologii na Vratislavské univerzitě, kde také pod vedením proslulého Ryszarda Herbuta dokončil doktorské studium a habilitoval se. Dodnes tu působí jako zástupce ředitele Institutu politologických studií. Absolvoval také stipendijní pobyty na zahraničních univerzitách (Humboldtova univerzita v Berlíně či University of Exeter). Od roku 2021 je editorem Polish Political Science Review, ještě déle je zástupcem editora Polish Political Science Review. Polski Przegląd Politologiczny.Specializuje se na vývoj politických stran a stranického systému v zemích střední Evropy, zálibu má především v problematice malých stran a jejich role v politických systémech. Věnoval se ale i trhu práce, sociálnímu partnerství a jiným otázkám sociální politiky. Publikuje v domácích i zahraničních vědeckých časopisech a komentuje polskou politiku pro domácí i zahraniční média.