Vítěz amerických prezidentských voleb bude inaugurován 20. ledna 2021 a o den později se ujme funkce. Jak bude po tomto datu formovat americkou politiku a jak se může změnit vztah mezi Spojenými státy a Českou republikou?

Pokud bude znovu zvolen Donald Trump, velmi pravděpodobně bude stupňovat svůj dosavadní způsob vládnutí. To by mimo jiné znamenalo zhoršení vztahů s Evropskou unií – kvůli obchodním sporům. Protože by se tyto snahy mohly překrývat s dokončením brexitu, Spojené státy by mohly vsadit na trojúhelníkovou obchodní diplomacii. Tím by dopomohly ke konečnému vystoupení Británie z EU. V každém případě by obnovený obchodní spor a související ekonomická nejistota byly nepříznivé pro českou ekonomiku. Zemědělské produkty, pivo i automobily by se ocitly ve sféře amerického vlivu. Tyto komodity jsou důležité i pro německou ekonomiku, na kterou by Trump chtěl mít vliv. 

Rozložené NATO

Další oblastí, která stojí za zmínku v případě Trumpova znovuzvolení, je vztah k NATO a evropské obraně obecně. S pocitem vítězství po volbách a obklopen ještě méně profesionálními poradci než dříve reálně hrozí, že by se mohl pokusit vyvést USA ze Severoatlantické aliance. Takový krok by měl dalekosáhlé důsledky pro celou Evropu, především pro východní členské státy. Budoucnost však není růžová ani v případě, že Aliance vydrží v dnešní podobě. Trump totiž otupil její hlavní odstrašující efekt, který jednak působí negativně na nepřátele, ale také pozitivně na spojence – že se USA v případě ohrožení za své spojence skutečně postaví. Navíc se Trump pokusil rozdělit Alianci, když se obrátil zády k Německu a přiklonil se k Polsku.

Takové rozdělení NATO by mělo pochopitelně neblahý vliv na celkovou bezpečnost. Navíc jsou alarmující snahy Spojených států o znepřátelení si Ruska tím, že se americké jednotky přesouvají blíže k ruským hranicím. Připomíná to spory mezi „starou“ a „novou“ Evropou z roku 2003 nebo kontroverze kolem amerického protiraketového štítu – tentokrát si však situaci představme s posilujícím Ruskem a Spojenými státy, které nemají příliš velký zájem o setrvání v Alianci.

Menší zlo

Pokud vyhraje Biden, vztahy mezi Spojenými státy a Evropou se mohou zlepšit a stabilizovat. Nikdo se však nebude snažit předstírat, že se poslední čtyři roky nestaly. Proto také cílem Bidenovy vlády možná ani nebude napravit vše, co Trump způsobil. 

Bidenova vláda by se patrně snažila najít rychlé rozřešení americko-evropských obchodních sporů a nespokojila by se s pouhým potvrzením toho, co bylo domluveno dříve. 

Mezi Spojenými státy a Evropskou unií docházelo k vážným obchodním neshodám ještě před nástupem Trumpa k moci. Biden by se mohl pokusit využít chaosu, který Trump způsobil, aby z celé situace vyšel jako schopný hráč. Jeho výstupem by nemusela být nová obchodní válka, ale spíše drobné ústupky, které by za normálních okolností nebyly brány jako dostačující. 

V případě NATO je nemožnost návratu k původnímu statu quo způsobena obavami evropských členských států a současně skutečností, že poslední čtyři roky nemohou být anulovány. Biden by se jistě pokusil napravit škodu způsobenou NATO a ujišťoval by přátele i nepřátele o naprosté oddanosti Spojených států vůči Alianci i článku 5. Mezi evropskými spojenci však vždy panovaly pochyby o tom, zda by se Spojené státy skutečně zapojily do kolektivní obrany. Trumpova vláda je v tom jenom utvrdila. Zatímco evropští spojenci by uvítali jakýsi návrat k normálu, rádi by také pokračovali ve snahách o vytvoření důvěryhodného a účinného obranného aparátu, který by nebyl závislý na USA. Trump tak skutečně možná dosáhne toho, o co Američané usilovali už mnoho let – aby Evropa víc investovala do své obrany. 

Proměna takového rozsahu by Českou republiku i českou ekonomiku značně zasáhla. Češi by se svými východními spojenci tvrdě bojovali za zachování transatlantických bezpečnostních vazeb v rámci NATO, protože jim vždy šlo především o bezpečnostní záruky USA. To by však odporovalo francouzským a německým zájmům o kontinentální obranu. Celý spor by vedl k regionálnímu rozštěpení Aliance.

Ať už listopadové volby vyhraje a následně se do Oválné pracovny usadí kdokoli, transatlantické vztahy se jen stěží vrátí do stavu před rokem 2016. Divergence, ke které došlo, nemůže být anulována. Protože si Česká republika i její východní sousedé v mnoha směrech osvojili myšlenku transatlantismu, budou následující roky vyžadovat velmi složitou diplomacii.

Autor je vedoucím katedry mezinárodních vztahů Anglo-American University v Praze

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.