„Máme program pro každého,“ prohlásil při zahájení předvolební kampaně šéf koalice Pirátů a STAN Ivan Bartoš. Jeho slova docela zapadla, ostatně jako většina programových bodů zmíněných na akci. 

Daleko více veřejným prostorem rezonoval posměch, že progresivní koalice při startu kampaně připomínala spíš pánský klub finančních poradců v modrých korporátních uniformách než moderní stranu. Jedinou ženou na mítinku byla pirátka Olga Richterová. Pokud ale člověk pomine tuto pěnu dní, slib programu pro každého a následné nahlédnutí do tohoto programu jsou záležitosti podstatně zajímavější.

U pamětníků musí nutně vyvolat déjà vu – vzletná slova o středovém programu, který zemi posune dále, zbaví ji korupce, udělá z montovny moderní ekonomiku a každý si v něm najde to své, až nápadně připomínají fráze, které při vstupu do politiky trousil Andrej Babiš. Také on sliboval všechno všem, a o pár let později dokonce přišel s „vlastní“ knihou vizí pro budoucnost Česka. A také on tvrdil, že není ani pravice, ani levice. „Hnutí ANO je tu pro všechny,“ dušoval se.

Právě lavírování na pravolevé politické ose bývá ale obvykle varovným znamením. Zaprvé, politici hovořící o překonaném dělení na pravici a levici stojí podle známého bonmotu v drtivé většině nalevo, jen to nechtějí přiznat. To ostatně vyplývá i z ekonomického programu Pirátů. 

A zadruhé, pokud členstvo strany – a to se týká ANO, stejně jako Pirátů – tvoří poměrně úzká skupina názorově velmi různorodých lidí, kteří se spojí ve „středovém“ kompromisu pro všechny, nedělá to dobrotu. Nevyhraněnost v ekonomických otázkách a nutnost dramatických kompromisů mohou snadno sklouznout v bezkrevný populismus místo slibovaných reforem.