Letošní podzimní volby do Poslanecké sněmovny slibují mimořádně vypjatý souboj politických stran. Několikaletá dominance hnutí ANO se postupně drolí; premiérovu partaj v průzkumech už předstihla koalice Pirátů a Starostů a nezávislých a na záda jí dýchá i druhé předvolební seskupení Spolu.

Boj Andreje Babiše o udržení premiérského křesla a zároveň snaha politických konkurentů jej z něj sesadit povedou zřejmě k jedné z nejostřejších a nejrozhazovačnějších předvolebních kampaní.

V říjnu se politici budou ucházet o hlasy voličů, ale mimo jiné i proto, aby příští čtyři roky hospodařili s jejich penězi ve státním rozpočtu. Není proto od věci podívat se, v jakém pořádku mají jednotlivé partaje vlastní finance. Za co strany v minulých letech nejvíc utrácely a kde získávaly peníze?

Exekutor za zády

Která stranická účetní závěrka nabídne nejsmutnější pohled, naznačila už nenápadná zpráva z poloviny května. Místopředseda ČSSD Roman Onderka se tehdy deníku Právo svěřil, že partaj zvažuje prodej několika nemovitostí ze svého poměrně rozsáhlého realitního portfolia. Mělo jít jen o menší budovy bez nájemců. Onderka tvrdil, že inkasované peníze by strana použila na opravy jiných pronajímaných nemovitostí. Tedy ne na látání dluhů.

Účetnictví ale ukazuje, že její finanční problémy jsou mnohem dramatičtější, než aby je dokázal zahladit prodej dvou nebo tří prázdných domů. A že případný neúspěch v podzimních volbách by pro nejstarší českou politickou stranu znamenal ránu do vazu.

Aktuálně tíží sociální demokracii dva velké úvěry. První z nich má sjednaný se společností Cíl, tedy akciovkou, kterou ČSSD sama vlastní a jejímž hlavním majetkem je Lidový dům a tiskárna. Úvěr ve výši 144 milionů korun, který sociální demokraté prakticky poskytli sami sobě, je splatný na konci roku 2022.

Jan Němec

Ještě víc dluží partaj Fio bance. Podle údajů Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran ČSSD ze sjednaného 220milionového kontokorentu vyčerpala 170 milionů a splatnost půjčky, za niž strana ručí pražským Lannovým palácem, připadá už na konec letošního listopadu. Jen na úrocích za tyto dvě půjčky loni strana zaplatila přes sedm milionů korun.

O to hůře se vedení strany musí sledovat vývoj volebních preferencí. Pokud by došlo na nejhorší a sociální demokracie se propadla dokonce pod tři procenta, znamenalo by to nevyhnutelně jediné. Přišla by o drtivou většinu zbytku státních dotací, dříve či později se dostala do platební neschopnosti a reálně by hrozilo, že nakonec přijde o nemovitosti za stovky milionů.

Cena za neúspěch

Dalším největším dlužníkem v pořadí je druhý z bývalých hegemonů české politiky: ODS. Občanští demokraté měli na konci loňského roku podle výroční zprávy dva velké úvěry, oba stejně jako sociální demokraté vedené u Fio banky. První, dlouhodobý činil 46 milionů a krátkodobý 55 milionů korun.

Stejně jako u ČSSD také v případě ODS mají dluhy kořeny v minulosti. Obě partaje doplatily na to, že po štědrých letech, kdy dominovaly Poslanecké sněmovně, Senátu a do značné míry i regionům, nedokázaly přibrzdit v rozletu po volebních neúspěších. Ty byly přitom finančně extrémně bolestivé.

Například ODS ještě v roce 2011 dostala na provozních dotacích zhruba 125 milionů korun; v roce 2014 po volebním výprasku o rok dříve si ale musela vystačit jen se 68 miliony. Výsledkem bylo, že nový předseda Petr Fiala partaj převzal s více než padesátimilionovým dluhem, který se se stranou táhne dodnes. Loni i předloni nicméně dokázala zůstat i tak v plusu.

Sociální demokracie si na propad sice počkala o čtyři roky déle, ostuda ve všech posledních volbách ale stranu dostala do ještě horší situace, než v jaké byla dříve ODS. Loni inkasovala od státu dotace jen za 67 milionů korun. Utratit ale dokázala přes 140 milionů a skončila ve ztrátě téměř 31 milionů korun.

Molochy a štiky

Současné osazenstvo Poslanecké sněmovny by se z hlediska financí dalo s určitou mírou zjednodušení rozdělit na dvě skupiny.

První jsou „tradiční“ partaje s mnoha členy a širokou sítí regionálních buněk, které zaměstnávají desítky lidí. Tyto strany mají vysoké, v průměru více než stomilionové roční náklady. Druhou skupinu tvoří mladší partaje s podstatně méně členy, skromnějším stranickým aparátem, a tedy i menšími útratami.

Z hlediska hospodaření je mezi oběma skupinami dramatický rozdíl ve struktuře nákladů. Na rozdíl od malých stranických štik ČSSD, KDU-ČSL, komunisté a ODS zaměstnávají desítky lidí, za které utratí desítky milionů ročně. Rekordmanem byla loni v tomto směru KSČM se 76 zaměstnanci na plný úvazek a dalšími 170 „dohodáři“, za které utratila celkem přes 42 milionů korun.

Podobné sociální cítění prokázala ČSSD se sedmdesátkou zaměstnanců a celkovými personálními náklady přes 37 milionů. Pro lepší představu, v případě komunistů představovaly mzdy více než třetinu a u sociálních demokratů asi čtvrtinu všech nákladů.

Naproti tomu třeba SPD Tomia Okamury nebo Starostové mají po jednom stálém zaměstnanci, za kterého - společně s několika částečnými úvazky -utratili loni řádově jen stovky tisíc. Vůbec žádného „full time“ pracovníka pak nemají Piráti s personálními náklady okolo 700 tisíc za rok.

Krvavé volby

Obě výše zmiňované kategorie politických partají ovšem mají jedno společné: vůbec nejvíc jejich stranické kasy krvácejí v době předvolebních kampaní. V Česku, kde se nějaké volby konají prakticky každý rok, je to samozřejmě velký problém.

Při srovnání výdajů na kampaně v jednotlivých letech lze nicméně vypozorovat jeden trend. Straničtí pokladníci nejvíce trpí v letech s významnými plebiscity - tedy těmi do parlamentu a regionálních zastupitelstev. Když se naopak konají „jen“ volby do europarlamentu, penězovod k reklamním agenturám přiškrtí a hojí se po náročnějších letech.

Typickým příkladem byl rok 2019, kdy se volilo právě jen do Bruselu, respektive Štrasburku. S výjimkou komunistů skončily všechny strany v prosinci v černých číslech. Naopak loni kvůli krajským a senátním volbám převažovaly partaje se záporným hospodářským výsledkem. Jaká byla v posledních letech konkrétní čísla?

Vůbec nejvíc utratily strany v Česku za předvolební kampaň při parlamentních volbách v roce 2017. Celkem je podle výročních zpráv stály volby téměř 520 milionů korun. Partaje se rozšouply i při loňských krajských a senátních volbách, kdy činil výsledný účet téměř 424 milionů. Naopak o rok dříve - u eurovoleb - si vystačily se 150 miliony.

Co se loňského roku týče, vůbec nejrozmařilejší kampaň měla na svědomí ODS - vyšla na více než 78 milionů. Se 76 miliony následovalo ANO a poté s velkým odstupem ČSSD a KDU-ČSL zhruba s padesátimilionovými náklady.

Straníci sobě

Co se příjmů týče, hlavní položkou v účetnictví českých politických stran jsou provozní dotace od státu - představují dominantní zdroj příjmů. Jasným lídrem byla loni nejsilnější strana: ANO inkasovalo ze státního rozpočtu přes 132 milionů korun, což byly čtyři pětiny celkových příjmů.

Mnohem zajímavější položku ve výnosové části výsledovky než podle tabulek počítané státní příspěvky však představují příjmy z členských poplatků, a především darů.

Asi nebude velkým překvapením, že nejvíc příspěvky na roční známku ve stranické knížce vynášejí opět stranám s delší tradicí a početnější členskou základnou. Sociální demokraté a komunisté loni od straníků inkasovali shodně 12 milionů korun, o polovinu méně přispěli do stranické kasy členové ODS.

Z výročních zpráv a seznamů dárců nicméně vyplývá, že samotný členský poplatek je pro významné členy - poslance, senátory nebo zastupitele - jen zlomkem příspěvku k hladkému finančnímu chodu strany. Přední straníci figurují u většiny partají také v čele žebříčků soukromých dárců.

U některých stran přitom až podezřele kulaté a opakující se částky téměř svádějí k dojmu, že straníci odvádějí prostřednictvím darů de facto desátky. Typickým příkladem je SPD Tomia Okamury, kde u poslanců převažují stotisícové dary, zatímco nižší politické šarže mohou přihodit jen 50 tisíc. U hnutí ANO zase třeba 200tisícový příspěvek Vítězslava Jandáka připomíná spíš „správní poplatek“ za podzimní (neúspěšnou) kandidaturu do Senátu v barvách ANO. Podobně přispívali i další kandidáti.

Kdo z politiků loni rozdával nejvíc? Mezi insider podporovateli patří přední místa například sociálnědemokratickému politikovi Petru Bendovi, který partaji poslal loni na účet rovný milion korun. Ještě o sto tisíc více převedl ze svého europoslaneckého platu na účty ODS Jan Zahradil. Půlmilionové částky svým stranám poslali také například Ivo Valenta a Petr Zimmermann, kteří rovněž pomohli ODS, nebo hejtman Petr Netolický z ČSSD.

A například čtyři přední zástupci KSČM - Jiří Dolejš, Miroslav Grebeníček, Stanislav Grospič a Kateřina Konečná -jen loni přispěli partaji dohromady více než 675 tisíci korun.

Vedle toho na seznamech dárců nesmějí chybět ani podnikatelé. Obecně nejvíc donorů z řad právnických osob mají ANO a ODS. Ty zároveň mají i nejštědřejší (nebo nejmovitější) soukromé přispěvatele. Zatímco u České pirátské strany přes 2,7 tisíce dárců - fyzických osob zaplatilo v průměru příspěvek 1975 korun, u ODS byla podporovatelů jen asi polovina. Zato ale s průměrnou výší daru 36,5 tisíce korun.

Levicoví realitní baroni

Bez zajímavosti není ani pohled na majetkové poměry jednotlivých stran. Ty malé a mladé toho mnoho nemají. Paradoxně nejbohatší jsou tak s velkým náskokem dvě levicové partaje: ČSSD a KSČM. Obě by se daly s nadsázkou nazvat realitními společnostmi - díky historickému dědictví mají zajímavá nemovitostní portfolia. Ta jim na nájmech přinášejí řádově desítky milionů ročně.

ČSSD díky restitucím získala zpět více než desítku zajímavých realit v Praze i regionech. Mezi ty nejznámější patří pražský Lidový dům (vlastněný přes stoprocentně ovládanou akciovku Cíl) a Lannův palác poblíž Masarykova nádraží. Kromě toho ale sociální demokracii patří také další nemovitosti například v Olomouci, Pardubicích, Českých Budějovicích nebo Kladně.

Nejvíce se o jejím nemovitém majetku dá dočíst ve výroční zprávě v sekci o závazcích. Když straně v roce 2016 zcela reálně hrozilo, že bude muset potomkům advokáta Zdeňka Altnera platit téměř 340 milionů korun, sjednala si smlouvu o případném budoucím úvěru ve stejné výši. Za ten pak ručila regionálními „lidovými domy“. Když je nechala v roce 2018 ocenit znalcem, dospěl k celkové tržní hodnotě 905 milionů korun.

U komunistů tržní cena nemovitostí známá není, výroční zpráva zmiňuje jen tu účetní. V budovách a pozemcích má podle ní KSČM asi 180 milionů korun. Tržní skutečnost nicméně bude podstatně vyšší. Ostatně na nájmech za své nemovitosti loni KSČM inkasovala přes 20 milionů korun. Naproti tomu ČSSD se svým portfoliem utržila od nájemníků 16,2 milionu korun.

U jiných stran už jsou nemovité majetky podstatně menší. Například ODS naopak svou nejcennější nemovitost - bývalé sídlo na pražském Jánském vršku - prodala už v roce 2011 za necelých 140 milionů korun. Nejcennější je tak nyní její brněnské sídlo. Téměř na stovku milionů by dnes nejspíš znalec ocenil také centrálu KDU-ČSL v Praze - Palác Charitas.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.