Švédský biolog se zkrátka rozhodl udělat v přírodě na vědeckém základě pořádek. Na jeho odkazu funguje dodnes klasifikace přírody a dle řeckých slov taxis (uspořádání) a nomos (zákon) se nazývá taxonomií. 

Vědecký pořádek se rozhodla nastolit i Evropská unie, nikoli však v houbách či minerálech, ale v lidském konání. A to aby bylo jasné, jak ta která činnost přispívá ke klimatické změně. Taxonomie EU vzniká už několik let a třeba lesníci či správci digitálních dat vědí už od loňska, na čem jsou. Do obecného povědomí však pojem pronikl až ve chvíli, kdy se na přetřes dostali plynaři a „jaderníci“. Taxonomie tak už po prvním lednovém týdnu aspiruje na slovo roku a nejeden politik, lobbista či aktivista sebevědomě prohlašuje, jak ji upravit.

Zapadá přitom to, co zdůrazňovali její bruselští autoři, tedy že má jít o přísně vědeckou klasifikaci na základě prokazatelných a vyargumentovaných poznatků. To však nejpozději během debat o jádru a plynu přestalo platit. Nebo lze opravdu seriózně tvrdit, že výroba elektřiny z jádra brání klimatické změně, ale pouze do roku 2045 a pak už jí bránit nebude? Nebo naopak, že pálení plynu klimatu neškodí, a to jen proto, že na něm některé země postavily svou energetickou strategii? 

To už má s Linného odkazem pramálo společného a jde ve skutečnosti o boj zájmových skupin a jednotlivých vlád. Jaderné elektrárně tak budeme bohužel i do budoucna říkat jen jaderná elektrárna, a nikoli hezky po linnéovsku Ergasterium atomicum climaticum.