Když v roce 1934 dokončili na pražském Žižkově funkcionalistickou budovu tehdejšího Všeobecného penzijního ústavu, vyvolalo to mimořádný architektonický ohlas. Nejen doma, ale také ve světě. Dokonce takový, jakého se za hranicemi už nedostalo žádné jiné moderní československé nebo české stavbě. Teď, 88 let po slavnostní kolaudaci, se o památkově chráněné budově, kterou zná většina Čechů jako dlouholeté sídlo odborů, znovu velmi hlasitě mluví. Chystá se totiž její zásadní rekonstrukce.

Mezi památkáři, historiky architektury a dalšími lidmi z oboru už ­ovšem takové nadšení nevyvolává. Třicet profesorů a dalších osobností z několika univerzit a vysokých škol (včetně dvou v Bratislavě a jedné v německých Cáchách) dokonce v otevřeném dopisu novému ministrovi kultury Martinu Baxovi (ODS) vyjádřilo obavu z toho, „že bude-li tato funkcionalistická stavba světového významu narušena, Praha tak bude v očích světové kulturní veřejnosti zostuzena“.

Za projektem stojí současní vlastníci objektu, což je rodina Valových, která je známá především jako majitel společnosti Siko, největšího tuzemského prodejce koupelnového vybavení. Investoři odmítají, že by chystaná rekonstrukce poškodila vzhled a charakter domu, který bývá označován za první československý mrakodrap. Zatímco nyní jsou v objektu především nefunkční kanceláře, nově by tam největší část měly tvořit stovky moderních dostupných nájemních bytů – pro mladé, studenty, hasiče, učitele nebo zdravotní sestry.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

„Nechceme dům opravit, rychle vydělat a zmizet. Nepřipravujeme žádné krátkodobé pronájmy ani hotel, byť by mohly mít lepší ekonomiku. Dům je pro nás rodinnou investicí a bude sloužit dlouhodobému nájemnímu bydlení,“ citovaly Vítězslava Valu loni na podzim Seznam Zprávy. Dům Radost, jak se nyní stavba jmenuje, by měl rovněž sloužit jako společenské a kulturní centrum. „Historická hodnota stavby rekonstrukcí neutrpí,“ tvrdí i studio Qarta architektura, které úpravu památkově chráněné budovy pro investora připravuje.

Dvě patra nahoru

Proti plánované rekonstrukci se vedle třicítky signatářů otevřeného dopisu ministru Baxovi postavil rovněž Národní památkový ústav či Klub za starou Prahu, k nimž se posléze připojila i radnice Prahy 3, která původní souhlas změnila na nesouhlas. Podle radního Pavla Křečka (TOP 09 a STAN) se tak stalo po upozornění Komise pro urbanismus, veřejný prostor a regeneraci městské památkové zóny, která záměr investora nedoporučila ke schválení.

Kritizují především chystané zvýšení dvou nejnižších křídel budovy o dvě patra a částečné zastavění dvorů mezi jednotlivými křídly. Tím se u této památky poškodí její kompozice. „Stejně škodlivé bude i zaplnění prostorů mezi křídly, které ji připraví o unikátní volný půdorys,“ upozornili vysokoškolští pedagogové v dopise ministra kultury. Také Národní památkový ústav považuje „za nežádoucí a nevhodné nástavby nejnižších křídel a zástavby dvorů“, protože by takové „změny objemu výrazně degradovaly hodnoty této ikonické stavby českého funkcionalismu“. Kritici chystané přestavby se rovněž obávají o osud interiérů, kde se dochovala spousta detailů z původního prvorepublikového vybavení včetně dveří nebo osvětlení. A volají po citlivější rekonstrukci.

S plánovanou rekonstrukcí ovšem souhlasí odbor památkové péče pražského magistrátu, což je pro investory naprosto klíčové. Stanovisko Národního památkového ústavu totiž není závazné, je jen jedním z podkladů při posuzování žádosti. „To, že se odbor památkové péče s písemným vyjádřením Národního památkového ústavu ve správním řízení neztotožní, není v běžné praxi nic neobvyklého,“ říká mluvčí magistrátu Vít Hofman.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

A dodává, že odbor památkové péče si vyžádal další odborné posudky včetně vyjádření poradního Sboru expertů pro památkovou péči nebo Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Obě instituce s rekonstrukcí za určitých podmínek souhlasily.

„Snažíme se vidět věci v kontextu. Dům nechal původní vlastník desítky let chátrat. A dnes je fakticky neprovozuschopný. Je ekologickou ,katastrofou‘. Nevyhovuje žádným současným normám, je technologicky zaostalý. Architekti Honzík a Havlíček už ve své průvodní zprávě z roku 1929 předpokládali možnost úprav půdorysů, adaptace a dokonce i rozmontování celé budovy a využití materiálů na jiné stavbě. Sami uváděli, že budova nemusí v čase vyhovovat potřebám. A takto bychom mohli pokračovat. Jsme přesvědčeni, že naše motto ,Péče o minulost, starost o budoucnost‘ zcela naplňujeme,“ uvádí Tomáš Kašpar, manažer celého projektu.

K chystanému zastavění dvorů uvedl: „Kolem objektu vede nevzhledná poškozená několik metrů vysoká zeď, za kterou se skrývají sklady, popelnice s odpadky, staré nepoužitelné garážové přístavky, nevzhledné výdechy vzduchotechniky. My k domu přistupujeme velice citlivě,“ říká. Podle něj nemají lidé budovy v centru obcházet, ale musí se do nich pustit život, otevřít je. Citlivě se podle něho přistupuje rovněž k inte­riéru, kde se zachovávají tisíce položek, například celá schodiště, foyer, zasedací sály, kino nebo celé jedno podlaží bytů a jedno kanceláří.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

„Po dvou letech práce se nám podařilo získat více než šedesát stanovisek k tomu, abychom mohli podat žádost o územní rozhodnutí, a to jsme také učinili. Věříme, že Dům Radost svou hodnotu má. Ale ztrácí ji. My ji prvnímu pražskému mrakodrapu znovu vrátíme. Ostatně si to přeje i veřejnost. Podle nezávislého průzkumu 75 procent osob nemá žádný důvod do objektu vstoupit a devadesát procent si přeje jeho revitalizaci a změnu funkce. Budova bude zachráněna pro příští generace,“ tvrdí Kašpar.

Do investorských plánů ovšem může ještě zasáhnout ministerstvo kultury. Vedle otevřeného dopisu třiceti představitelů univerzit a vysokých škol totiž dostalo oficiální žádost Národního památkového ústavu, aby souhlas pražského magistrátu s renovací žižkovské památky prověřilo. „Ministerstvo kultury i pan ministr pochopitelně budou postupovat v souladu s právními předpisy, přičemž lze souhlasit se signatáři otevřeného dopisu v tom, že památková hodnota této funkcionalistické stavby je zjevná,“ říká Ivana Awwadová z tiskového oddělení ministerstva. Podle ní si úřad Martina Baxy vyžádal podklady od pražského magistrátu, které ovšem ještě do minulého týdne nedorazily.

Padnou Vojenské stavby?

Žižkovský Dům Radost není jedinou stavbou, kde se střetly pohledy památkářů a investorů. Aktuálně se úřady zabývají žádostí majitele někdejší administrativní budovy Vojenských staveb v těsném sousedství pražského Nuselského mostu. Byla vybudována podle návrhu uznávaného architekta Jana Hančla, který je například také autorem postmoderního experimentálního sídliště Písnice v Praze. Vojenské stavby pocházejí z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a jsou typickým představitelem brutalismu.

„Přestože je to budova sebevědomá a brutalistní, je citlivě vložena do staré zástavby, respektuje římsu i střešní krajinu a je přirozeně začleněna do okolí. Svou odhalenou strukturou je nejen architektonickou, ale i technickou památkou ukazující tehdejší stavební postupy,“ říká sochař Pavel Karous, který se vizuálnímu umění a architektuře z dob normalizace věnuje dlouhodobě – vydal o tomto tématu obsáhlou publikaci Vetřelci a volavky.

Připomíná, že Vojenské stavby se dochovaly v takřka původní podobě vlastně jen díky tomu, že dlouhé roky sloužily jako velký nosič reklamy. Společnost Jizera Invest, která dům vlastní, ovšem hodlá stavbu zbourat a na jejím místě postavit jiný objekt. Tvrdí, že aktuální stav budovy je objektivně nevyhovující. Přestože se proti demolici postavil Národní památkový ústav, odbor památkové péče pražského magistrátu s likvidací souhlasil, protože stavba podle něj nevykazuje takové památkové hodnoty, aby bylo její zachování nutné. „Nejde o výjimečného reprezentanta architektury své doby. Jediným hodnotným prvkem je plastika na fasádě parteru, kterou odbor požaduje zachovat,“ cituje z rozhodnutí pražského magistrátu server iRozhlas.cz. I tak se ale zatím nic bourat nebude. Radnici Prahy 2, která má poslední slovo, totiž chybí ke konečnému rozhodnutí, jestli půjde dům k zemi, či nikoli, některé potřebné dokumenty od majitele.

Pavel Karous upozorňuje na další vzácné stavby, které už z Prahy definitivně zmizely: například Hotel Praha, komplex Transgas nebo telefonní ústředna v Dejvicích. V ohrožení jsou podle něj i další objekty, třeba kulturní dům Eden. Za necitlivou označují experti rovněž přestavbu někdejšího sídla Mezinárodního svazu studentstva na Josefově, která byla postavená v roce 1974 podle návrhu Stanislava Hubičky, který v roce 2011 obdržel cenu Grand Prix architektů za celoživotní dílo.

Z mimopražských staveb památkáři upozorňují například na demolici obchodního domu Ještěd v centru Liberce, díla architekta Karla Hubáčka, autora ceněného horského hotelu na vrcholu Ještědu. Obchodní dům, který byl postavený v sedmdesátých letech, nezachránily ani protesty a petice tamních obyvatel. Na jeho místě paradoxně vyrostlo nové nákupní centrum Fórum.

Nejde přitom jen o domy, ale například také o stovky soch nebo plastik. Ačkoli vyrostly za normalizace, znalci umění mnohé z nich pokládají za hodnotná a cenná díla. „Za posledních dvacet let jich jenom v Praze zmizelo asi 650,“ uvádí sochař Karous. Zatímco v letech 1960 až 1989 vzniklo v hlavním městě okolo 2,8 tisíce soch, plastik a dalších artefaktů, mezi lety 1990 a 2018 jich bylo pouhých 75.

„Většina z nich zmizela nenávratně, různé keramické mozaiky nebo betonové realizace. Když se pídíte po příčinách zničení, odstranění, oficiální argument je obvykle antikomunistický: všechno, co se udělalo před listopadem 1989, se musí zašít do pytle, natřít na černo a spustit do studny,“ říká Karous. „Jenže ve skutečnosti umělecké dílo nevyhovovalo komerčním zájmům nových vlastníků, mnohdy byla na jejich straně velká dávka ignorance. V takových případech byla moje jediná radost jít za tím majitelem a říct mu, že zničil sochu, která má cenu třeba deseti milionů korun, a pak už jen sledovat výraz v jeho obličeji.“ 

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Profimedia.cz

Profimedia.cz

Profimedia.cz

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Žižkovská památka

• Budova byla postavena v letech 1932 až 1934 podle návrhu mladých architektů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka.

• Je vysoká 52 metrů.

• Náklady na výstavbu činily 64 milionů korun.

• Původně v ní bylo 700 kanceláří.

• V roce 1951 byla stranickým rozhodnutím přidělena odborům, nejprve sloužila Ústřední radě odborů, posléze Revolučnímu odborovému hnutí a po listopadu 1989 Českomoravské konfederaci odborových svazů.

• Od roku 1958 je kulturní památkou.

• Od roku 2019 je její název Dům Radost.

Jediní majitelé

Odborové svazy prodaly své dosavadní sídlo na pražském Žižkově v roce 2018 přibližně za miliardu korun. Nový spoluvlastník objektu, podnikatel Martin Louda, který vedl plánovanou rekonstrukci, se loni v létě rozhodl projekt opustit. Svůj pětinový podíl prodal rodině Valových, vlastnící koupelnářskou společnost Siko. Valovi se tak stali jedinými majiteli domu. Cenu ani jedna strana nesdělila.