Vedle očekávaného propadu ruského rublu a akcií Sberbank přinesla válka na Ukrajině i strmý pokles ceny emisních povolenek. U nich se napjatě očekávalo, kdy překročí psychologickou hranici sto eur za tunu vypuštěného CO₂, místo toho však během středy zamířila cena směrem dolů pod sedmdesát eur. To je sice stále dvakrát více než před rokem, kdy už z průmyslu i energetiky zaznívaly hlasité obavy ohledně dopadů příliš vysokých cen na koncové ceny elektřiny, více než třetinový propad hodnoty však nezaznamenaly povolenky od roku 2014. 

Zatímco u ruské měny či bank jsou příčiny poklesu zřejmé, u emisních certifikátů to úplně jasné není. Nejistota kolem budoucnosti dodávek a rekordní ceny zemního plynu nahrávají spalování špinavého uhlí, a tedy i vysoké poptávce po povolenkách. Na druhou stranu sílí i volání vlád po energetické nezávislosti na Rusku, a tím pádem i po urychlení přechodu k zeleným zdrojům či renesanci jádra, které žádné povolenky nepotřebují. 

Za vším tak bude spíš obecná panika na trhu, kdy rizikoví spekulanti utíkají do bezpečnějších přístavů. Právě oni, nikoli poptávka z průmyslu a energetiky, které povolenky opravdu potřebují, stáli za nebývalým zdražením posledních měsíců.

Povolenky byly a jsou častým terčem kritiky. Prý jsou jen netržním regulatorním nástrojem, který komplikuje fungování energetických trhů. Poslední vývoj však ukazuje, že se naopak na volném trhu etablovaly výborně. Více než racionálním základem se jejich cena řídí emocemi, panikou a aktuální náladou investorů, stejně jako ropa, akcie či kryptoměny. To však překvapivě funguje a vedlo to ke zdravé korekci spekulacemi přepálené ceny. Následovat by měla i cena elektřiny. Pokud ne, ukáže se, že četní kritici, vinící povolenky z prudkého zdražení posledních měsíců, neměli pravdu.