Slovo Dönerpreisbremse zní jako špatný vtip, jímž se někdo chce dostat pod kůži ultralevicové straně Die Linke, pohrobkovi někdejší vládnoucí východoněmecké komunistické strany. Brzda na ceny kebabu (česky raději říkáme strop, ale význam je tentýž) coby akutní politický požadavek?

A přece je to právě tak. Prudce rostoucí cena döner kebabu vede v Německu k rostoucímu volání po vládním dotačním programu, který by udržel tento inflací zasažený pokrm, jeden z nejoblíbenějších v zemi, v cenově dostupné hladině. Politici se s tímto požadavkem voličů stýkají stále častěji. 

Proč je inflace? 

Dokonce i spolkový kancléř Olaf Scholz si již zvykl, že při veřejných vystoupeních musí odpovídat na dotazy o cenách kebabu. Jeho vláda proto dokonce na sociálních sítích vysvětluje, že růst cen je částečně způsoben rostoucími náklady na mzdy a energie. „Je docela zarážející, že kamkoli přijdu, ptají se mne hlavně mladí lidé, jestli by cena döneru neměla být zastropována,“ řekl Scholz. 

Nejčerstvěji se tématu chopila krajně levicová strana Die Linke, která chce v parlamentu zavedení tzv. Dönerpreisbremse zcela vážně navrhnout. Když lze tímto způsobem v některých částech země (jde o země bývalé NDR) držet na uzdě vysoké nájmy, co by to nešlo s dönerem, argumenují (post)komunisté. Partaj uvádí, že v některých městech již kebab stojí až 11 eur, přičemž ještě před dvěma lety to byla jen čtyři eura.

Strana doporučuje stanovit cenový strop na 4,90 eura a 2,90 eura pro mladé lidi, zejména z nižších příjmových vrstev, pro které tento pokrm tvoří základ každodenního stravování. Znamená to, že pokud byste chtěli superlevný kebab, musíte k tomu mít občanku a daňové přiznání; komunistův ráj. 

Podle odhadů Die Linke by dotační program stál čtyři miliardy eur ročně . Partaj navrhuje, aby každá domácnost dostávala poukázky na denní příděl döneru. To je jasnozřivé, protože základní potraviny by při zavedení jejich požadavků nakonec pouze na příděl jistě byly.

Tržby z prodeje kebabu, který do Německa přivezli turečtí přistěhovalci a přizpůsobili ho místním chutím, se v Německu odhadují na sedm miliard eur ročně. Jen v Berlíně se ročně spotřebuje asi 1,3 miliardy dönerů - 400 tisíc denně. 

Láce, nebo maso? 

Naštěstí pro zbytek německé populace je levice v pohledu na Dönerpreisbremse rozdělená. Zatímco Die Linke nekompromisně požaduje kebab levný, pro Zelené je v kebabové politice první prioritou absence masa. Hanna Steinmüllerová, zelená poslankyně Bundestagu, se řečeným problémem otázkou zabývala v parlamentu na začátku tohoto roku. „Pro mladé lidi je to právě teď stejně důležité jako to, kam se přestěhují, až odejdou z domova,“ řekla kolegům a kolegyním. „Jako zástupci voličů jsme povinni na tyto různé pohledy upozorňovat,“ citoval ji v únoru list Stuttgarter Zeitung.

O dotačním programu na heroin, jehož cena značnou část mladých Němců také zajímá, se levicová scéna nezmiňuje. Vzorec, podle něhož je to pro mnoho lidí důležitější než jejich příští bydliště, přitom zůstává zachován – heroin je drahý dlouhodobě a navíc neobsahuje maso.  

Spolkový kancléř Scholz regulaci cen vyloučil, protože je podle něho v ekonomice založené na volném trhu nerealizovatelná. Opomenul přitom vysvětlit fakt, že v případě nájmů tentýž tah provést šlo. Namísto toho pochválil „dobrou práci Evropské centrální banky“ při snižování inflace. 

Globalizace a dada 

Kebabová politika dobře ilustruje vývoj německé společnosti za posledních 90 let. Na jedné akci Scholze oslovil mladý německý Turek se slovy: „Platím za kebab osm eur... mluvte s Putinem, chci platit čtyři eura.“ Narážel tím na skutečnost, že zdražení kebabu se odvíjí od zdražení energií, jež má částečný původ ve sporu Německa s Ruskem.

Posun je zřejmý: zatímco ve 30. letech minulého století připadla kolaborace se zločinným moskevským režimem nepravým šlechticům (Joachim von Ribbentrop získal šlechtický titul adopcí a byl tak horlivým nacistou, že si z něho kvůli tomu dělal legraci i Adolf Hitler, dnes Němci poptávku po tomtéž outsourcují potomkům tureckých gastarbeiterů. Globalizace v akci. 

Ne dost na tom. V reakcích na sociálních sítích někteří mladí lidé vyzývali k návratu Angely Merkelové s tím, že Scholzova předchůdkyně měla jako kancléřka „döner pod kontrolou“. Naneštěstí pro tento argument není známo nic o tom, že by se Angela Merkelová regulací cen kebabu zabývala. Pokud by tak však činila, bezpochyby by k tomu použila svoji pravou ruku stran peněz, ministra financí. Tím nebyl nikdo jiný než dnešní kancléř Olaf Scholz.

Pomyslný kruh kebabové politiky se tak uzavírá dostatečně absurdně, aby to uspokojilo i nejnáročnějšího příznivce dadaismu.