Proč chodit pro jídlo do supermarketu, když mi může běhat po dvorku? Češi znovu objevují chovatelství drobného hospodářského zvířectva – nejen coby koníček, ale také jako možnost nebýt tolik závislý na zdražujících potravinách v obchodech a restauracích. A když si o víkendu upečou k obědu vlastního králíka, vědí, co jedí.

„Malochovů, respektive drobnochovů, skutečně přibývá,“ potvrzuje Ondřej Matouš, předseda Ústředního výkonného výboru Českého svazu chovatelů. A dodává, že některé chovy jsou jen s pár zvířaty.

„Trend je to několikaletý a důvodů bude zřejmě více, nejenom zvyšující se cena drůbežího či králičího masa. Svůj podíl má i návrat k přírodě a příklon k ekologii,“ dodává Matouš.

Oblíbená jsou zejména užitková plemena drůbeže a králíků. Ostatně podle údajů Českého statistického úřadu loni přibylo 2,8 milionu kusů drůbeže, což je meziroční nárůst o více než dvanáct procent. Tento údaj ovšem zahrnuje rovněž velkochovy. Pro nemalou část soukromých chovatelů jde spíše o koníček a zábavu než o vlastní zdroj vajec či masa.

Typický český chovatel

Zvyšující se zájem o vlastní drobný chov králíků nebo slepic zaznamenal také dlouholetý úspěšný chovatel Karel Čadil, který bydlí kousek za Prahou. Má desítky kusů drůbeže, králíků a také asi 200 holubů. Ani si už skoro nepamatuje, kdy jel naposledy do obchodu pro vajíčka. Všechno má z vlastních zdrojů, a to si pro „výslužku“ k němu jezdí také jeho děti se svými rodinami – nejen pro vejce, ale třeba také pro králičí nebo drůbeží maso. Přebytky dokonce prodává.

„U mě ale převládá to, že chovatelství je můj koníček, už od mládí, kdy jsem v nějakých dvanácti třinácti letech začínal s holuby,“ říká Čadil, který má doma velkou sbírku cen z domácích i zahraničních veletrhů či chovatelských výstav. Říká, že v chovatelské komunitě se teď hodně mluví o tom, že kvůli narůstající drahotě bude přibývat lidí, kteří si pořídí drůbež nebo jiná užitková zvířata. „Určitě k tomu dojde. Kdo bude mít možnost, pořídí si alespoň pár slepic a králíků,“ odhaduje Čadil.

Ve svých 75 letech je typickým představitelem českých chovatelů. „U tradičních druhů, jako jsou právě králíci, drůbež a holubi, jsou chovatelé spíše středních či starších ročníků,“ potvrzuje šéf chovatelského svazu Ondřej Matouš. Existují rovněž regionální rozdíly. Například jižní Morava je podle Matouše bohatá na chovy vodní drůbeže, na západě Čech je zase hodně hrabavé drůbeže.

Český svaz chovatelů aktuálně registruje takřka patnáct tisíc lidí. Jako u jiných obdobných organizací nastal největší odliv členů počátkem devadesátých let minulého století. „Hlavním důvodem bylo to, že před rokem 1989 se nedalo krmivo pro drobné zvířectvo sehnat jinak než prostřednictvím svazu, takže tendenci sdružovat se měli i lidé, kteří byli členy z praktických důvodů. Dnes se základna vyprofilovala do skupiny nadšenců holdujících chovatelství,“ konstatuje Matouš.

Obtěžující kokrhání

Někteří lidé chovají malá užitková zvířata na zahrádkách, nebo dokonce ve městech. Jenže tady to může vyvolávat sousedské spory. „Nejen ve městě, ale i na venkově se chovatelé setkají s tím, že sousedům vadí kokrhání kohoutů či jiné zvukové projevy zvířat,“ upozorňuje Matouš.

Chovateli Milanu Krátkému z jedné středočeské obce kvůli kohoutímu kokrhání přišel před časem anonymní dopis. „Tento váš silný jedinec nám opravdu velice znepříjemňuje pobyt doma přes den,“ stálo v listu. „Věříme, že se vám situaci podaří vyřešit a nebudeme nuceni přistoupit k dalším krokům. Děkujeme, vaši sousedé.“ Rodina Krátkých měla v tu dobu čtyři slepice a jednoho kohouta. Nejen kvůli vajíčkům – se vzácným druhem jezdil pan Krátký na výstavy. Ani výhrůžný dopis ho ale od koníčku neodradil.

Tomáš Novák

Mimochodem, dramaticky skončil před dvěma lety spor na jihu Francie. Právě kvůli hlasitému kokrhání tam jeden muž zabil sousedova kohouta Marcela. Nakonec skončil u soudu, kde dostal podmíněný pětiměsíční trest. Bezprostředně po útoku se zvedla nebývalá vlna solidarity se zabitým kohoutem, takže petici za „spravedlnost pro Marcela“ podepsalo více než sto tisíc lidí.

Razantní úbytek zabijaček

Pokud odhlédneme od chovatelství coby záliby, vyplatí se vůbec vykrmovat si vlastní králíky nebo se starat o slepice? Není stále levnější si pro maso nebo vajíčka dojít do obchodu? Podle Ondřeje Matouše se vlastní chov vyplatí. „Zvláště pokud máte možnost využít vlastní zdroje krmiva – seno, zrniny. U drůbeže, především zdrobnělých plemen, si zvířata značnou část potravy, pokud mají k dispozici výběh, obstarají sama,“ konstatuje Matouš.

Také ředitelka Okresní agrární komory v Českých Budějovicích Hana Šťastná předpokládá, že drobných chovatelů bude s narůstajícími cenami potravin přibývat. „Je logické, že se malochovatelství bude vracet,“ říká Šťastná. Připomíná, že když před lety vyskočila cena vajec, lidé si ve velkém pořizovali nosnice.

Naopak nelze v dohledné době očekávat, že by na venkově přibylo drobných chovatelů prasat. Vedení Agrární komory vydalo v únoru zprávu s dramatickým titulkem Tradiční zabijačka v ohrožení. Píše v ní, že tato společenská událost, která se po staletí udržuje v českých zemích mezi Vánocemi a Velikonocemi, je na ústupu.

„Pěkně vykrmených pašíků, kteří jsou základem zabijaček, v Česku ubývá a řada zemědělců v příštích letech plánuje omezit, nebo dokonce úplně ukončit chovy,“ konstatovala Agrární komora. S odvoláním na data Českého statistického úřadu uvedla, že zatímco v roce 2012 se uskutečnilo 125 tisíc domácích zabijaček, loni už to bylo jen 93 tisíc. „Klesá počet domácností, které si vykrmují prase v chlívku, ale snižují se i celkové stavy prasat v Česku,“ uvedla komora.

Podle ředitele Svazu chovatelů prasat Jana Stibala tento trend nejspíš nezmění ani aktuální výrazné zdražování vepřového masa, takže chlívky na vesnicích zůstanou nadále prázdné. Vykrmit si svého pašíka není nic levného. Výrazně rostou ceny krmiv, ale také selat. „Rostou všechny náklady, stále se to nevyplatí,“ říká Stibal. Změnil se ale rovněž životní styl, takže mnohým lidem už se nechce po návratu z práce starat o své prase. 

Jak dlouho trvá vykrmení králíka?

„Jsou na to různé názory. Uvádí se, že ideální je zabít králíka, když má 2,8 kilogramu živé váhy, což je něco mezi třemi a čtyřmi měsíci života. Protože potom už se zhoršuje konverze krmiva – králík už toho více projí, ale méně přibere. Tedy vykrmen je velmi rychle. Jenže v tomto mi určitě bude mnoho králíkářů odporovat, protože mají raději velkého králíka, který váží alespoň čtyři kilogramy. Potom to vykrmení trvá pět až šest měsíců, podle plemene.“

Ing. Alice Votavová ze Zemědělské akademie v Hořicích pro ČRo Hradec Králové