Jak potrestat ruského diktátora a válečného zločince Vladimira Putina za rozpoutání války na Ukrajině, která vede k bombardování nemocnic, k mučení a zabíjení nevinných civilistů? Kyjev už dlouhé měsíce přesvědčuje mezinárodní společenství, že je nutné vytvořit speciální mezinárodní tribunál, který bude soudit i vysoce postavené politiky Ruska zodpovědné za největší ozbrojený konflikt v Evropě po roce 1945. Mělo by se jednat o novodobou kopii norimberského soudu s nacistickými zločinci právě po skončení druhé světové války. 

Nyní jsou na Ukrajině (a v některých zemích EU) souzeni jednotliví ruští vojáci za páchání válečných zločinů. K nim by ale nikdy nedošlo, kdyby k invazi na suverénní stát nevydal rozkaz bez formálního vyhlášení války Putin. 

„Žádný z válečných zločinů by se na Ukrajině nestal, kdyby válka nezačala,“ zdůraznil britský odborník na mezinárodní právo a ředitel Centra pro mezinárodní soudy a tribunály na University College London Philippe Sands. Samotný rozkaz napadnout sousední zemi vnímá jako „matku všech zločinů“.

I proto souhlasí s tím, aby se vyšetřovatelé zločinů soustředili na vedení ruského státu a byl zřízen speciální tribunál pro jeho potrestání. A v tom jej podporuje ukrajinský stát. „Děláme všechno pro to, abychom takový tribunál vytvořili,“ řekl na konci listopadu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

Slabý soud v Haagu

V mezinárodním právu se jedná o málo vídanou věc. Přímo za agresi a zločiny proti míru nebyl po druhé světové válce nikdo odsouzen (za genocidu byli speciálním soudem OSN pro Jugoslávii souzeni Slobodan Milošević, Radovan Karadžić, Ratko Mladić), i když s tím od roku 2010 počítá Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu. Některé státy autoritu soudu neuznávají, jsou mezi nimi Spojené státy, Rusko, Čína nebo Izrael.

Nizozemská rozvědka nicméně v červnu uvedla, že se ruští agenti snaží do struktur soudu infiltrovat, aby získali informace, které soud shromažďuje o válečných zločinech Rusů na Ukrajině.

Teoreticky je možné obvinit Putina, členy jeho vlády a nejvyšší velení ruské armády z podezření ze spáchání válečných zločinů, jako jsou útoky na nemocnice. Mezinárodní trestní právo počítá s tím, že za určitých podmínek může soudní řízení probíhat bez přítomnosti obžalovaných. Odsouzení Putina i bez jeho přítomnosti by výrazně omezilo jeho svobodu pohybu a bylo by důležitým signálem pro celý svět. 

Speciální soud kromě Ukrajiny podporují východoevropské země, jako je Polsko nebo Česko. Naopak některé velké země EU, jako je Německo nebo Francie, s podporou Norimberku 2.0 pro Putina a spol. váhaly či stále otálejí.

Nechat si otevřené dveře pro jednání s Moskvou

„Některé země mohou invazi odsoudit, ale nechtějí úplně zavřít dveře jednání s Moskvou,“ řekl už v létě k opatrnému přístupu části zemí Andrij Smyrnov, zástupce náčelníka ukrajinského generálního štábu. Francie nicméně na začátku prosince jako jedna z prvních velkých hráčů mezinárodní politiky tribunál, který by soudil i Putina, podpořila. Podporu má také u bruselských organizací, v Evropském parlamentu i u Evropské komise.

O smysluplnosti speciálního soudu se snaží přesvědčit politiky v Berlíně nebo ve Washingtonu i právník Anton Korynevyč z ukrajinského ministerstva zahraničí. Američané se zatím k tomuto nápadu stavějí nejednoznačně, ale velvyslankyně Beth Van Schaacková pro globální trestní soudnictví už naznačila, že požadavek Kyjeva dává smysl.

Pokud by projekt podpořil i Washington, mohl by soudu poskytnout své zpravodajské informace. Naopak podle Korynevyče debaty s německými politiky a poslanci zatím tak povzbudivé nejsou. Vstřícnost k tomuto návrhu projevili z vládních stran zatím politici FDP a Zelených. Argumentují tím, že by bylo pro mezinárodní spravedlnost špatnou vizitkou, pokud budou za válečné zločiny souzeni jen řadoví vojáci, ale jejich velitelé a prezident nikoli. 

Kritici speciálního tribunálu pro Putina, Lavrova a spol. se obávají, že se tím podkope práce soudu ICC v Haagu a naopak hrozí politizace celého procesu. „Byl bych raději, kdyby německá vláda prosazovala změnu statutu ICC, která by umožnila vyšetřování agrese i bez souhlasu agresora,“ namítá například právní expert na mezinárodní zločiny z Evropského centra pro ústavní a lidská práva v Berlíně Andreas Schüller.