Na ropném trhu by se mohla opakovat cenová válka z roku 2020, píše server Business Insider. Tvrdí to analytici v reakci na údajné (ač nezdrojované) náznaky z Rijádu, že tamní vláda je ochotná jít s cenami výrazně dolů, aby přiměla k větší vstřícnosti partnery z ropného kartelu OPEC a země, které s ním spolupracují, především Rusko.

Saúdské království mělo signalizovat, že by cena ropy mohla klesnout až na 50 dolarů za barel, pokud se OPEC (společně s Rusy) nezaváže ke snížení těžby. Jinými slovy, Rijád naznačuje, že by se mohl rozhodnout zaplavit trh dodávkami ropy. To by razantně snížilo ceny, na čemž by nejvíce tratily ostatní členské země OPEC – a Rusko. 

Cenová válka na dohled 

Jde o to, že Saúdská Arábie má ze všech zmíněných zemí daleko největší těžební kapacitu. Ačkoli by po zlevnění ropa byla stejně levná pro všechny producenty, Rijád by se zahojil na množství, kdežto ostatní země by trpěly. 

To by bylo nepříjemné pro všechny. Rusko, jež ropou platí drahou válku proti Ukrajině, by to však postavilo do situace mimořádně obtížné. Jeho válečná ekonomika by neměla příjmy z prodeje ropy čím nahradit. 

„Vzhledem k tomu, že Rusko již prodává svou ropu se slevou a s vyššími náklady na těžbu, může mít prostředí nízkých cen na ropných trzích dopad na jeho schopnost financovat agresi na Ukrajině,“ napsal pro časopis IPS Luke Cooper, výzkumný pracovník London School of Economics.

Saúdská Arábie, faktický vůdce OPEC, se snaží udržet cenu ropy nad hranicí 100 dolarů za barel. Tlačí na členské země kartelu, aby vlastní produkci omezily. Saúdům, kteří těží ropu nejlevněji, se to samozřejmě snadněji řekne, než se to Kazachům nebo Iráncům udělá, a Rijád se neostýchá toho využít. 

Jako pást kočky 

Cena ropy se však pohybuje pod hranicí 80 dolarů, z čehož je vidět, že se Saúdům v jejich úsilí tak docela nevede. Proto přichází změna strategie, píše Business Insider s odvoláním na (opět nejmenované) zdroje listu Financial Times. Ty mají uvádět, že Rijád nyní plánuje ještě během tohoto roku roztočit kohouty naplno. To by představovalo zásadní změnu kurzu. 

„Saúdská Arábie už toho má dost,“ řekl Simon Henderson, expert na energetiku a oblast Perského zálivu z The Washington Institute. „Vedení OPEC je ošemetná věc. Může to fungovat dobře, ale je to také jako pást kočky – dlouhodobě je to skoro nemožné.“

Podle údajů agentury S&P Global Ratings patří Rusko v OPEC+ (jak ropná hantýrka označuje členské země kartelu a země s ním spolupracující) mezi nadproducenty. Podle jejích posledních dostupných údajů Moskva v červenci těžila 122 tisíc barelů nad svou denní kvótu. Také Írán a Kazachstán pravidelně překračují dohodnuté limity. 

Moskvu tlačí do rizika, že své mocné kolegy podráždí, především skutečnost, že její válka na Ukrajině za tři roky pekelně nafoukla její vojenské výdaje. Obrana a bezpečnost budou v příštím roce dohromady představovat 40 procent všech jejích federálních výdajů. 

Ropa = až 40 procent ruských příjmů 

Ruské finance jsou přitom do značné míry závislé na příjmech z ropy. I před začátkem války tvořila těžba plynu a ropy 35 až 40 procent rozpočtových příjmů země. Lze přepokládat, ačkoli oficiální čísla nejsou k dispozici, že při sankčních omezeních ze strany Západu tento podíl za války ještě procentuálně vzrostl. 

Právě z tohoto důvodu se Západ tolik zaměřil na omezení ruských ropných zisků. Vzpomeňme na omezení cen moskevské ropy na 60 dolarů, které zavedla skupina G7. Ačkoli se tato více než dva roky trvající akce neosvědčila podle očekávání, je stále považována za klíč k udržení stabilních dodávek ropy a zároveň k odepření tolik potřebných příjmů Kremlu. 

Rusku se daří tato omezení obcházet pomocí neregistrovaných „stínových“ tankerů, protože rozdíl mezi „povolenou“ cenou (60 USD/barel) a tržní cenou (plus minus 80 USD/barel) znamenal, že jeho relativně levná ropa si snadno nacházela kupce. V případě padesátidolarového barelu ropy by však tato premisa padla. 

K tomu by mohlo dojít, pokud by saúdskoarabský dumping dodávek znovu rozpoutal mezi oběma producenty cenovou válku. Henderson v tom smyslu také odkázal na podobnou událost, k níž došlo v roce 2020. Neshody ohledně snížení produkce přiměly obě země k uvolnění dodávek a testování, kdo dokáže déle přežít toto prostředí nízkých cen. 

Scházejí devizové rezervy

Tehdy však Moskva nebyla pod válečným tlakem jako dnes; v Rijádu jsou si toho dobře vědomi. Ustát období nízkých cen lze celkem v klidu, máte-li dostatečné devizové rezervy – a to je pro dnešní Rusko problém. 

Od invaze na Ukrajinu se tato pojistka země proti nízkým cenám ropy rozplynula. Ruský fond národního bohatství se na začátku letošního roku ztenčil téměř o polovinu. Rusko navíc již nemá možnost získávat západní měny k diverzifikaci svých devizových rezerv. 

Podle Hendersona se teprve uvidí, zda se ruský vůdce Vladimir Putin bude chtít angažovat v cenové válce s Rijádem, vzhledem k jeho jiným, bezprostřednějším prioritám. Předvídat kroky Kremlu je však obtížné, protože v prodeji ruské ropy hraje roli mnoho nesnadno kvantifikovatelných faktorů.