Čtvrtině žen v médiích někdo na internetu přímo hrozil fyzickým násilím, pětině sexualizovaným násilím. Každá pátá byla napadena ve fyzickém světě, útok přímo souvisel s online výhrůžkami. Důvodem byla nejčastěji skutečnost, že se jedná právě o ženy. Ukazuje to nová studie Mezinárodního centra pro novináře (ICFJ) a organizace UNESCO, ve které odpovídalo 1100 novinářek z patnácti zemí světa.

„Online násilí na novinářkách je jednou z nejzávažnějších současných hrozeb pro svobodu tisku,“ stojí v úvodu dlouhodobého výzkumu. Hrozby se mohou stát fatálními, jako v případě vraždy mexické novinářky Maríi Eleny Ferral Hernándezové, většině ostatních minimálně otravují pracovní i osobní život. Poté, co zažijí online útoky, musí navštěvovat psychology, hovoří o online sebecenzuře, obavách z fyzického napadení, někdy profesi úplně opouštějí.

Online trollové a nenávistní lidé dokážou umlčovat, ponižovat, ničit kariéry. Slova o hrozbě pro svobodu tisku proto nejsou přehnaná. Platí to i pro Česko. Mezi respondentkami sice nebyly Češky, i letmý pohled na zdejší sociální sítě však ukazuje, jak je mizogynie rozšířená.

Redakce by to měly ve svém vlastním zájmu řešit. To se zatím moc neděje. Online násilí v minulosti zaměstnavateli oznámila pouze čtvrtina žen, části se následně dostalo rady, že musí být tvrdší. Některé ženy zaměstnavatel přímo odrazoval od sdílení jejich zkušeností, protože by to mohlo vyvolat kontroverzi.

Autorský tým navrhuje lepší praxi. Redakce by se měla za své novinářky veřejně postavit a mít někoho, kdo v ní obhospodařuje online bezpečí. Problém je nutné brát vážně a o útocích psát. Třísetstránková publikace může být dobrý úvod. 

Autor píše pro Médiář (www.mediar.cz)