Za normálních okolností by už média zaplavily zprávy, kolik uzenin, vepřových kolen, kuřat, telat a volů se v průběhu Oktoberfestu „sežere“. Největší světový svátek piva se však letos kvůli čínské chřipce opět neuskuteční. Své tradiční bílé klobásy tak na festival nedodá ani proslulé mnichovské řeznictví Magnuse Baucha, podnik s více než padesátiletou tradicí. Fungování firmy přitom v poslední době nezkomplikovala jen pandemie. Oprava ulice, kde řeznictví sídlí, znemožnila zákazníkům parkování.

Mnichované si však mohou Weisswurst od Baucha nově poprvé zakoupit pohodlně i na dálku. A navíc levněji. Zatímco na Tereziině louce by za dvě klobásky zaplatili 7,50 eura, čtyři kusy na netu stojí jen 5,22 eura. To jen pro představu, na kolik přijde nezaměnitelná atmosféra Oktoberfestu. Bílé Bauchovy klobásy zahrnul do nabídky internetový prodejce Knuspr.de, což není nikdo jiný než německá odnož tuzemského Rohlík. cz. Internetový supermarket Tomáše Čupra odstartoval expanzi do Německa počátkem září právě v bavorské metropoli a image firmy staví především na regionálních specialitách. „Je to super. Máme díky nim mnohem větší dosah,“ chválí si spolupráci s českým obchodníkem Maximilian Aigner ze zmíněného řeznictví.

Čuprův „Křup“ není však jediný z českých potravinových obchodníků, koho v poslední době zlákal lukrativní trh devátého nejbohatšího regionu Evropy (mimochodem, Praha je podle Eurostatu třetí). Letos na jaře koupil Rockaway Capital Jakuba Havrlanta, vlastník Košík. cz, od německého řetězce Edeka onlinového prodejce Bringmeister. I ten vedle Berlína závaží právě bavorskou metropoli. Oba mladí internetoví podnikatelé tak z Mnichova převrací naruby tradiční schéma česko-německého obchodu s potravinami, které bez velké změny fungovalo desítky let.

Němečtí vládci českého jídla

Po roce 1989 byl hlad Čechů po moderním nakupování obrovský a bylo zřejmé, že není v silách tradičních Jednot ho nasytit. Česko tak postupně zaplavily nadnárodní potravinářské řetězce se všemi klady i zápory. Nezřídka šlo přitom o společnosti z německy mluvících zemí. Některé, jako rakouský Spar či Julius Meinl, neuspěly a po čase se stáhly. Jiné si však své místo na trhu našly, ať už jde o skupinu Schwarz s Kauflandem a Lidlem, Rewe s Billou a Penny Marketem, nebo řetězec Globus. Započítat lze i velkoobchodníka Metro, v tuzemsku fungujícího pod názvem Makro, či poněkud skomírající, ovšem léta se držící diskont Norma. Německé řetězce společně ovládly velkou většinu potravinového retailu v Česku.

Byl to však vztah poněkud jednosměrný. Čeští potravináři si opakovaně stěžovali, že nemají šanci na patriotistickém německém trhu prorazit. Andrej Babiš v době, kdy se ještě přiznával k vlastnictví Agrofertu, chtěl kvůli vytouženému označení „Made in Germany“, zaručujícímu přístup k osmdesátimilionovému trhu, koupit v Německu drůbežárnu. Z toho nakonec sešlo, pořídil si však velkopekárnu Lieken.

Mezitím se začaly množit populistické a většinou nepodložené hlasy o útlaku tuzemských dodavatelů, hlášky o „popelnici Evropy“ i výzvy o nutnosti vrátit kontrolu nad potravinovým trhem do českých rukou. Prezident Miloš Zeman prosazoval vznik národního řetězce. Téma skrze svůj Český jarmark vnesla SPD i do probíhající volební kampaně. I když s ohledem na minimální ceny utlačuje české zemědělce více Tomio Okamura než vlastník Lidlu a Kauflandu Dieter Schwarz.

Jan Brož

Přes ukřičené hlasy „vlastenců“ – nebo spíš navzdory nim – se však situace začíná pomalu vyrovnávat i bez nutnosti zestátnění prodejen či zavádění potravinových kvót. Ovládnutí Liekenu Agrofertem bylo první vlaštovkou. Opravdovou bombou byl vstup Patrika Tkáče a Daniela Křetínského do Metra skrze společnost EP Global Commerce. Oba jsou shodou okolností Havrlantovými partnery v Mall Group, pod kterou spadá i Košík.cz.

Nicméně teprve vstup Rohlíku a Rockaway na německé online tržiště představuje úplné převrácení rolí oproti tomu, jak byly na společném potravinovém trhu rozděleny v uplynulých desetiletích. Čupr s Havrlantem přicházejí na málo rozvinutý, poměrně děravý a bez velkého přehánění i zaostalý trh. Přinášejí s sebou peníze a zkušenosti z dobře zajetých byznysů v Česku i jinde, které Němcům zatím chybějí.

Z banky do skladu

Erich Čomor kvapně prochází velkoskladem v průmyslové zóně u městečka Garching na severovýchod od Mnichova. Návštěva se v bludišti chodeb a jednotlivých sektorů po pár minutách přestává orientovat, zvlášť když na mnoha místech ještě probíhají stavební úpravy. Rozvozový sklad Knuspr.de sloužil v minulosti jako obří mrazák, o čemž svědčí tlustá, místy odkrytá izolace na stěnách. Ta se prodejci potravin samozřejmě hodí, jinak si však musí budovu pro své potřeby různě poupravit. I zvenčí působí sklad zatím poněkud omšele, což umocňují i kontejnerové ubikace stavebníků.

Čomor však prochází chaosem najisto a za chůze vysvětluje, co se děje kolem. „Tohle byl suchý sektor, tohle je chlazený sektor. Jsou tady čtyři různé zóny, mražená minus 24 stupňů, pak plus čtyři, plus osm a plus dvanáct. Podle typu zboží máte v každém sektoru buď maso, ovoce, nebo zeleninu a tak dále. Jedna z nejtěžších částí je dodržet u každé potraviny teplotní řetězec. Od dodavatele až ke klientovi z něj nesmí vypadnout,“ vysvětluje manažer, který v minulosti pracoval pro skupinu PPF.

Pro ni také vybudoval před deseti lety Air Bank. Přednedávnem přišel do Rohlíku, aby pro Tomáše Čupra vybudoval Rohlík německý. „S Knuspr.de jsou v tom obrovské rozdíly a zároveň podobnosti. V obou případech jde o nabídku pro rezidenční trh, bavíte se o milionech zákazníků. Zároveň musíte mít skvělou značku, fantastické online technologie, vynikající zákaznickou zkušenost a talentovaný management lidí nadšených pro to, aby postavili novou službu. To je v Air Bank i Knuspr.de naprosto identické,“ srovnává Čomor dvě zdánlivě naprosto odlišná odvětví.

Rozdíl vidí jen v tom, že oproti Air Bank nemusel Knuspr.de stavět od základů, ale jen zkopíroval český model pro německý trh. Ten je v lecčem podobný, v mnohém se zase liší. „Tady máme maso. Němci jsou velmi masoví,“ nabourává Čomor představu o Němcích vegetariánech. Zároveň však dodává, že i o vegetariánské potraviny je velký zájem, stejně jako o bio či farmářské produkty. Německý zákazník je v tomto směru poměrně uvědomělý, zajímá se o ekologii či pracovní podmínky zaměstnanců, Knuspr.de proto vymýšlí, jak třeba zredukovat množství obalů. Nízkoemisní CNG vozy čekající u rampy na naložení možná již budou brzy nahrazeny bezemisními elektromobily.

Přesto rozvoz potravin ve srovnání s bankou označí Čomor za logistickou noční můru. Tu zvládá Knuspr.de, pokud lze soudit dle pochvalných komentářů na sociálních sítích, zatím dobře. To může být dáno i tím, že pár týdnů po spuštění nenajel na množství, na jaké je Rohlík zvyklý v Česku. I obří sklad působí zatím trochu prázdně. „Zatím je to extrémně klidné, až tady bude třicetinásobek lidí, tak to bude jiné. Sektory jsou určeny pro třicetkrát větší provoz. Jste tady ale pár dní po spuštění,“ dodává Čomor, který, jak sám říká, je jediným zaměstnancem Knuspr.de, jenž nemluví plynně německy.

Mnoho krámů, žádná data

Aby nedošlo k omylu, na potravinové online mapě Německa nestálo před příchodem Čechů hic sunt leones. Už před Knuspr.de se o rozvoz potravin mnozí pokoušeli, Bringmeister je jedním z příkladů. Světový gigant Amazon je v Německu tradičně silný a to platí i o jeho potravinové sekci Amazon Fresh. I tradiční řetězce mají své internetové odnože, nejdále je zatím asi Rewe Onlineshop. Edeka buduje Picnic, což byl i jeden z důvodů, proč se zbavila Bringmeisteru. Firmu před pár lety koupila vlastně náhodou jako součást převzetí zkrachovalého řetězce Kaiser’s Tengelmann. Jako první z diskontů spustil letos online prodej Penny Market s ambiciózním časem doručení do 45 minut. Konkurenti Lidl či Aldi oproti tomu na svých e-shopech zatím nabízejí jen logisticky mnohem jednodušší nepotravinářský sortiment. V poslední době se však roztrhl pytel s ultrarychlými prodejci slibujícími doručení do patnácti minut.

Přesto pokrytí trhu zdaleka není takové jako v Česku. Žádná z firem nenabízí standardní nákup jako v Česku Rohlík.cz nebo Košík.cz. Služba Amazon Fresh je určena jen členům programu Amazon Prime, který přijde na 7,99 eura měsíčně, a i tak musí zákazník platit za dopravu. Sortiment rychlodoručovatelů je zase poměrně omezený. E-shopy tradičních řetězců pak neprošly testem lockdownu, kdy skokově vzrostly objednávky, na což nebyly připraveny a logistika zkolabovala.

Pro zaspání Německa na potravinovém online trhu je několik důvodů, tím největším jsou skvěle fungující kamenné obchody. Pokrytí prodejnami je mimořádně vysoké, není výjimkou, že i obyvatelé postranní ulice na periferii menšího města mají v docházkové vzdálenosti několik prodejen. Ceny jsou ve srovnání s příjmy velmi přijatelné, na cenovém indexu potravin, tabáku a alkoholických nápojů Eurostatu je Německo mírně nad průměrem EU, mezi výrazně chudším Řeckem a Slovinskem. Ve srovnatelném Rakousku jsou ceny o čtvrtinu vyšší. Kvalitě jídla není až na výjimky co vytknout.

Další příčinou je zaspaná digitalizace. To si v Česku s věčnou kritikou drahých dat a vlekoucího se rozvoje 5G sítí málokdo uvědomuje. V Německu lze i v poměrně hustě osídlených oblastech narazit na místa, kde data, a občas ani telefonní signál, prostě nejsou. Tamní regulátor Bundesnetzagentur loni po startu pandemie, a tedy i skokovém růstu potřeby práce z domova, musel pohrozit operátorům pokutou, pokud pokrytí nezlepší. V celoevropském srovnání pokrytí jednotlivých zemí 4G sítěmi specializového serveru Connect.de se Česko loni umístilo na sedmé příčce, Německo na šestnácté. Všichni tři tuzemští operátoři skončili před německými.

Bezstarostný offline život německého zákazníka však narušila pandemie. Dnes online prodeje potravin rostou rychleji než nepotravinářského zboží, byť z malého základu. Podle průzkumu agentury Behavio pro Knuspr.de nakupuje online jídlo 42 procent Němců. Pro srovnání, podle loňského průzkumu KPMG je takových mezi Čechy třetina. Osmnáct procent Němců pak zintenzivnilo nákupy během pandemie. A s tím přišla i šance zkušených Čechů.

„Pokrytí kamennými prodejnami je ohromné, jsou velmi dostupné a lidé jsou zvyklí do nich chodit pěšky nebo jezdit na kole, kupovat menší nákupy častěji. Chování zákazníka je tam úplně jiné, než jsme zvyklí ze střední a východní Evropy, kdy každý sedne do auta, někam jede, nakoupí na týden dopředu a zabije tím dvě hodiny. Musíme proto předvést něco nového, aby měl důvod u nás nakoupit,“ říká Dušan Zábrodský. Fanoušek vytrvalostních sportů a účastník ultramaratonů je partnerem Rockaway Capital. Vedle balkánského trhu má na starosti právě Bringmeister.

Rychlý a rychlejší

Na zastávce S-Bahnu Esting na západ od Mnichova přestupují do autobusu prakticky výhradně gastarbeitři. Cestu si krátí debatou ve své mateřštině, když jednomu z nich zazvoní telefon a on přechází do němčiny. „Jsme teprve v autobuse. Jo, jo, vím, že jdeme pozdě,“ nenechá se pozdním příchodem rozhodit. Po pár zastávkách vystupují uprostřed průmyslové zóny a naše cesty se dělí. Oni hromadně zamíří do místního skladu Amazonu na jedné straně silnice, já naproti do skladu Bringmeisteru. Jeho pracovníci nemají zřejmě na rozdíl od zaměstnanců Jeffa Bezose s německou „Pünktlichkeit“ problém.

Ve srovnání s kolegy z Garchingu je u „mistrů doručení“ vidět, že už jsou nějaký čas zajetí. Koneckonců Bringmeister je společnost s čtyřiadvacetiletou historií sahající do předinternetové éry, kdy startoval jako první „telefonický“ potravinový rozvoz v Německu. Hala je téměř úplně zaplněná regály s potravinami čekajícími na online kupce. Pouze jedna malá část zeje prázdnotou. „Nechávám tady trochu volného místa na Vánoce. Na Vánoce a Velikonoce je samozřejmě největší frmol. Moc prostoru tu ale už není. Kapacita je relativně limitovaná, nelze se rozšiřovat donekonečna,“ říká vedoucí skladu Martin Preus.

Stejně jako kolegové v Knuspr.de také on vychvaluje nabídku regionálních potravin, zvlášť hrdý se zdá být na rozvážku čerstvého pečiva z místních pekáren, které musí celým logistickým řetězcem projít obzvlášť rychle. Dnes se to povedlo, v regálu s chleby zbývá jen pár kousků a zbytek je už na cestě k zákazníkům. I zde jsou velkým tématem bio či vegetariánské a veganské produkty, byť s regionálností to nepřehání tak jako kolegové z opačného konce Mnichova.

„V samotném procesu se nic nezměnilo,“ odpovídá pak Preus na otázku, jaké změny příchod českých investorů přinesl. Zda to tak bude i dál, je otevřené. Podle Zábrodského Rockaway aktuálně řeší, jakou pozici by měl Bringmeister mít a co nabízet. „Musíme být schopni doručovat většinu objednávek ten samý den, jestli to bude od objednání za hodinu, dvě, tři, nebo čtyři, je jiná otázka, same day delivery je ale naprosto klíčové,“ říká Zábrodský. Bringmeister nabízí pro doručení výběr z jedno-, dvou- a čtyřhodinových časových oken. Cena za kratší okna je vyšší, od hodnoty nákupu ve výši 85 eur a při volbě čtyřhodinového okna je doprava zdarma, od sto eur i dvouhodinového. Bringmeister garantuje doručení ten samý den, ovšem jen v případě objednávky do tří hodin odpoledne. Minimální cena objednávky je čtyřicet eur.

• 2,667 miliardy eur byla podle společnosti Statista hodnota německého potravinového online trhu v roce 2020.

• 42 % Němců nakupuje podle společnosti Behavio aspoň občas potraviny online.

• 1 miliardu tržeb plánuje Bringmeister dosáhnout nejpozději do pěti let.

• 33 % trhu chce do tří let ovládnout Knuspr.de.

Knuspr.de se zdá být v tomto směru o něco atraktivnější. Utratit je tam třeba jen 29 eur, od 79 eur je doprava zdarma. Vedle regionálnosti a ekologičnosti chce německé zákazníky nalákat na rychlé doručení do tří hodin v případě, že si objednají do šesti odpoledne. Bringmeister naopak aspoň zatím vítězí v šíři sortimentu, podle Zábrodského má v nabídce kolem dvaceti tisíc položek a těží především ze spolupráce s bývalým vlastníkem Edekou. „Můžeme využívat veškeré její dodavatele a nakupovat za stejných podmínek. Nicméně máme možnost jít i mimo ni,“ dodává Zábrodský. Knuspr.de má jen devět tisíc položek, i když podle Čomora se bude postupně rozšiřovat.

Havrlantovi němečtí „košíkáři“ mají za sebou už i první německou expanzi, Bringmeister v červnu začal nově zavážet z Mnichova i padesát kilometrů vzdálený Augsburg, podobně jako z Berlína zásobuje i blízkou Postupim. O další expanzi v centrále skupiny v pražských Dejvicích už intenzivně přemýšlejí. Rock away se nedávno přestěhoval do budovy Blox, kde shodou okolností sídlí opět i jeho mnichovský soused Amazon. Ve svých německých plánech však není příliš konkrétní, zato Knuspr.de má o dalším rozšíření poměrně jasnou představu.

Přes veškeré rozdíly se ze všech online hráčů na německém trhu zdají oba čeští obchodníci navzájem nejpodobnější. A oba mají také velké ambice. Bringmeister se chce v průběhu tří až pěti let dostat na miliardu eur v tržbách. K tomu je ještě poměrně dlouhá cesta. Edeka tržby za svou dceru sice nezveřejňovala, oznámila však, že se od převzetí v roce 2016 ztrojnásobily.

Pod starým vlastníkem utržil Bringmeister naposledy osmnáct milionů eur. Knuspr.de je ještě ambicióznější. Startuje logicky z nuly, do tří let chce být lídrem a mít třetinu potravinového online trhu, který odhaduje v té době až na pět miliard.

Bringmeister může těžit z toho, že jde o zavedenou firmu, což se však v překotně se měnícím světě online nakupování může ukázat také jako problém. Knuspr.de buduje vše od začátku, za sebou má však 7,5miliardový polštář, který se nedávno podařilo Čuprovi vybrat od investorů. Oba mají slušně našlápnuto stát se digitálními vládci německých potravin. Šanci však nesmí promarnit, jako se to stalo už mnoha hráčům před nimi. V Německu by jich našli dost.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.