Je to hlavně jeho poselství světu a domácímu obyvatelstvu, že je důležitým a razantním aktérem světové politiky, kterého nikdo nebude ponižovat a ignorovat. Pravděpodobně to souvisí s dalšími prezidentskými volbami a se snahou zanechat odkaz obnovitele ruské říše. Jestli došlo k neformální dohodě s čínským prezidentem, že Čína zaútočí na Tchaj-wan ve stejnou dobu, si netroufnu přesně říct, ale vyloučit to nemohu. Logiku by to mělo, zájem USA a Evropské unie by byl rozdělen do dvou oblastí. Ale Čína je stále opatrná.

Krátkodobě tam, kde to dovolí ukrajinská armáda, v případě jejího zhroucení nebo politického rozkazu o kapitulaci se přinejmenším krátkodobě zastaví na hranicích Ukrajiny. Pak půjde o hru nervů. Rusko může otestovat soudržnost NATO akcemi a operacemi v Pobaltí či v zemích Visegrádu, případně se rychle ukojit ještě na Moldavsku. V případě, že by Putin cítil, že se mu nikdo efektivně nepostaví, bude on a jeho souputníci či nástupci postupovat dále.

Částečně ano, nicméně Ukrajině nebyla přímá vojenská pomoc přislíbena. Zbraně a munici potřebuje, Západ může pomoci i zpravodajsky či finančně. K nasazení armád západních zemí v kontextu rizika eskalace do jaderné války je nyní sporné přistoupit, zvláště když třeba v Česku je zanedbána civilní ochrana obyvatelstva.

To je těžké, protože část těch struktur je spících a část prokremelského spektra se aktivuje v zásadě samovolně, až jim to bude nabídnuto. V Česku tipuji i několik tisíc lidí, když vezmeme do úvahy nejen ty viditelné projevy, jako jsou polovojenské skupiny, prokremelské kluby vojenské historie, motorkářské kluby, kluby ruských bojových umění apod., ale i armádu internetových trollů, z nichž část může přejít k reálnému boji či jeho podpoře. Ve hře může být i třeba blokáda komunikací „ženami a dětmi“. A hlavně jsou tu silné prokremelské struktury v ekonomice, státních institucích i bezpečnostních složkách. 

Porážka Ukrajiny je bohužel takřka jistá, na expanzi dále do Pobaltí a střední Evropy si současný ruský režim možná vybere trochu oddechu, ale následovat zřejmě bude. A může také následovat hned, když je Západ stále nepřipravený a nerozhodný.

Ano, záleželo by na zodpovědnosti politické reprezentace shodnout se na nutných restrikcích a na izolaci a eliminaci sil, které by toto obranné úsilí podkopávaly. Vůle k ekonomickým obětem by samozřejmě musela být viditelná i u politických elit, ideálně i u elit hospodářských a mediálních.

Navrhuji to za stavu ohrožení státu a za válečného stavu. Jejich vyhlášení by muselo být přesně definováno. Trest smrti je extrémní a vyžadoval by i úpravu našich mezinárodních závazků. Ale nezapomeňme, že nepřítel takovéto zábrany nemá, podle tajných služeb mají Rusové seznamy osob určených k likvidaci na Ukrajině a nedělejme si iluze, že tomu tak nebude v případě invaze k nám.

Ale dobře, uznávám, že je to hodně extrémní a nedělám si iluze, že se to prosadí. Ale stanné právo je důležitější instrument, který není vůbec vázán jen na trest smrti, i když to tak v českém prostředí je často vnímáno. V závažné kritické situaci je třeba soudit rychle a jiná možnost než výrazně zjednodušené řízení není.

Nechtěl bych, aby tato diskuse o stanném právu a trestu smrti přebila celkově důležitou věc, máme jen velmi vágně rozpracovanou úpravu stavu ohrožení státu a válečného stavu.

Už nyní se ukazuje, že problematickou roli hraje Německo, moc nevěřím ani Orbánovu režimu v Maďarsku, i když bych se rád mýlil. Změny vlády mohou zamíchat situací v Bulharsku, na Slovensku, v Itálii i jinde.

Ne. Na papíře možná částečně ano, v realitě skoro vůbec ne. Pokud tedy nebudeme věřit v pomoc v rámci mezinárodního systému od Američanů a možná Britů, s nimiž nás pojí spojenecké závazky.

Miroslav Mareš (1974)

• Vystudoval práva a politologii na Masarykově univerzitě v Brně.

• V roce 2014 byl jmenován profesorem politologie.

• Je odborným garantem programu Bezpečnostní a strategická studia.

• Zaměřuje se na výzkum extremismu, terorismu a bezpečnostní politiky ve střední a východní Evropě.

• V minulosti byl i soudním znalcem v oboru kriminalistiky či předsedou Rady České televize.

• Je autorem a spoluautorem řady významných publikací, které vyšly v několika jazycích. Mezi ně patří i kniha „Czech Security Dilemma: Russia as a Friend or Enemy?“, která vyšla v roce 2020