Rok 2020 byl pro Citibank překvapivě dobrý, říká její generální ředitel Michal Nebeský. Letošek vidí rovněž optimisticky. A v rozhovoru pro týdeník Hrot také vzpomíná, jak v americké bance v Praze před 30 lety otevíral první akreditiv.

Bankovní sektor vykázal za loňský rok poloviční zisk oproti roku 2019. Jak to bude letos, když se říká, že bankroty teprve přijdou, a jak je na tom Citi?

Hospodářské výsledky bankovního sektoru v roce 2020 byly výrazně ovlivněny opravnými položkami, které banky vytvářely v reakci na nově vzniklou pandemickou situaci. Do dnešního dne ovšem vykrystalizovalo jen minimum konkrétních situací díky tomu, že je ekonomika podporována státními dotacemi.

Pokud jde o stabilitu bankovního sektoru v Česku, ziskovost a kapitálová vybavenost jsou hodně nadstandardní v evropském porovnání. Takže banky jsou připraveny na to, co přijde. Ať už to bude větší, či slabší vlna podnikových problémů.

A myslím, že i ČNB při regulaci sehrává velmi pozitivní roli. I díky tomu, že nevytáhla z rukávu to, co většina jiných centrálních bank, tedy kvantitativní uvolňování. A rétorika naznačující růst sazeb ve druhé polovině letošního roku je také poměrně silná zbraň, která stabilizuje situaci.

Citi je globální banka. Jak vnímáte pokrizové, ve světě dost nerovnoměrné, oživování ekonomiky?

V případě oživení české ekonomiky jsme mírně optimističtější než třeba ČNB. Předpokládáme letošní růst vyšší než tři procenta. A v dalších dvou letech očekávám pozitivní dopad třičtvrtěbilionového programu z fondu obnovy EU. To může sehrát také pozitivní roli, takže v tom jsem optimistou. Oživení by se mělo rozeběhnout v polovině roku a na jeho konci akcelerovat. Samozřejmě předpokládáme, že covid bude významně menší problém než dnes. Hraje nám do karet i to, že jsme exportní ekonomika závislá na Německu a svezeme se s ním i se zbytkem Evropy na oživení v Asii. Uvidíme také, jak bude fungovat zmíněný transformační balík EU. 

Pokud jde o USA, je to o tom, že je to pořád stará dobrá Amerika. Když jde do krize, tak přichází prudký propad, který s sebou nese chirurgické řešení. A po řezu se dokáže velmi rychle vrátit zpátky. Takže já věřím v USA a jejich schopnost vypořádat se s krizí rychleji než Evropa.

Právě v USA se nyní s obnovením růstu hovoří často o reflaci v důsledku hodně uvolněné měnové politiky. Co to znamená pro bankovní sektor, když v ekonomice začnou růst výnosové křivky a zvedají se ceny?

To kdybychom věděli, tak jsme zvítězili v další dekádě. Ty obavy existují a jsou namístě, protože rotačky ECB i Fedu jedou naplno. Ale když půjdeme na dřeň, kde vznikají peníze, tak ty vznikají tím, že my, komerční banky, dáme někomu úvěr a věříme, že ten úvěr je opřený o to, že projekt, který financujeme, má ekonomický fundament a zaplatí nejen úrok, ale i jistinu. A ve většině případů to tak je. Jestliže se posuneme na úroveň státu a centrální banky, tak ten možný morální hazard je tam případně o mnoho dimenzí vyšší.

Jsem přesvědčen o tom, že dnes, po krizi 2008 až 2011, jsou banky velice dobře kapitálově vybavené a podléhají přísné regulaci, nicméně případný morální hazard se posunul o úroveň výše. A tištění peněz, které ne vždy jsou kryty elementárním ekonomickým fundamentem, v sobě skrývá mnohá nebezpečí. Riziko inflace tak nepochybně existuje a už se také projevuje. Viz třeba ceny nemovitostí. Objem likvidity, která hledá uplatnění, je stále větší, riziko roste a státní dluhy také.

Nezaplatí to z velké části hráči na finančních trzích, především ti retailoví, třeba kolem známého Redditu? Ceny na burzách jsou opravdu vysoko.

Kapitálové trhy se mnohde od reality vzdálily opravdu hodně. Otázkou je, zda nyní nežijeme v nějaké nové realitě, která bude nakonec udržitelná. To asi dnes nikdo neví.

U nás lidé utíkají před inflací zejména do nemovitostí a mají pocit, že ty jsou jistota. Není ta jistota falešná?

Nemyslím, že je až tak falešná. Vycházím z poučky, že nemovitosti byly příliš drahé v každé době. A když se na to člověk podívá zpětně, lituje, že neinvestoval. Je ale fakt, že do cen nemovitostí se přelévá inflace způsobená nadbytkem likvidity.

Očekáváte, že přece jen centrální banky začnou zvedat sazby?

Tady v Česku asi ano. V USA se to zřejmě také stane. Ale neumím si představit, že by třeba ECB v nějakém dohledném horizontu zvedla sazby z negativních do pozitivních.

Změna úrokových sazeb znamená i změnu rizikovosti úvěrů včetně těch státních.

Přesně tak. A to by bylo pro mnohé evropské země velmi komplikované. Razantně zvýšené náklady na obsluhu dluhu by je mohly dostat do vážných problémů. Domnívám se, že ECB proto bude záporné sazby držet velmi dlouho.

Boj za udržitelnost je pro banky fajn. Čím větší část ekonomiky ingeruje stát dotacemi či zvýhodňováním určitých sektorů, tím menší je riziko pro financující banky. Je to tak?

Téma udržitelnosti je širší a nejen pro banky. Je to dáno tím, v jakém stavu se nachází naše planeta. Z maximalizace zisku se posouváme k udržitelnosti, kdy chceme růst, ale zároveň se budeme chovat zodpovědně. Je to i generační záležitost, kdy především mladší generace klade důraz na to, aby žila kvalitní život, místo honby za ziskem. Pro Citi toto téma není novinkou, jako globální banka jsme již více než 20 let aktivně zapojeni do řady iniciativ, které se zabývají udržitelnou ekonomikou a pravidly pro financování. Připojili jsme se například k Principům pro odpovědné bankovnictví pod záštitou OSN nebo k Pařížské klimatické dohodě. Naším cílem je, aby do roku 2050 byly naše byznysové aktivity uhlíkově neutrální. Jak se dosud měřilo úvěrové riziko, tržní riziko, operační riziko, tak se začalo měřit environmentální riziko portfolia. Do roku 2025 rovněž plánujeme celosvětově financovat udržitelné projekty zhruba za 250 miliard dolarů.

Citi byla jednou z prvních zahraničních bank, které přišly po revoluci do Česka. Jak dlouho v ní pracujete vy?

Vlastně od začátku v roce 1991. Letos slavíme 30 let v Česku. Jenom jsem krátce přerušil.

Jak se tvářili světoví bankéři, když přišli do čerstvě postsocialistického Československa a chtěli začít dělat byznys?

Byla to doba, kterou mnoho dalších generací určitě nezažije. Když se třeba podívám na svoji rodinu, tak dědeček narukoval do rakouskouherské armády a prošel s ní bojiště první světové války. Pak byl úředníkem v demokratickém Československu, prožil okupaci, komunistický režim a částečně i návrat k normálu. To je generace, která prožila neuvěřitelné věci. Její zkušenost nám dala do vínku skeptický a obezřetný pohled na to, co nám kdo říká, že máme dělat.

Z tohoto úhlu pohledu byl příchod Citibank do Československa něco jako zázrak. Já jsem to zaznamenal jako student posledního ročníku VŠE, obor zahraniční obchod. Tak jsem tam poslal ručně psaný životopis a vzali mě do back officu, protože jsem uměl anglicky trochu lépe než ostatní. Začal jsem od píky a dodneška se chlubím, že jsem otevřel první akreditiv Citi v Československu. V tom back officu se mnou seděly zkušené úřednice, které se rozhodly mě vyzkoušet. Tak vzaly tu hromadu papírů a daly mi ji na stůl se slovy „vy jste pan inženýr, vy to jistě umíte lépe než my, vy to jistě otevřete“. Uměl jsem to leda teoreticky. Smilovaly se ale tehdy nade mnou a naučily mě řemeslo, za což jsem jim dodnes vděčný.

Byli jsme spolu s joint venture Komerční banky a Société Générale prvními západními bankami v České republice. Byla to přelomová doba. Naším cílem byly přicházející zahraniční firmy především z anglosaského světa, kterým jsme pomáhali etablovat se na tuzemském trhu.

Od začátku jsme ale přemýšleli, co udělat s velkými českými firmami. Výsledkem je, že nejeden náš současný velký tuzemský klient začínal byznys s námi a my s ním.

Byly to někdy úžasné příběhy, o nichž pochopitelně nemohu konkrétně mluvit. A byla to fascinující doba.

To byla velká odvaha, tehdy odhadovat, kdo to může přežít. Jak vám to šlo?

Hlavními faktory byly zázemí a knowhow silné globální banky, která měla zkušenosti na jiných, mnohem rozvinutějších trzích. To nám dalo možnost podpořit lokální obchodní příležitosti pro nadnárodní investory, a zvýšit tak atraktivitu českých firem a české ekonomiky směrem do zahraničí. Stejně tak stále věřím v selský rozum a kupecké počty. To mi tenkrát rovněž pomohlo se zorientovat.

Citibank v Česku sice vybudovala retailové bankovnictví, ale nakonec ho prodala. Ve světě je přece Citi retailová banka. Proč u nás ne?

Prodej retailového bankovnictví v Česku byl součástí firemní strategie, která počítala s jeho zachováním jen v zemích, kde má nejvýraznější zastoupení a největší růstový potenciál. Netýkalo se to jen České republiky, ale i dalších zemí, například Maďarska.

Kolik máte dnes v Česku klientů?

Jsme silným partnerem pro nadnárodní společnosti v České republice, pro velké české společnosti i pro segment komerčního bankovnictví, tedy menší a středně velké firmy. Protože děláme i SME sektor, máme klienty v řádech několika tisíců.

A jak na tom budete za loňský rok? Jako český průměr, tedy kolem půlky předloňského zisku, nebo to bude lepší?

Lokální výsledky nezveřejňujeme, jediné, co mohu říct, je, že to byl z našeho pohledu překvapivě dobrý rok. Samotná pandemie se na našem hospodaření zatím příliš neprojevila. Naopak volatilita na některých trzích nám pomohla mít v treasury hodně dobrý rok. Letos roste akviziční aktivita a chystají se velké obchody. Vidíme toho spoustu a nemám z toho vůbec špatný pocit. Nicméně důsledky pandemie ještě mohou negativně zasáhnout, a to hlavně menší a středně velké společnosti v určitých segmentech.

Kolik menších a středně velkých firem máte v portfoliu?

Asi tak třetinu. Pro nás jsou zajímavé firmy, které chtějí jít za hranice. Ať už obchodem, nebo investicemi. Přístup k naší globální síti, mezinárodním bankovním řešením a digitálním produktům je právě velkou přidanou hodnotou pro firmy, které mají nakročeno k expanzi do zahraničí. Zájem o digitální produkty a řešení zvýšila pandemie i u větších, tradičně konzervativnějších firem.

Není 30 procent SME firem v portfoliu na velkou globální banku příliš?

Není. Kdybychom zůstali jen u velkých společností, stačil by jen malý bankovní butik a nebyli bychom standardní pobočkou. Chceme pomáhat klientům, kteří přicházejí z nové ekonomiky, k růstu a my porosteme s nimi.

Michal Nebeský (54)

• Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, Fakultu mezinárodního obchodu a financí.

• V Citibank pracoval již mezi lety 1991 a 2008, kdy působil v několika vysokých manažerských pozicích, v roce 2002 se stal ředitelem oddělení řízení úvěrových rizik v České republice. Od roku 2006 se jeho zodpovědnost navíc rozšířila o další země centrální Evropy jako Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, státy bývalé Jugoslávie a Pobaltí.

• V roce 2008 nastoupil na post náměstka generálního ředitele Českých drah pro ekonomiku. Za působení v této pozici získal ocenění, které vyhlašuje Klub finančních ředitelů, a sice Finanční ředitel roku 2010.

• Od listopadu 2012 řídí pobočku Citibank Europe v České republice.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.