Pro člověka, který už léta sleduje počínání policie v mediálně vděčných případech, však existuje jeden varovný signál upozorňující, že věci se mohou mít jinak, než to na první i druhý pohled vypadá. Tou indicií jsou úniky ze spisu do médií, a to včetně rozsáhlých pasáží z odposlechů, kde se zpravidla vyskytují hovory dvou lidí popisujících lumpárny třetí, nepřítomné osoby.

Mezi tyto dopředu podezřelé kauzy se bohužel zařadil i případ náměstka pražského primátora Petra Hlubučka, když se dnes a denně objevují nové informace ze spisu snad ve všech médiích.

Po intervenci ministra spravedlnosti Blažka začalo, tak jako obvykle, vrchní státní zastupitelství vyšetřovat, odkudpak nám to teče. Výsledek bude zcela nepochybně rovněž stejný jako obvykle, tedy že se nic nezjistí a nikdo za nic nemůže.

Policejní orgán se brání, že spoustu údajů dostali obvinění a svědci a jejich právní zástupci, takže to vlastně ani zjistit nelze. Máme totiž zřejmě nejblbější advokáty v Evropě, protože ti dokumenty svědčící proti jejich mandantům hned, jak je dostanou, roznesou do médií.

V realitě to teče pořád od těch samých policistů k těm samým novinářům. A zejména v případech, kde čeká mediální sláva, ale nebývá až tak moc nabito, takže je potřeba patřičně masírovat veřejné mínění.

Jenže jak jsme byli až příliš často svědky, tyto jasné případy končívají pro žalobu mizerně, a někdy dokonce s ostudou. A ve veřejnosti vzniká pocit, že někteří mocní jsou beztrestní. Přitom nejde o nic jiného než o mizerně odvedenou práci orgánů činných v trestním řízení.

Je mimochodem velmi zajímavé, že v některých mediálně sledovaných kauzách k únikům prakticky nedochází. Viz třeba Čapí hnízdo.