Starostové a nezávislí (STAN) po volbách mířili na pozici druhé nejsilnější strany. Hodně sázeli na image nových, čistých, nezkorumpovaných, rádi křičeli, jak jsou jiní. A pak přišla rána za ranou. Společným jmenovatelem všech byla evidentní ztráta reálného pohledu na svět, bohorovnost a přesvědčení o vlastní nedotknutelnosti. Někteří to měli v genech, u jiných to přišlo až s funkcemi a nekončícími úspěchy.

STAN prošli opravdu zajímavým vývojem. Z několika málo izolovaných ostrůvků komunální a posléze regionální politiky během let utkali poměrně hustou regionální síť. Profilovali se jako strana-platforma pro různé zájemce o vstup do politiky. Z lokální politiky se přelili do regionální, pak do senátní a v průběhu času zaútočili i na klíčovou Poslaneckou sněmovnu.

Jejich ambice narůstaly. Vcelku právem, neboť jako jedna z mála nových strany sílili zdola – jako reprezentace vybraných místních samospráv vedených agilními politiky, kteří mimo jiné úspěšně prosazovali a také prosadili jinou, a pro menší obce výhodnější, formu financování.

A zároveň měli od počátku dobrou strategii prvních drápků na nejvyšší úrovni, když se stali velecenným přívěskem nově vzniklé TOP 09. Ta tehdy Starosty považovala za trvalé spojence, kteří pokryjí jeden z jejích problémů – totiž budou suplovat nejnižší organizační článek.

Jenže STAN pak dali Topce vale a ta na to takřka doplatila politickým životem.

Úzké jádro a superměkký obal

Předpokladem pro úspěšnou „stanařskou“ catch all strategii napříč politickým spektrem, včetně mnoha zklamaných exbabišovců a expirátů, byla ideová a programová nevyhraněnost. Ačkoli se někteří vrcholní politici STAN občas přihlásili k nějaké větší, obvykle středopravé, ideologii, jako strana se nijak zvlášť ideově neprofilovali.

To s sebou neslo velké výhody a STAN to až donedávna přinášelo jeden z nejširších voličských potenciálů. Jako první nebo druhou volbu je například v průzkumech agentury Kantar pravidelně uvádělo více než dvacet a někdy až ke třiceti procentům respondentů.

Jenže ruku v ruce s tím šla slaboučká vazba „jejich“ voličů. Například v posledním ze zmíněných průzkumů se ukázalo, že STAN mají bezkonkurenčně nejmenší jádro voličů. Pevně rozhodnutý byl v tu chvíli jen každý pátý jejich volič. Ve srovnání s tím měly pevnější jádro všechny strany, včetně Pirátů, ČSSD nebo Přísahy.

A teď si, milí čtenáři, představte, jakou paseku v širokém superměkkém obalu nadělá kauza Hlubuček, která je takovou supershnilou třešní na beztak už dost žluknoucím dortu minulých kauz a přešlapů. Na její oltář padl i jeden z otců zakladatelů, expředseda a ministr školství Petr Gazdík.

Vstupte a pojďme do toho

Starostové jsou na pokraji návratu k ostrůvkové fázi. Co z nich zbylo? Není toho tak málo. Ostrovů i souostroví mají pořád dost. V komunálních volbách mají šanci potvrdit, v čem tkví jejich síla, tedy v důrazu na persony. Třeba v Libereckém kraji se přes americké akademické dobrodružství Jana Farského zdejší odnož jménem Starostové pro Liberecký kraj zcela jistě udrží. Také Kolínsko a východní část Středočeského kraje by mohly STAN zůstat věrné. Jinde to bude složitější, v Praze prakticky vyloučené.

STAN mají i dost senátorů a ještě více poslanců. Zvláště oni sotva začali, určitě nechtějí končit. Sice je trochu potíž v tom, že ne všichni jsou členy, ale to je teď možná spíš příležitost. Je ta pravá chvíle, aby Vít Rakušan povolal všechny dobré „stanaře“ k odpovědnosti. Vstupte a společně pojďme do toho.

STAN paradoxně pomáhá to, že na jejich stabilitě závisí celá vládní koalice. Všichni její členové to vědí. A kromě Pirátů, kteří cítí příležitost Starostům leccos vrátit, budou mít tendenci jim pomoci.

Starostové teď musejí zvládnout tři překážky. Tou první je nominace ministra školství. Pokud jimi nominované jméno nezazvoní, dost možná jim zazvoní hrana. Dále je třeba na prázdninovém sněmu Rakušanovi dovolit místopředsedy, kteří budou ochotni makat a fungovat jako tým. A zatřetí, musejí dokázat, že řeči konkurence o „organizovaném zločinu“ a „skořápce prolezlé korupcí“ jsou jen kecy těch, kdo mají sami na hlavě více másla než Starostové. To bude vůbec nejtěžší. Ne však nemožné.