Vítězství Emmanuela Macrona v prezidentských volbách politika posílilo. Ve druhém mandátu bude chtít dokončit klíčové reformy. „Dojde k zásadním změnám v sociální politice, ale také obraně či energetice,“ říká profesorka Hana Mach­ková, emeritní rektorka Vysoké školy ekonomické v Praze, která se odborně zabývá Francií.

Pro hladké protlačení reforem ale bude nutné ještě vyhrát parlamentní volby, které se ve Francii budou konat 12. a 19. června. „Zatím to vypadá, že Macron obhájí většinu. I v případě úspěchu se ale musí připravit na protesty veřejnosti. Například plánované zvýšení důchodového věku nepodporuje drtivá většina Francouzů,“ říká profesorka.

Macron je přesvědčený Evropan a jeho hlavním cílem je posílit jak postavení Francie, tak postavení Evropské unie na geopolitické scéně. Pro období let 2022 až 2027 si vymezil tři základní priority. První se týká oblasti školství, zdravotnictví a sociálních služeb, kde vyzdvihuje nutnost zlepšení kvality života pro všechny generace. Druhá je oblast ekonomická, v té se zaměřuje na snižování nezaměstnanosti, zlepšení pracovních podmínek, digitalizaci, reindustrializaci země, zvýšení potravinové soběstačnosti a ekologii. Třetí prioritou je pak řešení společenských témat, kdy říká, že Francouzská republika musí být zemí, kde mají občané svá práva i povinnosti. Chce se zaměřit na lepší zvládání migrace, boj proti diskriminaci, podporu občanských iniciativ, bezpečnost v ulicích, boj proti terorismu a radikálnímu islámu a zdůrazňuje nutnost obrany demokratických hodnot. Tady usiluje o zvýšení obranyschopnosti francouzské armády a posílení postavení Evropské unie ve světě. Podle mého soudu udělá prezident Macron ve svém druhém funkčním období vše pro to, aby stanovené priority naplnil.

Do druhého funkčního období vstoupil prezident v dobré kondici a má veškeré předpoklady pro to, aby se stal po Angele Merkelové neformálním lídrem Evropské unie a důležitým aktérem na mezinárodní politické scéně. Je mu 44, během minulých pěti let získal řadu zkušeností, je velmi sebevědomý, jazykově perfektně vybavený a je odborně zdatným ekonomem. V neposlední řadě pak prokázal schopnost zvládat krizová období, například když ustál masivní protesty žlutých vest či pandemii covidu-19.

Francouzská ekonomika je v relativně dobré kondici a právě to byl jeden z hlavních volebních argumentů ve prospěch prezidenta Macrona. V roce 2021 byl růst HDP sedmiprocentní (pro srovnání, růst české ekonomiky byl podstatně nižší, jednalo se o 3,3 procenta) a byl to nejvyšší hospodářský růst za posledních 52 let. Nezaměstnanost byla rekordně nízká a Francii se daří zvládat inflaci lépe než řadě dalších zemí, například v březnu měla druhou nejnižší míru inflace ze zemí EU. Jednalo se o 5,1 procenta a pro srovnání, Německo mělo 7,6 procenta, a Česko dokonce 11,9 procenta. Velkým problémem je samozřejmě rozpočtový deficit a vysoký státní dluh.

Já bych paní Élisabeth Borneovou označila za kompetentní političku, která může nabídnout velké zkušenosti s řízením klíčových resortů. Je to žena, o jejímž soukromí se téměř nic neví, zato se ale hodně ví o jejích pracovních aktivitách. Podle mého názoru to je dobrá volba. Moc populární ale není, 49 procent Francouzů jí podle průzkumu nefandí.

Stejně jako v Česku se budou o přízeň voličů v parlamentních volbách ucházet koalice. Nepředpokládám, že by se Emmanuel Macron inspiroval u nás, ale vládní koalice vstupuje do voleb pod značkou Ensemble neboli Spolu a jejím největším soupeřem bude levicová koalice NUPES vedená Jeanem-Lucem Mélenchonem, který skončil v prezidentských volbách těsně třetí. Macronova popularita po vítězných volbách očividně stoupá a pro voliče představuje jistotu. Domnívám se, že ve druhém kole získá většinu.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Ve Francii je poloprezidentský systém, takže premiérka bude naplňovat priority Emmanuela Macrona a ten chtěl realizovat důchodovou reformu již v prvním volebním období. Během pandemie vláda od projektu ustoupila, ale teď se k němu zase vrací. Francie má tradičně velkorysou sociální politiku a v této podobě je systém dlouhodobě neufinancovatelný. Do konce druhého funkčního období prezidenta by se měl věk odchodu do důchodu progresivně zvyšovat každoročně o čtyři měsíce. Až v roce 2027 by tedy měli Francouzi odcházet do důchodu ve věku 64 let a do konce roku 2031 v 65 letech. Élisabeth Borneová hovořila o nutnosti reformy již v roce 2017 a dle jejích slov, „pokud chceme zvyšovat důchody a nezvyšovat sociální pojištění, pak prostě musíme pracovat déle“.

Uvidíme, jak vše dopadne. Hnutí žlutých vest ukázalo, že si někteří Francouzi na své vymoženosti sáhnout nedají, i za cenu opravdu drsných protestů. Mac­ron ale bude ve svém druhém funkčním období, nemá co ztratit a bude na reformách trvat.

Určitě můžeme, odbory jsou ve Francii silné, i když paradoxně mají velmi malou členskou základnu, pouze deset procent zaměstnanců je členem některé odborové organizace. Navíc stoupá hvězda Jeana-Luca Mélenchona a ten si jistě nenechá ujít příležitost hlasitě bojovat za práva dělnické třídy a sociálně znevýhodněných občanů.

Francouzi jsou nesmírně tolerantní, neřeší to a moji přátelé například nemají rádi, pokud na to někdo poukazuje, a moc nechápou, proč by to mělo někoho zajímat. Takže už se jich ani neptám a stejně jako oni si myslím, že je to soukromá věc Macronových. Brigitte Macronová hraje úlohu první dámy důstojně, prezident v ní má oporu a je na něm vidět, že si jí váží a má ji rád.

Marine Le Penová neuspěla v prezidentských volbách již potřetí, i když letos měla velkou šanci. Řekla bych, že třikrát a dost bude v jejím případě platit. Viděla jsem její vystoupení po prohraných volbách a měla jsem dojem, že chce hlavně povzbudit své podporovatele před parlamentními volbami. Neřekla, že bude kandidovat počtvrté. Na politické scéně dnes není příliš aktivní, dokonce se ani nezúčastnila oslav Johanky z Arku, které její strana pořádá každoročně 1. května.

Jean-Luc Mélenchon není na francouzské politické scéně žádným nováčkem. Je mu sedmdesát let a byl více než třicet let členem Socialistické strany. Je to skvělý řečník, staví se do role nekompromisního ochránce slabých. Zaujal ale i tím, že při prezidentských kampaních využíval své hologramy, takže byl na několika místech najednou. Mélenchonovi se podařilo sjednotit levici a má poměrně velkou šanci vyhrát v prvním kole voleb, zejména díky podpoře mladých a lidí z chudých předměstí. Podle výzkumů ho například v prezidentských volbách volilo 69 procent lidí, kteří se hlásí k muslimskému náboženství, a měl úspěch v zámořských departementech.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Ano, francouzská společnost je dnes hodně polarizovaná. Je ale třeba říci, že Marine Le Penová je mnohem umírněnější, než byl její otec, a proto už není vnímána tak negativně a dát jí hlas přestalo být ostudou. Když v roce 2002 postoupil do druhého kola prezidentských voleb Jean-Marie Le Pen, získal pouze 17,8 procenta hlasů. Jeho dcera o dvacet let později získala 41,45 procenta hlasů. V prezidentských volbách totiž hrají ve druhém kole velkou roli protestní hlasy a mnozí voliči nevolili Marine Le Penovou, protože by s jejím programem souhlasili, oni volili proti Macronovi. Proto v parlamentních volbách nebude její strana příliš úspěšná, ale mnohem větší šance má sjednocená levice, kde není pouze levice krajní. V NUPES (Nová lidová unie ekologická a sociální) jsou zastoupeni i socialisté a ekologové, takže může být přijatelnou alternativou pro všechny levicové voliče.

Francie žije Ukrajinou podstatně méně než my. Minulý týden jsme měli na Vysoké škole ekonomické skupinu studentů z pařížské Sorbonny a pro ně je válka na Ukrajině skoro tak vzdálená, jako byla pro nás válka v Sýrii. Francie dosud přijala sedmdesát tisíc ukrajinských uprchlíků, což je v porovnání s miliony z předchozích let zanedbatelný počet. Francie je ale demokratická země a všechny politické strany invazi odsuzují.

Francie předsedá Radě EU a vše, co prezident Macron řekne či udělá, je bráno velmi vážně. Macron jednoznačně ruskou agresi odsoudil a Francie poskytuje Ukrajině jak zbraně, tak humanitární pomoc. Na počátku konfliktu byli prezident Macron s prezidentem Zelenským v kaž­dodenním telefonickém kontaktu a je pravda, že se Macron snažil i o komunikaci s Putinem, která byla samozřejmě obtížná a nebyla častá. Prezident Zelenskyj si dnes přeje, aby Ukrajina vstoupila co nejdříve do EU, chce okamžitě získat status kandidátské země. Prezident Mac­ron se domnívá, že by Ukrajina měla projít přípravným procesem, a nechce slíbit něco, co bez shody s ostatními členskými zeměmi udělat nemůže. Proto je prezident Macron ukrajinskými politiky kritizován, ale v žádném případě nestojí na straně Ruska a Putina.

Válka na Ukrajině je strašná a prohrává v ní celý civilizovaný svět. Je asi zřejmé, že pokud má skončit, bude třeba najít nějaké diplomatické řešení. Prezident Macron je zkušený politik, který během své kariéry už musel přistoupit na řadu kompromisů, včetně kompromisů v zahraniční politice. Odmítl se například omluvit za koloniální politiku Francie v Africe, ale uznal její negativní důsledky a vyzval k tomu, aby se přepsala společná historie. Takže je možné, že obdobným způsobem bude postupovat i ve vztahu k rusko-ukrajinskému konfliktu.

Boj proti inflaci je hlavní prioritou nově ustavené vlády. Její hospodářská politika ale nabízí jiná řešení než současná česká vláda. Francouzská vláda připravuje zákon na podporu kupní síly. Cílem je zvýšení mezd státních úředníků, zvýšení důchodů a minimálních sociálních dávek, snížení odvodů pro OSVČ a také zavedení potravinových šeků pro nízkopříjmové domácnosti, které by měly být určeny zejména na nákup zdraví prospěšných potravin, například ovoce a zeleniny. Francie dnes reguluje ceny energií a využívá zastropované ceny zemního plynu a elektřiny pro domácnosti. Cílem ministerstva hospodářství je, aby se v roce 2022 regulovaná cena elektřiny nezvýšila o více než čtyři procenta. Tato opatření jsou samozřejmě nákladná, vláda jen letos investovala do protiinflačních opatření 26 miliard eur.

Podle mého osobního názoru by bylo spojenectví s Francií v této oblasti v současné době tím nejlepším řešením. Francie má s jadernou energetikou velké zkušenosti, prosazuje jádro v EU a je geograficky i geopoliticky blízkou zemí.

Profimedia.cz

Jednoznačně ano.

Francouzi se jaderné energie nebojí a jaderná energetika je pro prezidenta Mac­rona důležitým tématem. Měla by tvořit polovinu francouzského energetického mixu. Během kampaně Macron oznámil výstavbu šesti jaderných elektráren nové generace, první by měla být uvedena do provozu v roce 2035, a chce prodloužit životnost stávajících jaderných elektráren, která byla původně plánována na padesát let. Celkově by se kapacita francouzských jaderných elektráren měla navýšit do roku 2050 o čtyřicet procent.

Za svůj největší úspěch považuji získání institucionální akreditace a to, že je dnes VŠE v poslední fázi americké akreditace AACSB a že na tomto projektu intenzivně spolupracuje všech šest fakult. Nepovedlo se mi přesvědčit zejména mladší kolegy, že by měli více usilovat o kvalifikační růst a využívat své jazykové a odborné kompetence pro publikační činnost v prestižních zahraničních časopisech.

Nezkusím, politika mě vůbec neláká. Budu se jako prorektorka pro mezinárodní vztahy věnovat rozvoji internacionalizace, budu nadále podporovat francouzsko-českou spolupráci formou realizace programu MBA ve francouzštině a budu se věnovat svým pěti vnoučatům, která mě potřebují. Jsem babičkou čtyřletých trojčat a roční a tříleté holčičky, hrdé žačky naší univerzitní mateřské školy. Takže nudit se nebudu. (úsměv) 

Hana Machková (64)

• Profesorka ekonomie.

• Odbornice na mezinárodní obchod s dlouhodobým zájmem o Francii.

• V letech 2014 až 2022 rektorka Vysoké školy ekonomické v Praze.

• Od roku 1990 je ředitelkou Francouzsko-českého institutu řízení, který zajišťuje výuku double degree programu MBA-MAE pro frankofonní posluchače.

• Od 1. dubna 2022 vykonává funkci prorektorky pro mezinárodní vztahy VŠE.

• Je držitelkou nejvyšších francouzských státních vyznamenání.

• V roce 2016 jí byl prezidentem Francouzské republiky udělen Řád čestné legie a v roce 2021 se stala komandérkou Řádu akademických palem.