Po revoluci řídil obří logistickou společnost Čechofracht, kde také vydělal první velké peníze. Rodák z Třince se však vždy spíše točil kolem showbyznysu. Vystudovaný herec a muzikant z vratislavské DAMU řadu let platí za šedou eminenci české hudební scény.

Dlouhých 13 let byl bossem hudebních cen Anděl, za což si často vyslechl i ostrou kritiku. Někteří muzikanti mu dodnes nemohou přijít na jméno, jiní o něm zase mluví s respektem. Česko-polský multiinstrumentalista napsal hity pro Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou či Věru Špinarovou. Objevil zpěvačku Ewu Farnou, patřil mu jeden z největších distributorů hudebních desek a nakonec se stal, trochu nedobrovolně, také hrobařem největší obchodní sítě s hudebními nosiči v Česku – Bontonlandu.

Nedávno přesedlal na byznys s módou, ale podobně jako v případě Bontonlandu si nevybral nejlepší dobu. Obrovský outlet v Paláci Koruna na Václavském náměstí měl žít hlavně z turistů. Kvůli covidu měl otevřeno jen několik měsíců.

Dnes tak počítá byznysové ztráty v desítkách milionů a raději ve své pracovně v rodinném sídle v pražských Hodkovičkách utíká do pohádkového světa, který vytvořil pro diváky své nové dětské televize na internetu. Práce pro nejmenší posluchače ho dnes prý naplňuje nejvíc. Ačkoliv i zde zatím Wronka spíše peníze pálí, věří, že brzy to může být i zajímavý byznysový projekt.

Co tedy dnes vlastně děláte?

Vždy jsem měl život rozdělený na dvě části. Byznys, tedy obchod v různém pojetí. A druhá část je kultura, respektive showbyznys. O něm se dnes vůbec nemusíme bavit. Teď je to úplně mrtvé. Působil jsem na hranici byznysu a showbyznysu, byl jsem vlastníkem sítě Bontonland, které uškodil vývoj na trhu z pohledu prodeje fyzických nosičů, ale covid to pak úplně dorazil. Naši interpreti přestali úplně tvořit, nové desky nevycházejí. A domácí tvorba tvořila třeba padesát procent obratu.

Oni možná tvoří, ale nejspíš zavření doma.

Jasně, tvoří. Ale z hlediska příjmů představuje nějaký online prodej hudby úplné drobné. Je to pro ně spíše marketing, který má propagovat živá vystoupení. Ale ta, když nejsou, těžko vás bude něco tlačit psát hudbu a zkoušet ji prodávat. Je to vlastně k ničemu.

Jsou podle vás dnes hudebníci existenčně ohrožení?

Záleží jací. Stálice hudebního nebe asi tolik ne. Ty mají nějaké tantiémy z rádií a z jiné hudební distribuce, ale ti začínající nebo ti, kdo nejsou vyloženě špička, tak tam se asi o žádné obživě z hudební činnosti mluvit nedá. Ti mají opravdu velké problémy.

Jak dnes vypadá váš pracovní den? Chodíte do firem, nebo spíš doma skládáte?

Udržujete firmy, komunikujete s partnery. Platební, druhá, třetí, neschopnost. Každý to nějak řeší. Takže v té komunikaci spočívá má práce. Ale nikdo neví, co bude. Má druhá část, která mě dnes naplňuje asi nejvíc, je skládání a natáčení hudby pro děti. Rozjeli jsme dětský kanál na YouTube. Je to teď o investicích, finančních i časových. Věnuju tomu většinu času.

Práce pro děti vás bavila vždycky, nebo jste to v sobě našel až nyní?

Já jsem produkoval různé televizní pořady. Dělal jsem Anděly, různé eventy pro firmy, producenta a manažera. To byl můj každodenní chleba. Ale pro děti jsem vždycky psal písničky. Třeba pro loutková divadla, dětské muzikály, namátkou Císařovy nové šaty, Sněhurku a sedm trpaslíků, Ferdu Mravence. S dětmi pracuji dlouhodobě. Navíc sám mám tři děti, dospělé i malé. S nimi jsem doma také vždycky zpíval a hrál. Takže to pro mě není nic nového.

Tomáš Novák týdeník HROT

A překlopit to do internetové TV pro děti, to vás napadlo až s covidem?

Vymyslel jsem příběh, který pojednává o Harmonii, což je královna Tóniny. To je taková bájná krajina, kde žijí Notové, kteří se živí tím, že tančí a zpívají a tím vytvářejí životní energii. Všechno se odehrává v harmonii do doby, než krajinu napadne virus Tritón. To je falešný tón, ten infikoval Noty, až začali zpívat falešně. To jsem vymyslel v listopadu 2019, castingy proběhly na začátku roku, v únoru jsme to spustili a ono to opravdu přišlo. Až jsem si říkal, jestli jsem k tomu trochu nepřispěl. Jsem docela pověrčivý.

A jak se televize chytla?

Dobře. I když rozjezd se po pár měsících trochu zastavil. Problém byl v tom, že jsme sice počítali s tím, že děláme YouTube kanál, avšak byznys model projektu měl stát hlavně na tom, že už v létě pojedeme živá vystoupení a festivaly. A tak jsme si to museli trochu přehodnotit.

Našli jste nějaký nový funkční obchodní model? Nebo je to zatím pouze o investicích?

Spíš to druhé. Tím, že jde o dětský kanál, máte velmi omezené možnosti product placementu a inzerce. Je to velmi ošemetné. Takže jsou to spíše investice, které by se měly projevit, až se dostaneme k živému hraní. Pak to může být zajímavé i pro partnery. Zatím je to čistě marketing. Za pět měsíců vysílání jsme se dostali na 3,6 milionu zhlédnutí. Jsou to ale velké investice. Kdo to zná, ví, že monetizace obsahu na YouTube je vážně extrémně obtížná. Jestli jsme za tu dobu vydělali pět tisíc korun, je to hodně.

A kolik vás to stálo?

Teď už je to určitě přes milion korun a právě otevíráme další kapitolu příběhu. Cílem je, abychom to v roce 2022 překlopili na plnohodnotnou internetovou televizi. Ale na to musíte mít určitý objem obsahu a masu odběratelů, aby to mělo nějaký smysl. Pak už by to ale mohlo být zajímavé.

Vás by uživily pouze tantiémy?

Jsem autorem několika hitů pro známé tuzemské interprety, ale přece jen už jde o docela ohrané písně. Rádia je stále zařazují, ale už to není taková četnost. Ne, dnes by mě tantiémy neuživily. Ale nemůžu si stěžovat, to by bylo pokrytecké. Za život jsem si vydělal dost, díky čemuž nemusím spoléhat na tantiémy.

Můžete naznačit, o jakých sumách z tantiém se bavíme v případě těch nejúspěšnějších autorů a interpretů v Česku?

U těch nejúspěšnějších autorů se bavíme o milionech korun ročně. Jde ale o hrstku lidí, kteří jsou podepsaní pod hity, které hrají napříč éterem, na pohřbech, svatbách, oslavách. To všechno do celkových příjmů hodně promlouvá. Jde také o příjmy z online distribuce hudby. Ale většina hudebníků se pohybuje o několik řádů níže.

Vaše podnikání dnes trpí. Nejste pod tlakem, že byste se třeba musel zbavovat majetku či zavírat projekty? Můžete si je dovolit stále dotovat?

Rozhodně to není nekonečné. Investice a jejich návratnost teď určitě zvažuji mnohem citlivěji. Další peníze bych už do maloobchodu neinvestoval.

O kolik peněz vás tedy covid připravil? Máte nějakou osobní kalkulaci?

Bavíme se o desítkách milionů korun. Zejména v té retailové části jde o škody obrovské a zřejmě nevratné. Moje investice byla 15 milionů jen do prostoru obchodu na Václavském náměstí. Další miliony korun mám ve zboží.

Také Bontonland loni definitivně zkrachoval. Jak moc to finančně bolelo?

Samozřejmě hodně. Také tam jsem odepsal nejvíc peněz já. Branže s CD i DVD je nenávratně mrtvá, covid byl loni jen poslední ranou. V prodeji CD už si to nemáte jak odpracovat. Pokud chcete dnes v distribuci hudby fungovat, musíte investovat do digitálu, ale tam konkurujete světovým obrům, které nikdy neporazíte. České Spotify z Bontonlandu vybudovat vážně nešlo.

Bontonland jste kupoval od Miloše Petany v době, kdy už na tom nebyl úplně dobře. Nelitujete dnes toho rozhodnutí?

Tak po bitvě je každý generálem. Mému rozhodnutí ale předcházelo něco jiného. Když jsem po devíti letech odcházel z Čechofrachtu, odkoupil jsem část firmy, která se věnovala právě distribuci CD, takový velkoobchod. Později jsem od majitelů Bontonu ještě přikoupil distribuční firmu Panther. Byl jsem tehdy největším distributorem CD na trhu a Bontonland byl můj nejvýznamnější zákazník. Navíc s Milošem se znám léta, věděl jsem, že Bontonland začíná mít potíže. Jeho pád by mi způsobil velké problémy, tak jsem se rozhodl ho koupit a zkusit zachránit. Spojit velkoobchod a maloobchod mělo svoji logiku. Byl jsem jednička na trhu, díky tomu jsem dokázal růst, i když celý trh klesal. V té době jsem zároveň pořádal hudební ceny Anděl. Všechno se tím krásně propojilo.

Na co jste tehdy vlastně spoléhal? Dlouhodobý trend v prodejích nosičů byl zřejmý od roku 2007.

Podporoval jsem menšinové žánry. I v rámci cen Anděl. Prodej fyzických nosičů táhly country, metal, world music, jazz. Tam jsou věrní posluchači a u nich prodeje tak rapidně neklesaly. Naproti tomu popina se začala drolit. Interpreti zjistili, že nepotřebují velká vydavatelství, a začali si nahrávat sami. Přišlo stahování, válka s ulozto.cz. Branže nebyla schopná zakročit. To se začalo na prodejích rychle ukazovat. Ale ještě chvíli se dal zachovat objem prodejů, který mohl celou síť udržet při životě. Já jsem ale udělal jednu základní chybu – neodhadl jsem správný rok, kdy to začít likvidovat.

Který rok to měl tedy být?

Asi už před rokem 2018. Tento rok byl specifický. Normálně v tomto byznysu 11 měsíců děláte ztrátu, aby vás pak prosinec vytáhl do černých čísel. Čtyřicet procent celoročního obratu děláte na Vánoce. Ale v roce 2018 se sešla řada faktorů, které pohřbily i Vánoce. Slabá tvorba české scény a špatná nabídka filmů na DVD. Špatné. Skončili jsme na 60 procentech obratu předešlého roku. To už byla rána a my věděli, že v roce 2019 to nedoženeme.

Takže už v roce 2019 jste věděl, že firmu zavřete?

Začali jsme s partnery, hlavně vydavateli, pomalu chystat konec. Ale ještě furt existovala vize, jak to celé zúžit, omezit další náklady a zaměřit se na nějaký typ sortimentu. Ale prodeje se propadly ještě víc. Roztočí se spirála, neboť najednou k vám nechodí tolik lidí, nemáte ty správné tituly, nikdo vám nevyjde vstříc, točíte se v kruhu. Do toho Palác Koruna je extrémně obtížný prostor. Ale základní problém spočíval ve smrti fyzických nosičů. Vinyl vás nevytrhne, nikdy to nebude masovka, DVD a blu-ray už vůbec ne.

Přežilo něco z Bontonlandu? Je nějaká část, kterou jste si nechal?

Ne. Obchody jsme zavřeli. Prostor v Paláci Koruna jsme proměnili na velký outlet. E-shop s nosiči si ponechal Supraphon, který k tomu má jako jeden z mála předpoklady. Mezinárodní labely už jedou výhradně online, část obchodů převzala Fermata, lisovna a výrobce nosičů, která dělá pro vydavatele. Zbytek skončil v konkurzu.

Kde se zrodila myšlenka udělat z největšího hudebního storu ve střední Evropě obrovský outlet?

Hned po kolapsu Bontonlandu jsme se s majitelem budovy – panem Plachým – začali bavit, co s prostorem dál. Dohodli jsme se na módě. Oblečení má lepší marži než CD, měli jsme dobře nastavené dodavatele oblečení z celé Evropy. Během tří měsíců jsme předělali prostor na krásný módní obchod. Otevřeli jsme v dubnu 2019, do konce roku se to lidé spíše učili. Leden výprodeje, březen covid. Když pak v létě bylo krátce otevřeno, zrovna vrcholila rekonstrukce spodní části Václavského náměstí. Rok 2020 nakonec dosáhl asi na 12 procent obratu roku 2019.

Chcete v tom i nadále pokračovat? Vydržíte do dalšího otevření?

Jednáme s panem majitelem o dalších možnostech. Ten prostor je strašně komplikovaný, jsou to bývalé lázně, málokterý obchodní dům chce tři patra do země. Naopak preferují patra do výšky. Netušíme, kdy se znovu otevře, těžko si můžeme něco plánovat. My se nemůžeme opřít o online prodej, to u outletu prostě nejde. Měli jsme dobrý obchodní model, ale pro normální časy. Takže asi počkáme, až se otevře, a uvidíme.

Osobně byste ale v módním byznysu chtěl zůstat, byť třeba bez obchodu na Václaváku?

Určité nápady máme, ale spíše už to řeší můj syn. Mně osobně se už moc nechce asi podesáté v životě začínat od začátku. Už na to tu energii nemám. Navíc já jsem od přírody hlavně herec a muzikant, byznys jsem dělal spíš z leknutí. Jsem typické dítě revoluce, dostal jsem se k projektům, které se následně rozvinuly do takových rozměrů, jaké jsem absolutně nečekal. Vydělal jsem hodně peněz, hodně jich taky prodělal, ale mám se dobře, jsem zdravý, nerouhám se. A najednou je mi šedesát, v hlavě sice furt třicet, ale už je to znát. Teď mě pohltila TV pro děti, právě té se chci maximálně věnovat.

Neláká vás opět si vyzkoušet roli manažera a producenta mladých zpěvaček a zpěváků?

Já jsem to neplánoval ani v případě Ewy Farné. Byla to náhoda. Byl jsem pozvaný do poroty talentové soutěže na dětském festivalu v Polsku a tam běhala dvanáctiletá holka, která to tam úplně zbortila. Porota jí ale nechtěla dát první cenu, tak jsem se naštval a věnoval jsem jí vlastní cenu. Respektive to byla cena publika. Tou bylo natočení vlastní desky. Ona to vyhrála a já musel splnit závazek. V té době už tu běžela SuperStar, válcovala to tu Aneta Langerová. A to byl pro mě ten rajc, zkusit se zde prosadit s neznámou zpěvačkou úplně jinak. Snad to nebude znít neskromně, ale Ewa měla velké štěstí, že potkala mě, protože jsem byl člověk, který měl prostředky, známosti, sám muzikant a hudebník. A já měl zase štěstí, že jsem narazil na ryzí talent, který se narodil pro scénu.

To byl recept jejího úspěchu?

Ano, také se ukázalo, že je pracovitá a má to čaro, které přitahuje. A já kolem ní následně vybudoval fabriku, která jela pět let jako mašina. Byla výhoda, že měla skvělé zázemí doma, konzervativní rodiče podnikatele, sama byla vystudovaná, věřící. Díky tomu nezvlčila. Holka s rovnátky, co zpívala big beat. Byla to dobrá kombinace, navíc jsme měli k dispozici trh v Česku i Polsku.

Jaký dnes máte vztah? Přece jen jste se nerozešli úplně v dobrém.

To není pravda. Bulvární média to samozřejmě uchopila po svém. My jsme se domluvili na rozchodu už dříve. Každé dítě chce časem z hnízda. Ewa nikdy nezažila červená čísla, žádnou PR krizi, snad kromě té autonehody, a chtěla se emancipovat, začít hrát věci po svém a to se začalo rozcházet s mojí představou. Já chtěl držet linii mladé rockové zpěvačky, ona chtěla začít skládat jinou hudbu pro jiné publikum. Takže poslední tři roky jsem jí dělal už jen servis. A jednoho dne jsme se domluvili, že i to skončí.

Takže žádná pachuť z vašeho profesního rozchodu?

Hned po ukončení spolupráce to bylo chladné. Přestali jsme úplně komunikovat, napsali jsme si maximálně na narozeniny. Ale tak poslední tři roky jsme zase v kontaktu. Píšeme si, voláme. Napsala o mně dokonce písničku. Je starší a možná dnes mnohem víc oceňuje práci, kterou jsme společně odvedli.

Ewa Farna bude letos opět moderovat hudební ceny Anděl. To je docela symbolické. Jak na tento projekt vzpomínáte a proč jste s ním skončil?

Anděly jsem dělal do roku 2016 celkem 13 let. Dalo by se to shrnout tak, že všichni nadávali na Anděly, všichni chtěli Anděly. I sami protagonisté, kteří je vyhráli, je zároveň bojkotovali, aniž bychom se znali a měli nějaké spory. Byla to taková zvláštní gesta z principu.

Proč jste tedy ceny pořádal?

Měl jsem k tomu přirozený vztah. Jsem z branže. Muzikant a obchodník. Ceny jsou vlastně měřítko kvality a dobrý obchodní nástroj. Na druhé straně, branže je to složitá. Zatímco Slavíci jsou o popularitě a všichni tam chtějí, Andělé jsou o nějakém vkusu. Bojovali jsme o to, aby to televize vysílala v hlavním čase. Vždy tam byl enormní tlak na to, aby to bylo koukatelné pro masu. Přímo proti tomu šel tlak, řekněme, umělecký, tedy ambice dělat kvalitní produkci. To jsou mlýnské kameny a velká politika. Děláte kompromisy a ve finále vás kritizují úplně všichni. Do toho diskuse kolem výsledků – copak já můžu za to, že Nohavica je z Ostravy, Kryštof je z Ostravy, Farna z Třince, Klus z Třince, Charlie Straight z Třince? A všichni vyhrávali. Hned jsem byl za slezského mafiána, který protežuje místní. Pamatuji si ročník, kdy Richard Krajčo Anděly moderoval, a ještě vyhrál tři sošky. Pohroma, nikomu nevysvětlíte, že za to nemůžete. Nebo ta politická prohlášení uprostřed živého přenosu…

Ale to k tomu trochu patří, ne?

Víte, to není tak jednoduché. Když to někdo udělá, aniž by nás na to upozornil, beru to jako podraz. Je to můj pořad, já za něj platím. Ale máte pravdu, že to k tomu trochu patří. Takže jsem jim pak říkal: Máš něco na srdci, tak tam vylez na špalír, napal to do první kamery, dohraj vystoupení a Libor Bouček pak řekne, že tohle je prostě rokenrol a umělci tohle dělají. Ale styl, že tam z ničeho nic začne někdo něco mumlat u bubeníka, nikdo neví, co se děje, kamery nevědí, co mají zabírat, tak to je prostě špatně. Všichni pak vypadáme jako banda amatérů.

Co říkáte na své následovníky v čele s Lucií Hájkovou?

Na to, v jak špatnou dobu to převzali, to dělají moc dobře. Mají tam Coca-Colu jako generálního partnera, což je dobrý tah. Platíte televizi, honoráře hudebníkům, zvukaře, scénografy, náklady na výrobu jsou vysoké. To bez partnerů dělat nelze. Držím jim palce. I proto, aby moje třináctiletá práce nebyla zbytečná. Navíc hudebníci potřebují nějaké ocenění. Zejména v této době to má velkou hodnotu.

Jakou má podle vás kultura budoucnost?

Miluju filmy, rád chodím do kina, ale člověk si odvykne. Víte, nemám úplně malou televizi, k tomu Netflix. To už vlastně není takový rozdíl. Můžu si to kdykoliv vypnout, odběhnout. To je nebezpečné. Už jsem zvládl být celý den u televize a zhlédnout deset dílů Koruny nebo Vikingů. Dámský gambit jsem také dal na jeden zátah. Z hlediska divadel a živých vystoupení to bude jiné. Pustit si koncert na tabletu není to samé. Jen těch koncertů a festivalů bude míň, ubude muzikálových divadel, kterých máme v poměru na obyvatele možná nejvíc na světě. Ale možná to pomůže kvalitě.

Lešek Wronka (60)

• Česko-polský hudební producent, skladatel, textař, režisér a scenárista se narodil v Českém Těšíně.

• Vystudoval DAMU v polské Vratislavi a živil se jako herec na polské scéně Těšínského divadla, hrál na housle a klavír a psal písničky.

• Po revoluci se vrhl do byznysu, nastoupil do velké logistické společnosti Čechofracht, kterou v letech 1997 až 2004 vedl jako generální ředitel.

• Měl společnost na distribuci hudebních nosičů, síť obchodů Bontonland, do roku 2016 pořádal hudební ceny Anděl.

• Jeho hity zpíval Karel Gott, Helena Vondráčková, Hana Zagorová či Věra Špinarová.

• Byl producentem a manažerem zpěvačky Ewy Farné, loni spustil dětský hudební kanál TV pro děti.

• Má tři děti.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.