Loni koncem léta zbývalo dělníkům na staveništi na břehu Baltského moře v německém Lubminu dodělat jen pár drobností. Počítali, že za pár týdnů budou mít kompletně hotovo a ještě před koncem roku sem, do evropského zakončení plynovodu Nord Stream 2, přitečou první kubíky ruského zemního plynu.

O více než rok později je všechno jinak. Možnost, že dvěma 1300 kilometrů dlouhými trubkami za 12 miliard eur nepoteče nikdy nic, v posledních dnech značně vzrostla. Důvodem je pacient, který toho času leží ve vážném stavu v berlínském megašpitále Charité. Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj byl podle německých lékařů otráven, což Moskva vehementně popírá. 

Více než čísla

Nejdříve pohrozil možnou odvetou za Navalného otravu skrze Nord Stream 2 spolkový ministr zahraničí Heiko Maas, později nezavrhla otázku možných sankcí ani Angela Merkelová. Bylo by „chybné cokoliv vyloučit,“ vzkázala skrze svého mluvčího. To je na poměry kancléřky velmi ostré vyjádření. 

Po letech zdůrazňování výhod ruského plynu pro německou ekonomiku začínají tamní politici otáčet. Počítalo se, že relativně levný ruský plyn jednou nahradí končící jádro a uhlí. Ani Němci nejsou tak naivní, aby věřili, že veškeré automobily pojedou výhradně na vítr a sluníčko. Nyní jsou ochotni celý projekt ohrozit nejen za cenu miliardových škod pro zúčastněné německé firmy, ale i ohrožení celé ambiciózní transformace energetiky Energiewende.

Celý případ však ukazuje hlavně na krach ekonomicky pragmatického přístupu k velkým energetickým projektům. Když je partnerem na druhé straně jednacího stolu Kreml, je třeba hledět i na jiné aspekty než čísla. Kancléřka může otravu jen těžko přehlížet, když z okna kancléřství v podstatě vidí do Navalného nemocničního pokoje. Pragmatické strategie se přitom léta drží i česká strana, což se jí může nejen u plynu nakonec draze vymstít. 

Česko by na plynovodu vydělalo

Česká republika byla léta tichým podporovatelem Nord Streamu 2. Velká většina plynu z nového plynovodu by totiž směřovala směrem na jih ke Krušným horám. Odtud pak skrze Česko dál do Rakouska a Itálie. Tržby provozovatele tuzemských plynovodů Net4Gas by rostly díky tranzitním poplatkům a státní kasa se plnila daněmi, které firma platí. Profitovali by z toho i spotřebitelé. Náklady na údržbu plynárenské sítě by se rozdělily mezi více uživatelů, což by se odrazilo v koncové ceně. 

Ekonomicky dává všechno smysl a není důvod říct ruskému plynu ne. Jenže ve zdánlivě bezchybné rovnici plynařů a ministerstva průmyslu chybí jedna neznámá. A sice, že váš obchodní partner tráví lidi novičokem a některým jiným lidem to není jedno. 

To bohužel neplatí jen pro ruský plyn. Zadání zakázky na výstavbu nového reaktoru čínskému uchazeči by se v současnosti obhajovalo jen těžko, když Peking zároveň nepokrytě vyhrožuje druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli Česka. Jak upozornil týdeník Respekt, ministerstvo zahraničí nedoporučilo vydání speciálních víz pro čínskou delegaci, která sem měla kvůli Dukovanům dorazit. Reakce to byla adekvátní.

Podobná situace je u druhé vážného favorita na stavbu jaderného bloku, ruského Rosatomu. Případ Navalnyj tady sice nerezonuje tak jako v Německu, možných scénářů se však nabízí mnoho. Vpád do Běloruska, podezřelé úmrtí nějakého disidenta v Praze nebo další vyhrocení sporu ohledně Koněvova pomníku jsou možnosti, se kterými je třeba počítat, i když to pragmatici v byznysu i politice neradi slyší.

Pokud by se nový reaktor nepodařilo dostavět, což je nejen kvůli výše zmíněným důvodům stále dost reálná možnost, máme naštěstí alternativu. Plynové elektrárny se dají postavit relativně rychle a levně. A díky téměř hotovému plynovodu Nord Stream 2 by Česko mělo mít brzy i dostatek cenově dostupné komodity. Tedy pokud bude dostavěn.