Bývaly doby, kdy většina rozumných občanů chápala, že stát je tím nejhorším vlastníkem. Od minulého režimu jsme se tak odstřihli mimo jiné i privatizací. Ano, někdy to bylo divoké, ale to nijak nezpochybňuje přesvědčení, že stát prostě podnikat nemá, protože to vždycky dopadne špatně. 

Dnes je to za nominálně pravostředové vlády úplně naopak. A mnoho lidí si teď spíš myslí, že co stát nevlastní, je od čerta. Zvlášť když je to v klíčových oblastech energetiky a surovin. Dozvídáme se tak, že strategickým majetkem, bez nějž se erár neobejde, jsou teď už i benzinové pumpy. A tak státní akciovka Čepro pod dohledem svého akcionáře – ministerstva financí – nakoupila pětasedmdesát čerpacích stanic Robin Oil. Ty vydělávají a nákup se tak prý vyplatí, ujišťují nás ministr financí Zbyněk Stanjura i šéf Čepra Jan Duspěva. 

Návratnost kde?

Dopředu si řekněme, že kdo se nepodívá na byznys obou firem zevnitř, těžko si může udělat jednoznačný názor. Zvenku to ale opravdu moc dobře nevypadá. Čepro má totiž dohromady zaplatit čtyři a půl miliardy korun za firmu, jejíž hospodářský výsledek za rok 2022 před zdaněním podle výkazu v obchodním rejstříku dosáhl 103 milionů korun a v minulém roce 139. Návratnost dlouhá jak cesta na Měsíc. 

Nicméně při akvizici je potřeba platit i za peníze na účtech, s nimiž proběhla během transakce pozoruhodná taškařice. A bylo jich hodně. Čepro si totiž na akvizici údajně dvě miliardy půjčilo právě od kupované společnosti. To v praxi bude vypadat tak, že po dokončení spojení obou společnosti se pohledávka a závazek navzájem vynulují, protože jedna firma nebude přece platit dluh sama sobě.

Výsledkem je to, že prodávající majitel Robin Oil Jiří Zoubek vytáhne své peníze z prodávané firmy, aniž by mu vznikla povinnost zaplatit patnáctiprocentní daň z dividendy, a Čepro ve skutečnosti zaplatí místo čtyř a půl miliardy jen dvě a půl.

Dárek od daňových poplatníků

Je otázkou, jak by se na takovou daňovou optimalizaci koukal berňák, kdyby neproběhla pod dohledem ministerstva financí. To navíc Čepru na nákup povolilo využít zhruba jeden a půl miliardy, které měly původně putovat do státního rozpočtu, a jde tak o dárek od tuzemských daňových poplatníků. 

Jenže ono to je pořád dost peněz z firemní kasy. Zvláště když při pohledu do výsledovky zjistíme, že předloni z toho zisku významnou většinu generovaly úrokové výnosy z hotovosti uložené u bank. A ty už nebudou, protože hotovost se prostě nezdaněně přestěhovala k Zoubkovi. 

Možná to má nějakou byznysovou logiku, která nám zůstává utajena. A bohužel utajena zůstane, protože dohoda o ceně je důvěrná a nemá být zveřejněna. Utěšit nás mají údajně příznivá stanoviska renomovaných poradců k transakci. 

Těžko se však vyhnout dojmu, že i zde, podobně jako při nákupu Net4Gas, někdo uzavřel obchod, z nějž daňový poplatník rozhodně neprofituje. Ještěže Duspěva dlouhodobě přimíchával do nafty MEŘO (methylester řepkového oleje) od Agrofertu, takže se v tom opozice nejspíše nebude příliš vrtat. 

Stát ale opravdu nikdy nebyl, není a nebude dobrý podnikatel. A tak než řešit se státní akciovkou její byznys a akvizice pump s účastí veřejných peněz, by bylo lepší celé Čepro jednoduše prodat.