Od září naší zemí prochází druhá vlna onemocnění covid-19. S klíčovými protiepidemickými opatřeními se čekalo dlouho, mezitím pandemie nabrala na obrátkách. Lockdown přišel za pět minut dvanáct a odvrátil kolaps zdravotního systému, ačkoli zmaření tisíců životů už se zabránit nepodařilo. Poslední novinkou v boji proti pandemii je vícestupňový protiepidemický systém (PES), který definuje míru opatření dle aktuální covidové hrozby. Zároveň se rozpoutala debata o drakonických opatřeních, proti kterým jejich odpůrci argumentují devastací ekonomiky. Je PES příliš přísný? Vyplatí se omezit ekonomiku ve snaze pandemii zastavit? Jaká pravidla pro zavádění opatření nastavit? 

Data z OECD a Eurostatu mapující první vlnu pandemie ukazují na korelaci mezi množstvím úmrtí na covid a ekonomickým propadem. I země, které dlouho vyčkávaly s adekvátní reakcí, přijaly opatření v momentu, kdy se jejich zdravotnické systémy blížily kolapsu. O to striktnější opatření musely pro stabilizaci situace zavést, což s sebou nese také významnější dopady na ekonomiku.

Aby se dalo trasovat

Oproti systému brzda-plyn, střídajícímu úplné uvolnění s kompletním uzavřením, je situaci vhodné stabilizovat pomocí opatření s co nejmenším dopadem na kvalitu našeho života. Pokud je denní incidence nízká, je stabilizace možná s menší množinou protiopatření, protože hygiena většinu kontaktů vytrasuje a izoluje.

Pokud se virus šíří nekontrolovaně, je trasování daleko obtížnější a je nutné doplnit ho širším omezením kontaktů. Proto je třeba nejprve situaci dostat na úroveň, kdy dokážeme efektivně trasovat, a na té situaci udržovat. Na případné výkyvy je potřeba reagovat co nejrychleji. Čím opožděnější reakce, tím déle se virus exponenciálně šíří a my jsme opět v prekérní situaci.

Komentář: Příliš zlý PES?

Systém PES se skládá ze tří částí. Z indexu rizika, úrovní protiopatření a pravidel, za jakých podmínek se úrovně mění. Na část populace působí metodika risk indexu i jednotlivé úrovně jako nahodile zvolené. Není tomu tak. Index rizika předpovídá množství lidí, kteří budou za 30 dní potřebovat hospitalizaci. Nabývá hodnot od 0 do 100 a jeho výpočet je poměrně přímočarý. 

Důležitá je také transparentní sada pravidel. Průběh pandemie jsme mohli matematicky namodelovat již dříve. Velkou neznámou ale byla jednotlivá opatření a jejich platnost. Nyní jsme pravidla znali předem a úrovně systému jsme mohli nastavit tak, aby nedocházelo k opakovaným výkyvům v počtu nakažených a aby vyšší úrovně postupně vedly k úrovním nižším. 

Mnoho neznámých

Významně jsme tak zredukovali nejistotu předpovědi modelu. Přesto neznámých zůstává mnoho. U striktnějších vrstev opatření je paradoxně nejistota menší. Pokud zavřeme vše, dá se přirozeně očekávat zamezení šíření viru. Na nižších úrovních se musíme spoléhat na kolektivní dodržování pravidel, efektivní trasování a hojné testování. 

Touha po návratu k normálnímu životu je pochopitelná. Z dlouhodobého hlediska je ale rychlejší rozvolnění – ať už politickými tlaky, změnou metodiky počítání risk indexu, nebo nehomogenním stavem mezi regiony – horší. Pandemii je nutné zredukovat a dostat trvale pod kontrolu.

Čím přísnější je PES ve vyšších úrovních, tím rychleji se bude usmívat. O nižší úrovně opatření hrajeme společně. Přestože na mnohé z nás dopadají opatření velmi tvrdě, až existenciálně, je potřeba ještě chvíli vytrvat. Vyhrajeme pak všichni a dříve.

Autor je expertem na matematické modelování a umělou inteligenci a spoluautorem indexu rizika, Blindspot.ai