Základní změny ve valorizaci penzí a předčasných důchodech prošly prvním čtením a podle očekávání byla debata výživná. Opozice pochopitelně křičela o ožebračování důchodců touto vládou, ačkoli na současná opatření svou politikou zcela jasně zadělala. 

Nicméně postoj opozice těžko někoho překvapí a čekat něco jiného by bylo naivní. Každopádně k ožebračení mají projednávaná opatření hodně daleko, byť to, že se valorizace zpomalí, je fakt.

Zpomalují se ale na úroveň, na níž ještě nedávno byly. O plný růst cen domácností důchodců, tedy více než prostou inflaci, a třetinu růstu průměrné reálné mzdy se valorizovalo do roku 2014. Bezpečně to garantovalo zachování kupní síly důchodů, a dokonce jejich růst, byť nijak ohromující.

Potom Sobotkova vláda ve spolupráci s ANO a lidovci Mariana Jurečky, který paradoxně nyní nepopulární změny navrhuje z pozice ministra práce, tuto povinnou valorizaci pozměnila tím, že místo třetiny se počítala polovina růstu mezd.

Ale bylo to jedno, protože jak Sobotkova, tak poté Babišova vláda zneužívaly hospodářského růstu a Kalouskových zvýšených daní na nákup důchodcovských voličských hlasů přes přidávání nad zákonnou valorizaci.

A právě změny původního zákona znásobené populárním rozdáváním peněz navíc jsou plně odpovědné za to, že se při inflačním skoku náhradový poměr penzí k průměrným hrubým mzdám dostal na rekordní úrovně. Průměrný důchod se blíží polovině průměrné hrubé mzdy, což je samozřejmě neudržitelné, a letos tak příjmy z důchodového pojištění vystačí jen na šest důchodu ze sedmi a zbytek jede na dluh.

Deficit v systému má kousek ke sto miliardám, protože rovnovážný náhradový poměr neměl překračovat čtyřicet procent a v dlouhodobém horizontu měl spíše ještě klesat. Každá příčetná vláda by musela nějakým podobným způsobem důsledky populismu předchozích vlád řešit.

A zvolené řešení, po němž stále zůstanou v systému nemalé deficity hrazené prodejem státních dluhopisů, je asi nejmírnější, jaké šlo zvolit. Přesto samozřejmě asi leckoho zabolí. Zejména ty, kteří spěchají do předčasné penze.

Ale když Alena Schillerová křičí ve Sněmovně, že tato novela je asociální, je nutné říct, že ve skutečnosti bylo asociální rozdávat peníze, o nichž bylo jasné, že budou dříve nebo později chybět. A její partaj v tom sehrála hlavní roli.