Ekonomika kopíruje přírodní zákony. Evoluce je nekompromisní, život i ekonomika se neustále mění. Kdo se nedokáže přizpůsobit změnám, zmizí. Vymře, zanikne. 

V historii dávné i velmi blízké jsme viděli příklady firem, jejichž zdánlivě neohrozitelná pozice je dokázala uspat tak, že nereagovaly na změny. Olivetti v Evropě, Kodak v USA – příkladů jsou tisíce. Technologie urychlují evoluci v ekonomice opravdu znatelným způsobem. Propad Intelu a nástup Nvidie nechť slouží jako názorné příklady.

Český průmysl – až na čestné výjimky – žil dlouhá léta z podstaty. Setrvačnosti. Měli jsme šikovné lidi, levnou výrobu, firmy k nám přenášely výrobní kapacity. Subdodavatelská ekonomika je hrozně pohodlná, pokud držíte nižší ceny než konkurence. Ale to je dávno pryč. Levné energie už nikdy mít nebudeme.

Kdysi jsme měli dřevo, pak uhlí, levnou ropu i plyn z Ruska. Kde brát teď? Solární energie je pro budoucnost nejlevnější. Ale Slunce je na jihu, takže energetické náročné výroby se musí nutně přesunout tam. A levná práce? Chceme opravdu konkurovat tím? Kromě toho: k čemu nám jsou zlaté české ručičky, když výroba už je stále více starostí robotů. Potřebujeme spíš chytré mozky.

Zaznamenal jsem v poslední době snahu Svazu průmyslu mluvit o změně. Tu bych přivítal, jen mám obavy, jak vážně je to myšleno. Spíš mi to připadá jako snaha dostat další dotace. Ale nerad bych křivdil, rád podpořím vše.

Problém je, že klíč k řešení máme my všichni, a to dlouho. Není to otázka malé podpory státu nebo EU. Každý je zodpovědný sám za sebe, podnikatel o to víc. Celá dlouhá léta průmysl bere startupy jako odpornou havěť, která se zabývá pouze něčím virtuálním. Prý nic reálného netvoří. Jenže z téhle havěti vyrostly ty největší firmy na světě – a teď tvoří budoucnost. I tu naší. Je jen na nás, jakou roli v ní budeme zastávat.

Inovace jsou dnes stejné zaklínadlo, jako kdysi perestrojka (ano, jsem pamětník). Všichni o nich mluví a chtějí je zavést. Jenže to jen tak nejde. Je to o nastavení celé firmy – od zhora dolů. Běžný zaměstnanec je placen za to, aby nedělal chyby. Tak proč by zkoušel nějaké inovace, když se to nemusí povést.

Od toho jsou tu ale právě startupy. Ty zkoušejí nové věci. Většinou to nevyjde, ale když ano, tak to stojí za to. Americké korporace to vědí, investují do startupů, používají jejich řešení a pak je kupují. Když vidí, že našly něco nového, funkčního. V Evropě to bohužel nefunguje. Ani investice, ani využívání startupů, ani jejich akvizice.

Když mi startupisté vykládají, jaký obrovský rozdíl je jednat s firmou vlastněnou americkým kapitálem, tak to pro mě jsou neuvěřitelné příběhy. I lokální management se tam chová pružně, snaží se o změny, touží najít nová a lepší řešení. A to i v případě, že je přináší startup. Úplně stejná firma s evropským majitelem je oproti tomu naprosto zabetovaná. A že by měla dělat věci jinak? Proč, když to funguje? Přece nebudou závislé na nějakém startupu, probůh. 

Inovace přinášejí riziko. Investování do technologií je rizikové. Nemusí vyjít. Neinvestování do technologií je ale ještě rizikovější. To totiž nevyjde nikdy. Stačí si jen počkat dostatečně dlouho – a někdo mě zlikviduje. Ten problém máme Evropa nejen jako celek, ale i jako jednotlivé státy, firmy a jednotlivci. Těžko najdete v USA někoho, kdo nemá nějaké investice v technologiích, ať už mezi startupy, nebo kótovanými společnostmi. V Evropě to je spíš rarita.

Na hodně věcí je už pozdě. Myslet si, že můžeme USA a Čínu dohnat a snad předehnat, je naivní. Ale můžeme obrátit trend propadu. Evropa je stále (snad) nejbohatším regionem na světě. Peněz, těch soukromých, je tu dost. Nemusíme, nebo spíš nesmíme, se spoléhat na stát.

Klíč k řešení a změně máme my všichni. Stačí se jen nebát rizika a podporovat nové podnikatele. A těch je a bude Evropě dost, to vám garantuji. Poslední léta strávená ve startupovém prostředí mě naplňují neskutečným optimismem.

Autor je generálním partnerem investiční společnosti Depo Ventures.