Náhlé přerušení dodávek plynovodem Jamal, vedoucím ze západosibiřských nalezišť na stejnojmenném poloostrově přes Bělorusko a Polsko do Evropy, přišlo jako ledová sprcha, navíc zesílená zjištěními, že tok byl přesměrován opačným směrem, ze západu na východ, a že Gazprom si při aukci 18. října objednal pouze 35 procent volné tranzitní kapacity přes Polsko.

Pokud Rusko chtělo těsně před zahájením klimatické konference OSN všem ukázat, že bez jeho zemního plynu se Evropa neobejde, a že preferovat bude muset plynovody Nordstream 1 a 2 (který ještě nemá povolení od německých úřadů), povedlo se.

Provozovatel na německém území, firma Gascade (zastřešená holdingem WIGA Transport Beteiligungs, což je společný podnik Gazpromu a Wintershallu Dea se sídlem v hesenském Kasselu), neměl na svých stránkách v neděli večer žádné informace. Gazprom taktéž ne. Poslední zpráva Gazpromu byla z 29. října o uzavření kontraktu na dodávky plynu do Moldovy.

Gazprom provozuje podzemní úložiště zemního plynu nejen v Rusku, ale i v dalších zemích, poměrně významně plní zásobníky i v Německu či Rakousku. Aktuální stav naplnění zásobníků v Evropě najdete zde – zatímco zásobníky v Česku jsou podle těchto údajů plné na 86,6 procenta, v Německu na 71,2 a v Rakousku na 56 procent.

Gazprom je akciová společnost, majoritně ovládaná ruským státem, která disponuje 16 procenty světových rezerv zemního plynu, ale těží i ropu a vyrábí elektřinu. Pokud vám ČEZ připadá jako klíčový hráč, zkuste tomu dát třetí mocninu, a budete mít představu o Gazpromu.

Role těžařských firem a surovinového bohatství v ruské ekonomické politice a strategii byla již před téměř čtvrtstoletím předmětem kandidátské práce Vladimira Vladimiroviče Putina, již v červnu 1997 obhájil na Sankt-petěrsburském hornické univerzitě, získal titul kandidáta ekonomických věd (obdoba někdejšího československého titulu CSc.) a přesunul se do Moskvy jako dvojka kanceláře prezidenta Jelcina.

Putinova práce není veřejně dostupná, ale v kostce nešlo o nic jiného než o udržení strategické úlohy ruského státu v nakládání se surovinovým bohatstvím, které představuje cestu ke statutu ekonomické supervelmoci. Putin také napsal na stejné téma několik článků, které doporučuji k přečtení.

Už tehdy věděl, že těžební sektor je kapitálově nesmírně náročný (sám o sobě zaměstnává relativně málo lidí), ale že jej Rusko nemá moc čím nahradit a je to tak jeho silná karta. Je úplně jedno, jestli práci psal Putin, anebo někdo jiný, ale při ústní obhajobě si podle očitých svědků počínal brilantně: bylo to jeho téma a naplnil ho do puntíku. 

Máme tady další dějství, a je to spíš konec začátku, než co jiného.