Víra v předplatitelské modely má i v Česku své opodstatnění. Populární projekty jako DVTV nebo podcast Kecy a politika stojí právě na abonmá, díky němuž postupně přetrhaly vazby s mediálními domy. Úspěch se, zdá se, může dostavit docela snadno. Čestmír Strakatý z Reflexu si na podzim založil svůj placený podcast, v polovině ledna mu pět eur posílá víc než 2600 lidí.

Jednoduchá cesta je klam. Všechny zmíněné projekty stojí na už dobře známých tvářích. Pro jejich úspěch nevidíme, že většině se něco podobného nepovede. Platforem a modelů pro podporu menších projektů existuje nespočet, nikdo ale ještě nepřišel na to, jak v nich vytvořit střední třídu.

I předplatitelské platformy přitom vstupují do střídmějších časů. Narážejí na nezájem investorů, umenšují své pobídky pro tvůrce.

Příběhy o novodobé volné noze už nebudou tak svůdné a jednoznačné. Nadchází spíš chvíle uznání, že nikdo nedokáže říct, jaká bude budoucnost. Nezbývá než nekonečné zkoušení.

Symptomatické může být působení filmového kritika Kamila Fily, který přes post v zavedené redakci Respektu došel přes zpoplatněný blog až do oborového Kinoboxu, vedle toho píše na platformu Seznam Médium. Celou dobu působí i jako veřejný intelektuál a podnikatel se suplementy, který si pozornost zajistí i dokumentem o svém pochybném chování k partnerkám.

Jak bude ubývat stabilních míst, budou autoři reagovat vytvářením mnoha vazeb, které však není těžké odhodit. Nemusí sice po roztříštěnosti toužit, jedná se však o jednu z mála adekvátně vyhlížejících strategií pro pohyb v mediální krajině, o jejímž směřování nemá nikdo příliš dobré ponětí. 

Autor píše pro Médiář (www.mediar.cz)