Když se nestaráte o nic jiného, než jaká bude průměrná teplota zeměkoule za sto let, může se vám snadno stát, že budete ráno překvapeni mrazivou teplotou ve své koupelně. Udržování silné ekonomiky schopné odolávat šokům není o tom, že si pak můžeme nacpat břicha a letět na Mauricius natáhnout se na pláž. Je to o schopnosti obstát ve světě, který není ani trochu bezpečným místem k životu, jak nám v uplynulých dnech znovu ukázalo Rusko.

Co nikdo nechtěl vidět

Na počátku minulého týdne zveřejnil statistický úřad údaje o dramatickém skoku výrobních cen, které v průmyslu i v zemědělství v Česku oscilují kolem neuvěřitelných dvaceti procent a zřetelně zrychlují už rok.

Když to loni touto dobou začalo být vidět, bylo to předzvěstí růstu spotřebitelské inflace a rozhodujícím faktorem přitom byla cena práce po mzdové explozi za Babišovy vlády, která přikládala pod kotel i v době pandemie. Nikdo to moc nechtěl vidět.

ČNB začala zvedat sazby až v červnu, a ještě se dostala pod palbu kritiků, včetně tehdy vládních politiků, že dusí ekonomiku. O cenové explozi v energetice v tu dobu ještě nebylo nic slyšet.

Nyní inkasujeme inflační ránu s plnou silou. Obyvatelstvo to bude bolet a ekonomika přinejmenším zpomalí. A zdaleka nejen v Česku. V eurozóně jsou v současnosti inflací ekonomicky oslabovány nejvíce pobaltské státy a Německo. Celá evropská ekonomika je ale momentálně velmi křehká a citlivá na vnější šoky. Má to řadu důvodů, kdy klimatická politika je až na konci hloupé a voluntaristické formy integrace.

Z čeho pramení šok?

Teď se už nevyhneme nutnosti tuto situaci řešit a k tomu je nutné si nejprve odpovědět, z čeho současný cenový šok v energiích pramení. Že je to likvidace trhu v energetice v zájmu naplnění klimatických cílů v budoucích padesáti až sto letech, je více než zřejmé. Putin nám nyní dal pocítit, jak moc se tato arogance ignorování toho, co bude zítra, může nevyplatit.

V současné situaci je maximální ekonomický úder Rusku zcela nezbytný, nicméně úplně stejně nutné je přestat se střílet do vlastní nohy. Německo pochopilo, že Nord Stream 2 byl špatně, a zastavuje ho. Ještě by mělo pochopit, že špatně byl už první plynovod, postavený za vydatné pomoci Gerharda Schrödera, a zákulisní politika Angely Merkelové, která zablokovala výstavbu alternativního plynovodu Nabucco před deseti lety.

A špatně je i odstavování jaderných elektráren, kterým Německo těžce poškozuje celou Evropu v okamžiku hrozící války.

I s tím uhlím to budeme muset ještě nějaký čas vydržet a při tom se starat o zdravé veřejné finance, v nichž bude dost peněz na zbraně, které byly dlouhá léta na posledním místě. A zase nejen v Česku. Nejhorší je v péči o vlastní bezpečnost opět Německo, kde se na tom hezkých pár posledních let hodně podepsala i současná předsedkyně Evropské komise von der Leyenová.