Celá válka o Ukrajinu je Putinovým pokusem dokázat, že Rusko je světová velmoc, a proto bude určovat pravidla bezpečnosti v Evropě, což se samozřejmě týká i dodávek energií. Populární představa, že se Rusko bez příjmů za plyn prodávaný v Evropě neobejde, byla od samého počátku falešná. Putin evidentně ekonomické škody, které páchá ve vlastní zemi, zcela ignoruje.

O tom, že západní Evropa včetně Česka mu k tomuto vydírání vytvářela dvacet let prostor jednostrannou orientací na ruský plyn a zběsilou, technologicky a ekonomicky nereálnou vizí dekarbonizace, byly popsány tuny papíru a v tomto okamžiku je celkem zbytečné řešit, kdo za to může, když to stejně všichni vědí.

Stojíme před okamžikem pravdy, protože pokud se nestane zázrak, nebo Německo pod ruským tlakem necouvne, zastaví se během pár dní až týdnů dodávky z Ruska i do dalších zemí, včetně Česka, které jiný plyn než ruský už dlouho neodebírá.

Ani v našem případě není třeba se týrat spory, kdo za to může. I to je průzračně jasné. Stejně jako to, že nyní místo na Rusko musíme spoléhat na ostatní evropské státy, které mají k dispozici dodávky z jiných zemí, a navíc z nich existují technické možnosti dopravy.

Především musíme spoléhat na to, že se smíří s tím, že dělení je bude bolet. A přitom se o diverzifikaci zdrojů samy zodpovědně staraly. A je dost dobře možné, že to bude bolet několik let, protože to, co jsme rukou společnou v Evropě zpackali za dvacet let, za půl roku nespravíme.

Hektická jednání o alternativních dodávkách už nějaký čas běží a mají výsledky, ale i tak půjde o zlomek potřebného množství. Ekonomiku čeká přídělový systém a regulace postihne masivně rozsáhlá průmyslová odvětví. V některých zemích méně, u nás nepochybně více.

V přídělovém systému pak ale třeba nemá moc smysl bavit se o nějakých tržních cenách z burzy v Amsterodamu. Bylo by fajn vědět, jak jsme na takovou realitu připraveni. Jestli tedy připraveni jsme.