Německý termín „Leitkultur“, který se dá přeložit jako dominantní či vůdčí kultura, plní v sousední osmdesátimilionové zemi stránky webů a deníků. S konceptem, který stojí v opozici k myšlence multikulturalismu, přicházejí křesťanští demokraté Friedricha Merze. 

Kromě návratu k jaderným elektrárnám mají být důraz na německé hodnoty a omezení imigrace stavebními kameny nové konzervativní strany, která se otáčí zády k odkazu Angely Merkelové, jež Německu vládla do roku 2021.

Nový šéf CDU použil termín dominantní kultura už v roce 2000, kdy šéfoval poslancům CDU. Vymezoval se tím vůči tehdejší vládě šéfa SPD (a slouhy Putinova Ruska) Gerharda Schrödera. „V podstatě jde o to, zajistit, aby byli cizinci žijící v Německu připraveni připojit se k dominantní německé kultuře,“ připomněla jeho dávná slova veřejnoprávní televizní stanice ARD.

Skandál z roku 2000

Termín vůdčí kultura způsobil v té době skandál a rozdělil politiku země na dvě části, včetně samotné Křesťanskodemokratické unie. Vliv v partaji převzala „Mutti Merkel“ a na Merze a jeho dominantní kulturu se zapomnělo. 

Termín v roce 1998 vymyslel a začal používat německo-syrský politolog a muslim Bassam Tibi, který tím ale měl na mysli dominantní evropskou kulturu a úctu k dodržování lidských práv. Také on po roce 2015 kritizoval německou imigrační politiku jako bezkoncepční kvůli tomu, že poskytuje příchozím pouze ubytování a jídlo, ale nedává jim nic dalšího.

Nyní se tento koncept vrací na německou politickou scénu v plné síle. Špičky strany Konrada Adenauera zdůrazňují, že migranti, kteří přicházejí do země, musejí kromě německé ústavy samozřejmě dodržovat i německé hodnoty a tradice. Vedení CDU tvrdí, že právě lpění na německých – nebo obecněji na evropských – hodnotách musí být jednou ze základních podmínek, jak v Evropě společně žít (myšleni jsou tím hlavně muslimové a islám).

Společnost, která drží pohromadě

„Chceme společnost, která drží pohromadě. Každý, kdo tady chce žít, musí uznat naši dominantní kulturu,“ píše se v politickém programu konzervativní strany, která hodlá za dva roky sestavovat německý kabinet. Bez tohoto předpokladu se prý nově příchozí nikdy plně neintegrují s německými spoluobčany. Strana jedním dechem dodává, že je zároveň křesťanská, sociální, liberální a konzervativní.

Tento názorový posun strany, která má nyní v průzkumech veřejného mínění podporu více než třetiny voličů, samozřejmě vyvolal bouřlivou a odmítavou reakci zástupců německých muslimů a islámských organizací. Ti tvrdí, že názorový obrat v oblasti migrační politiky je pouhým trikem, jak odlákat voliče od Alternativy pro Německo (AfD). Ta se v průzkumech pohybuje na druhém místě s více než pětinovou podporou respondentů. 

Nelíbí se jim například formulace, že „pouze muslimové, kteří sdílejí naše hodnoty, patří k Německu“. V praxi to má například znamenat dobrou znalost němčiny. Šéf Ústřední rady muslimů v Německu Aiman Mazyek obviňuje Merzovu partaj, že se snaží ulovit voliče v temných vodách krajní pravice. Podle něj tradiční velké straně Německa hrozí, že si protimuslimsky smýšlející voliči stejně vyberou „originál“, tedy AfD.

Co jsou „naše hodnoty“

Německá islámská rada zase ústy svého předsedy Burhana Kesiciho varovala, že nový směr, kterým se vydávají křesťanští demokraté, povede jen k dalším zmatkům v německé společnosti. Není mu totiž jasné, jak definovat termín „naše hodnoty“. Křesťanští demokraté hovoří třeba o tom, že právo šaría nepatří do Německa a stát by měl důrazně bojovat proti extremistům, tedy lidem, kteří podněcují nenávist a násilí.

V programu se zmiňuje i to, že všichni občané Německa mají mít respekt k základním lidským právům a uznávat právo Izraele na existenci. To v době násilných propalestinských demonstrací v německých městech vyvolává v muslimské komunitě další vášně. Podle oficiálních údajů žije v Německu přes pět milionů muslimů. Po Francii se jedná o největší muslimskou komunitu v rámci EU.