Bulharská anabáze společnosti ČEZ je takřka u konce. Firma v následujících dnech dostane na účet peníze za svá bulharská aktiva. Nový majitel aktiv, společnost Eurohold, výměnou za ně získá od ČEZ akcie bulharských společností. Týdeníku Hrot informaci potvrdilo několik na sobě nezávislých zdrojů.

ČEZ s firmou Eurohold podepsal kupní smlouvu v červnu roku 2019. Eurohold má ČEZ zaplatit 335 milionů eur, což je takřka devět miliard korun. Jednání o prodeji se táhnou od roku 2017, přitom uskutečnění transakce posvětil bulharský energetický regulátor až letos v lednu. „Snaha Bulharska prodej zkomplikovat byla patrná po celou dobu jednání,“ uvádí zdroj z vedení ČEZ. Jeho slova potvrzuje skutečnost, že například bulharský antimonopolní úřad nejprve transakci zablokoval, správní soud ale jeho rozhodnutí zrušil. Úřad transakci nakonec povolil až loni v říjnu. Letos v lednu ji pak posvětil i bulharský regulátor, což byla poslední podmínka pro uzavření obchodu.

ČEZ v jednom balíku prodává mimo jiné distribuční firmu CEZ Razpredelenie Bulgaria, CEZ Elektro Bulgaria nebo CEZ Trade Bulgaria.

Po převodu peněz a akcií, což je dle zdrojů týdeníku Hrot už jen formální záležitostí, ČEZ na své bulharské anabázi vydělá, a to zhruba miliardu korun. Zisk se navíc může ještě násobně navýšit. Jak již dříve týdeník Hrot informoval, energetická firma rozjela miliardový spor, když podala u Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů (ICSID) ve Washingtonu arbitrážní nárok vůči Bulharsku. Polostátní energetická firma sice výši požadované částky nezveřejnila, podle našich informací se ale jedná o sumu v rozmezí od miliardy eur do 1,3 miliardy eur, tedy 26,6 miliardy až 33,3 miliardy korun.

Nutno podotknout, že ČEZ již uspěl ve dvou arbitrážích s Albánií a Bosnou. Akcionáři společnosti tak mohou doufat v pozitivní výsledek i tentokrát.

Až zazpívá Trifonov

Vedení ČEZ si musí oddychnout, že se transakce dotáhne v nejbližších dnech. Situace v Bulharsku je totiž po červnových volbách dost nečitelná. Nikdo neví, jak se zachová vítěz voleb, populistické uskupení ITN folkpopového zpěváka Trifonova. Bulharsko, nejchudší členská země EU, je pověstné tím, že má korupcí prolezlou státní správu. Ta je právě jednou z největších příčin toho, že se zemi nedaří nalákat k masivnějším investicím zahraniční firmy. Země přitom splňuje mnoho parametrů, které by měly být pro zahraniční firmy atraktivní, třeba relativně dobře vzdělané obyvatelstvo a levná pracovní síla. Řada investorů v minulosti z Bulharska raději odešla, kromě již zmíněného ČEZ třeba i německý E.ON.

Zemí aktuálně otřásá další korupční skandál poté, co letos v červnu Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv amerického ministerstva financí uvalil sankce na tři prominentní Bulhary za jejich údajné „rozsáhlé role v korupci“. USA uvalily sankce na oligarchu Vassila Bojkova, bývalého poslance a mediálního magnáta Delyana Peevského a bývalého zástupce šéfa bulharské speciální zpravodajské služby Ilka Zhelyazkova.

Proč Balkán?

Na začátku tisíciletí disponoval ČEZ relativně velkým volným kapitálem. V Česku a okolí nebylo nic zajímavého ke koupi, a tak se jihovýchodní Evropa jevila jako ideální příležitost pro to, jak za rozumné finance získat zajímavá energetická aktiva. A rozšířit svůj vliv o velké území, a ještě na tom dobře vydělat. Kroky ČEZ hájil tehdy i jeho dnešní velký kritik a minoritní akcionář a podnikatel Michal Šnobr: „ČEZ je ve fázi, kdy vytváří obrovské finanční zdroje, a považuji jako analytik za velmi rozumné, že tyto zdroje nyní používá na akvizice v jihovýchodní Evropě a vůbec v okolí České republiky.“

Aktivity ČEZ v Bulharsku a okolních zemích podporovala i česká vláda. Mimo jiné tím, že za firmu lobboval v Sofii i tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina. ČEZ začal s akvizicemi na Balkáně v roce 2003, tedy ještě v době, kdy firmě šéfoval Jaroslav Míl, donedávna vládní zmocněnec pro jádro. V akvizicích pak pokračoval i jeho následovník Martin Roman. V posledních letech se ale ČEZ z jihovýchodní Evropy stahuje.

Když Bulhar neplní

Česká firma nakonec v Bulharsku v roce 2004 koupila část tamní distribuční soustavy a druhou tamní největší uhelnou elektrárnu Varna. ČEZ počítal s tím, že zdroj zmodernizuje a zekologizuje, především proto, aby došlo k výraznému snížení emisí, které produkoval. Český majitel zpracoval i projekt na přebudování uhelného provozu na paroplynový. Ani k jednomu však nedošlo. „Chtěli jsme Bulhary přesvědčit, aby se našel model fungování Varny, který by byl přijatelný pro obě strany. Několikrát jsme jednali s podnikem, který provozuje přenosovou soustavu, i s lidmi na ministerstvu energetiky. Po čase nám ale bylo úplně jasné, že bulharská strana k žádné dohodě, která by garantovala návratnost našich investic, dospět nechce,“ popsal situaci country manager ČEZ v Bulharsku Karel Král.

Krátce po privatizaci Varny zavedlo Bulharsko povinnost dodávat velkou část výroby na regulovaný trh. „Už to samo o sobě bylo v rozporu s evropským právem, nedokázali jsme si ale představit, jak bude regulátor zákon zneužívat. Fakticky nám stanovili tak vysoké kvóty, že pokryly skoro celou výrobu elektřiny. Elektrárna ve Varně tak dodávala státní firmě většinu elektřiny za ceny mnohem nižší, než byly v okolních zemích, nepokrývající náklady,“ popisuje situaci Král. Liberalizace bulharského energetického trhu odpovídající unijním směrnicím neproběhla dodnes.

ČEZ tak nakonec elektrárnu v roce 2015 uzavřel – emisní limity už nevyhovovaly podmínkám stanoveným Evropskou unií. Zároveň začal hledat kupce – což v případě uzavřené elektrárny, jež bez velkých změn není schopna vyrábět elektřinu, kterou by bylo možné prodávat na trhu, nebylo nic snadného. A učinil poslední pokus domluvit se s Bulhary bez nutnosti soudních sporů. V listopadu poslal bulharské vládě předžalobní výzvu, ve které žádá o vyřešení sporu smírnou cestou. Oficiální reakce se ale nedočkal. V červenci 2016 proto zahájil proti Bulharsku mezinárodní arbitráž. První jednání v rámci této arbitráže byla započata až v roce 2019.

„Bulhaři se snažili celé rozhodčí řízení zpochybnit a ukončit s tím, že vedení řízení a uplatnění našeho nároku je v rozporu s platným evropským právem. Rozhodčí tribunál ale letos v březnu rozhodl, že postupujeme v souladu s právem EU i podle mezinárodních energetických dohod. Vyčíslili jsme proto náš arbitrážní nárok a odeslali jej do Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů (ICSID) ve Washingtonu,“ říká Hrotu právnička ČEZ Barbora Křížková.

Divoký východ

ČEZ nakonec elektrárnu Varna v roce 2017 prodal bulharské firmě Sigda přibližně za 1,2 miliardy korun. Nový majitel záhy od bulharského státu získal povolení, aby mohl elektrárnu provozovat jako takzvanou studenou rezervu. To vyvolalo v ČEZ velké překvapení, protože česká firma o podobnou smlouvu v Bulharsku marně usilovala již několik let. Sigda ale dlouho majitelem elektrárny ve Varně nezůstala. V roce 2018 ji několik měsíců udržovala v režimu studené rezervy a v srpnu prodala 70 procent vlivnému bulharskému politikovi Achmedu Doganovi asi za 20 milionů korun.

Jak již bylo uvedeno, ČEZ v posledních letech postupně ukončuje své aktivity nejen v Bulharsku, ale i v Rumunsku, Albánii a také v Polsku. Jak potvrdil v rozhovoru pro týdeník Hrot generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, firma se aktuálně zaměřuje na rozvoj v Česku, na Slovensku a trzích západní Evropy. Postupně přechází na bezemisní energetiku, podporuje mix jádra a obnovitelných zdrojů, věnuje se i akumulaci elektřiny a podpoře elektromobility. „Východoevropská anabáze dnes vypadá jako divoké dobrodružství, ale před 15 lety všichni věřili, že se podmínky v celé Evropě sjednotí rychle. Teď už víme, že jsme očekávali příliš mnoho. Zaměřujeme se hlavně na to, abychom získali vložené prostředky zpátky,“ dodává mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.