Totalitním Československem obíhal kdysi hořký aforismus (dost možná ruské provenience), jenž ve zkratce vystihoval absurditu vlády komunistů a jejich trhu práce: „Vy budete ,jako’ pracovat a my vám budeme ,jako' platit.“ O mnoho desítek let pokroku později se řečená blahodárná praxe vrací z nečekaného konce světa, Spojených států. Posuďte sami.

Americká banka Wells Fargo v průběhu června oznámila, že o zhruba měsíc dříve propustila více než desítku zaměstnanců. Důvod? Předstírali práci za pomoci zvlášť k tomu sestrojeného softwaru.

Všichni propuštění zaměstnanci pracovali v divizi správy majetku a investic. Wells Fargo se s nimi rozloučila „po prověření obvinění týkajících se simulace činnosti na klávesnici, která vytvářela dojem aktivní práce“. Plyne to z informací, jež banka předložila regulatorním úřadům. „Společnost Wells Fargo klade na zaměstnance nejvyšší nároky a netoleruje neetické chování,“ uvedl mluvčí banky.

Zařízení a software napodobující činnost zaměstnanců, někdy známé jako „hýbači myší“ (mouse movers nebo mouse jigglers), se rozšířila v době koronavirové pandemie, kdy hodně lidí začalo pracovat z domova. Takový hýbač pořídíte na Amazonu pod 20 dolarů. Na sociálních sítích jako Reddit a TikTok si můžete snadno zjistit, jak je co nejlépe nastavit, aby iluze vašeho pracovního nasazení byla co nejdokonalejší.

Díky zdánlivě nevinné pitomince se na mysl derou znepokojivé otázky. Může být pravda, že Wells Fargo platí své zaměstnance, aby dohlíželi na intenzitu, s níž jiní její zaměstnanci hýbou myší? Je někdo – nejspíš supervizor těchto hlídačů – placen za to, že odhalí softwarový trik, který pohyb myší předstírá? Kde je revolta akcionářů proti takovému plýtvání?

Je pochopitelné, že firmy chtějí najít způsob, jímž by mohly měřit a řídit produktivitu zaměstnanců pracujících z domova. Je nepochybně cenné vědět, kolik přidané hodnoty takový zaměstnanec firmě vytvoří. Je také pravda, že oni ostře sledovaní zaměstnanci se zabývají správou majetku a investic, což nepatří k disciplínám, v nichž se produktivita a přidaná hodnota měří snadno.

Co by vás tedy tak napadlo měřit? Mohli byste například sledovat investiční výnosy, které z jejich práce plynou. Mohli byste je srovnávat s nějakým výnosovým etalonem či benchmarkem, jak se v branží říká. Mohli byste měřit, kolik aktiv přilákají a udrží nebo kolik vám vydělají na poplatcích.

Mohli byste zjišťovat, kolik klientů a jejich aktiv pod firemní správu přivedli. Mohli byste provést průzkum mezi klienty a ohodnotit zaměstnance na základě spokojenosti klientů. Dokonce byste mohli stanovit nějakou hrubou metriku typu „zavolej třem klientům denně“ a sledovat, jestli tak zaměstnanec činí.

Nebo můžete sledovat, jak dlouho tito lidé sedí u počítačů. Mohli byste jejich počítače dálkově monitorovat, abyste zjistili, jestli vaši zaměstnanci po osm hodin denně alespoň jednou za pět minut pohnou myší.

Goodhartův zákon

„Který z těchto ukazatelů podle vás nejlépe ilustruje například příspěvek návratnosti vlastního kapitálu Wells Fargo? Který z nich se nejjednodušeji měří? A který lze nejjednodušeji oblafnout?“ ptá se s neskrývaným úsměškem finanční komentátor agentury Bloomberg Matt Levine a připomíná takzvaný Goodhartův zákon. Ten praví, že jakmile z jednoho ukazatele uděláte cílové měřítko, přestane být spolehlivým ukazatelem.

Vtip je v tom, že u Wells Fargo jde o systémový problém. Její manažeři mají nevysvětlitelnou zálibu v nacházení nevyhovujících metrik. „Dostanete to, co změříte, ale jen přesně to, co změříte. Neexistuje žádná záruka, že dostanete obecnější dobro, o kterém jste si mysleli, že ho přibližně měříte. Pokud chcete pracovité zaměstnance a měříte odpracované hodiny, získáte spoustu zaměstnanců, kteří surfují po internetu až do půlnoci,“ uzavírá Levine svoji sžíravou stať na dané téma.

Wells Fargo se kvůli jiné nesmyslné metrice dostala do problémů už v roce 2016. Tehdy vyšlo najevo, že její zaměstnanci zakládali jménem svých klientů falešné účty, o které se klienti neprosili. Činili tak proto, že právě počet otevřených kont se namísto měřeného parametru stal ukazatelem cílovým.

Namísto komplexního posuzování potřeb každého zákazníka a hledání vhodných produktů stanovila WF „přísné kvóty upravující počet denních ,řešení’, kterých musí její bankéři dosáhnout“, praví tehdejší zpráva regulátora. A tak tito bankéři prostě šli a založili spoustu falešných účtů, aby si mohli odškrtnout kolonku a splnit plán.

Banka za to tehdy zaplatila tučné pokuty. Poučila se z toho – namísto kvót na zakládání účtů vymyslela kvótu na sledování času stráveného u obrazovky (osobně). Louže a okap si málokdy byly tak blízko.

Nahraditelnost a expanze

Ale to je jen drobnost. Několik zaměstnanců jednalo proti vůli zaměstnavatele (jakkoli nesmyslně vyjádřené), byli přistiženi a odejiti. Když však je typově podobný podfuk záležitostí firemní politiky, je to horší.

Červnový průzkum americké firmy Resume Builder zjistil, že téměř 40 procent zámořských firem letos zveřejnilo falešnou nabídku zaměstnání. Co víc, na pětaosmdesát procent těchto společností dokonce nechalo zájemce o neexistující pracovní místo absolvovat přijímací pohovory.

Z výsledků vyplývá, že mezi těmi, kdo zveřejnili falešné nabídky práce, přibližně 26 procent zveřejnilo jednu až tři falešné nabídky práce, kdežto třináct procent takových firem jich zveřejnilo 75 a více.

Firmy uvedly, že falešná pracovní místa zveřejňují z mnoha důvodů. Jedním z nich je snaha oklamat své vlastní zaměstnance a vyvolat v nich dojem vlastní akutní nahraditelnosti. K jinému motivu se přiznalo více než 60 procent dotázaných personalistů.

Uvedli, že falešná pracovní místa zveřejňují proto, „aby zaměstnanci věřili, že jim noví pracovníci ulehčí práci“. Dvě třetiny firem uvedly snahu „vypadat, že je společnost otevřená schopným lidem zvenčí“.

„Je to znepokojivý scénář, zejména když tyto zavádějící inzeráty pocházejí z personálních oddělení, která mají na starosti utváření přesného vnímání svých organizací ze strany veřejnosti,“ uvedla pro server Quartz hlavní poradkyně společnosti Resume Builder Stacie Hallerová.

Zaměstnavatelé také uvedli, že vypisování nabídek mělo pozitivní dopad na „morálku zaměstnanců“ – i když není jasné jak. Naopak jasné je, že reálsocialistický ideál o předstírané práci má pozoruhodně početnou generaci vyznavačů.