Chaos, který zažíváme, není jen selháním politiky v přímém přenosu, ale také nebývalou právní erupcí. Jeden nouzový stav odmítla sněmovna prodloužit a skončil, druhý si hned poté vláda svévolně a nejspíš protiústavně (tvrdí to devět z deseti ústavních právníků a Česká advokátní komora mluví o „ignorování podstaty parlamentní demokracie“) vyhlásila.

Kromě toho Babišův kabinet narychlo představil návrh pandemického zákona, ale stejně nakonec kraje možná – až současný nouzový stav z nějakého důvodu skončí – vyhlásí stav nebezpečí (anebo také nevyhlásí) a protikoronavirová opatření se budou přijímat podle „normálních“ zákonů: zákona o ochraně veřejného zdraví, školského zákona či zákona o ozbrojených silách.

Jak to celé konkrétně dopadne, není zatím jasné, ale míra zmatku se tím ještě řádově zvýší. Už teď pravděpodobně jen málokdo udrží v hlavě kompletní seznam aktuálně platných protiepidemických opatření, brzy to však bude – třeba vzhledem k výrazným krajovým odlišnostem – naprosto nemožné. A pokud Ústavní soud prohlásí současný nouzový stav za protiústavní, vypukne naprostá právní nejistota – ve vzduchoprázdnu se ocitnou například pokuty uložené za porušování protiepidemických opatření a každý, kdo nějakou dostal, bude moci zpětně žádat o její zrušení.

Zajímavé budou také žaloby o náhradu škod, které majitelům obchodů, hospod či hotelů způsobila protiepidemická opatření. Bude to nepochybně záležitost pro právníka a také on se pořádně zapotí, protože o náhrady bude zjevně muset žádat podle několika různých zákonů zároveň.

Vezměte si to od loňského jara popořádku: nouzový stav chvíli platil, chvíli neplatil, pak byl na dva týdny vyhlášen protiústavně (to ještě jasné není), a do této směsi bude navíc zřejmě ještě třeba zamíchat nový pandemický zákon.

Soudy a advokáti budou mít nepochybně práce nad hlavu – tak je to ostatně v době krize vždy. Obyčejným lidem a obyčejným podnikatelům to ale ani v nejmenším nepomůže.