Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan se tento měsíc v New Yorku setká s předními americkými podnikateli. Série prominentních schůzek je součástí jeho nové ekonomické taktiky. Erdoğan chce ukončit letité spory s mezinárodními finančníky a přilákat je do země. Mohl by tak částečně napravit škody, již jeho předcházející ekonomická politika v Turecku napáchala.

Podle hlavního organizátora setkání, Turecko-americké podnikatelské rady, se turecký vůdce a jeho doprovod budou snažit získat investory a vedoucí pracovníky velkých finančních firem na nejméně čtyřech akcích, které budou načasovány na poslední týden v září, kdy se v New Yorku koná Valné shromáždění OSN. 

Turecko se snaží oslovit americké podniky rok a čtvrt po rozsáhlé hospodářské reorganizaci, jejímž cílem je potlačit dlouhotrvající inflační krizi v zemi. Ankara se také snaží přilákat zpět zahraniční investory, kteří ze země utekli (i se zhruba bilionem dolarů investic), když předchozí Erdoğanova politika tureckou ekonomiku destabilizovala. Loni na jaře dokonce hrozila krizí platební bilance.

Elita z Wall Street 

Erdoğan, jenž stojí v různých funkcích v čele Turecka více než dvacet let, bude 23. září hostit kulatý stůl se šéfy asi dvaceti amerických společností z žebříčku Fortune 100. Na seznamu účastníků jsou i vedoucí pracovníci bank JPMorgan a Goldman Sachs z Wall Street.

Následující den bude Goldman Sachs ve svém sídle na dolním Manhattanu pořádat investiční konferenci, na níž vystoupí ministr financí Mehmet Şimşek, architekt nového ekonomického programu, a šéf centrální banky Fatih Karahan. Očekává se také účast investorů společností kótovaných na istanbulské burze.

Turecko pořádá podnikatelské akce v souvislosti s Valným shromážděním OSN již tradičně. Loni se při podobné příležitosti Erdoğan setkal se šéfem elektroautomobilky Tesla Elonem Muskem. Letošní program však je intenzivnější než v minulých letech, protože tentokrát se turecký prezident chce pochlubit novým ekonomickým programem.

Návrat k racionalitě 

Şimşek, bývalý dluhopisový stratég londýnské City, po svém jmenování po Erdoğanově znovuzvolení v květnu 2023 slíbil obnovit „racionální“ postoj k hospodářské politice. Od té doby zrušil mnoho neortodoxních opatření, která byla zavedena s cílem stabilizovat turecké hospodářství a přitom souběžně plnit Erdoğanovu politickou objednávku levných peněz za každou cenu. Centrální banka od loňského léta zvýšila svou hlavní úrokovou sazbu o více než 40 procentních bodů na 50 procent, aby přehřívající se ekonomiku zchladila.

Şimşek se snaží využít svého osobního renomé k obnovení důvěry v Turecko. Minulý ekonomický režim, jenž měl za cíl udržet Erdoğana u moci, tuto důvěru u zahraničních investorů a bankéřů silně poškodil, píše list Financial Times ještě poměrně zdvořile.

Daniel Deyl

Erdoğan v roce 2018 obvinil z bolestivé měnové krize skupinu mezinárodních finančních firem, kterou nazval „úrokovou lobby“. Turecké úřady v následujícím roce zahájily vyšetřování banky JPMorgan za to, že klientům radila sázet proti turecké měně, a tvrdily, že banka vydávala „zavádějící a manipulativní“ rady. 

Zahraniční investoři se během uplynulých 15 měsíců začali na turecký trh nenápadně vracet. Ratingové agentury zlepšily hodnocení úvěrové spolehlivosti země. Podle analytiků však v poslední době převažují hedgeové fondy a další krátkodobí investoři, kteří využívají výhodných úrokových sazeb. Velké investiční domy naopak zůstávají na tureckých trzích obecně opatrnější. Obávají se náhlého obratu v politice – na takový obrat přitom v minulosti již několikrát došlo.

Politická dimenze 

Významná oznámení o přímých zahraničních investicích zůstávají rovněž v nedohlednu. Manažeři podniků se zdráhají zahájit v Turecku dlouhodobé projekty kvůli obavám o ekonomiku a širším otázkám, jako je právní stát a nezávislost soudnictví v zemi.

Na druhé straně náhlá Erdoğanova vstřícnost vůči západním penězům, motivovaná jejich závažným nedostatkem následujícím po období chaosu, poskytuje Západu šanci politickou. Turecko je coby členská země NATO nominálním spojencem Západu, jeho reálné politické postoje – rozuměj postoje Erdoğanovy – jsou čistě oportunistické. Svědčí o tom de facto podpora, již Turecko poskytuje ruskému režimu prezidenta Vladimira Putina i v době jeho válečné agrese na Ukrajině.

Zejména Spojené státy mohou v současném vývoji turecké ekonomiky vidět i naději politickou. Jednak proto, že v zájmu současné demokratické administrativy je vyvíjet na Rusko sílící tlak, a jednak proto, že americké firmy a banky mají daleko větší sílu než firmy a banky kterékoli jednotlivé jiné země.

Lze si proto snadno představit, že součástí Erdoğanových rozhovorů bude i dění politické. Na rozdíl od předešlých podobných situací je to tentokrát turecký vůdce, kdo od spojenců něco potřebuje; Západ tak má jedinečnou šanci toho využít ve svůj prospěch.